Ivo Brzobohatý - Ještěr: Foglar a já – začátek a konec dětství

Foglar pro mě znamená dětství, které má svoje přesné hranice. Začátek mých souvislých vzpomínek na dětství se váže k vánocům ve třetí třídě, kdy jsem krátce před svými devátými narozeninami dostal pod stromeček Hochy od Bobří řeky. Začal shánět další Foglarovy knížky, ale také jsem se začal ptát (a taky trochu chápat), proč se neprodávají. Poměrně brzy jsem našel oddíl – Jednadvacítku, jako vystřiženou z Foglarových knih. Nejprve benjamínek, o pár let později rádce družiny a hlavně každý rok třítýdenní tábor na vysočině, vrcholící několikadenní honbou za pokladem.
Podobně jako Jestřáb, i v tomto oddíle si vůdce neuměl poradit s dospívajícími rovery. Nastala léta trampská, vandry, potlachy, country muzika. Na vejšce se k tomu přidaly akce instruktorské ve stylu prázdninovky. Jestřába jsem viděl jen jedenkrát, při jeho brněnské besedě pod hlavičkou ČSOP v druhé polovině osmdesátých let. Po vojně návrat do oddílu, vedení roverské družiny a v roce 1990 vstup do Junáka.
Nový oddíl, manželství, děti. Bydlení na skautské základně, díky které jsem byl stále obklopen mladšími lidmi – stále tak trochu dítě. Až do chvíle, kdy z radia zaznělo, že Jestřáb je na druhém břehu. S Jestřábem odešel poslední zbytek mého dětství a já jsem v tem moment věděl, že jsem již dospělý.
Tenkrát mi bylo 37 roků a za pár týdnů nato jsem se stal potřetí tátou.
Jestřábe díky za dětství, které mi trvalo 28 let.

Ivo Brzobohatý - Ještěr
13. 3. 2002