Je mi 23 let. Me prvni setkani s knihou Jaroslava Foglara se uskutecnilo v mych desiti letech. Byl jsem nemocen a lezel jsem jiz asi tyden v posteli s horeckou. Maminka mi tehdy donesla mu prvni Foglarovku, byla to Chata v jezerni kotline... a tim to vsechno zacalo.Nasel jsem v ni presne tu pravou porci pratelstvi napeti a dobrodruzstvi, kterou jsem tolik postradal v jinych knihach. Zacal jsem se okamzite pidit po vsech ostatnich dilech. V tomto smeru mi velice pomohl muj dedecek, vasnivy bibliofil, ktery mi daroval onen, pro me posvatny, nesvazany 13. svazek knihovny MLADEHO HLASATELE s nazvem ZAHADA HLAVOLAMU. Jiz tehdy byl papir zazloutly a listy spravne ohmatane..., coz dodalo obsahu v nich jeste vetsi porci tajemna a vzruseni. Byl jsem naprosto fascinovan. Jeste dnes mi beha stejny mraz po zadech, jen kdyz si vzpomenu, jak jsem u me stolni lampy hltal radek za radkem a pomalu se vnoroval do temnych ulicek a podzemnich chodeb... Potom to slo jiz samo. S kamarady jsme zalozili klub a zacali jsme poradat vypravy do prirody spojene s plnenim bobriku... Byla to nejhezci leta meho zivota a rad na ne vzpominam.
Dnes jsem jiz dospely, ale Foglarovky ve me ziji dal. Obcas do nich nahlednu, ale cist je jiz nemohu, divam se na ne totiz ocima jineho cloveka. Cloveka, ktery jiz postrada tu horu idealu. Cloveka, ktery jiz poznal zivot a vi, ze je jiny, nez ten krasny pohadkovy svet, ktery si v mladi vysnil. Zdaji se mi byt prilis utopisticke a naivni...
Presto vsak musim rict, ze prave ona utopie a naivita a hlavne ono pratelstvi jsou ve me zakoreneny do smrti. Obcas se stane, ze jsem v zivote velmi rozcarovan, prave proto, ze se to moje male detske "Ja" ve me nechce vzdat svych idealu a nechce si pripustit, ze pratelstvi, tak jak je pan Foglar popsal ve svych knihach, jiz pominulo a je pouze v me mysli.
Ze jakykoliv naznak dobroty muze byt v dnesnich dnech chapan jako projev slabosti a muze oslabit nas karierni pokrok... je to skoda...
Maly clovek preci musi v neco verit. Je naprosto nezbytne, aby mlada generace byla oslovovana a vedena k dobru a pratelstvi, jinak se z ni stane generace uspesnych a prosperujicich, ale bezohlednych a osamelych sobcu, kteri pujdou jen za penezi a moci.
Kazde dite ma touhu neco prozit a myslim si, ze vychovavat sve deti v duchu Rychlych sipu je mnohem lepsi, nez je vychovavat napriklad v duchu Pokemonu.
P.S. Tento dopis pisi z nahleho popudu, jen tak jsem brouzdal po internetu a napadlo me, ze se podivam na nejake stranky o Foglarovkach.
Nejsem clenem zadne skautske ani jine organizace. Jsem jen obycejny clovek, ktery si mysli, ze tim, jak nekdo hani pana Foglara, mu slape po jeho detstvi a idealech.
Pana Foglara jsem osobne nikdy nepotkal. Nemohu o nem tedy rici nic z vlastni zkusenosti. Ale myslim si, ze clovek, ktery psal tak nadherne knihy, nemohl byt v jadru spatny.
Sve deti budu v duchu jeho knih vychovavat stejne tak, jako jsem jimi byl vychovan ja, protoze si myslim, ze je to spravne.
28. 1. 2002
Jiri Zednicek
.jpg)
