V sobotu se Hvězdář s Krizmenem zajeli podívat do Hradce Králové na výstavu sběratele Ivo Tomáše věnovanou vzpomínce na Jaroslava Foglara. Dejme jim slovo, rádi seznámí čtenáře Bohouška se svými dojmy.
Hvězdář: Krizmen mě vyzval k návštěvě výstavy; zrovna jsem měl co dělat se školními záležitostmi, ale v sobotu 26. února už byla celkem pohoda. Chtěli jsme zmizet kolem desáté z Prahy. Protože bydlím daleko od Prahy v jednom zapadlém městečku, dostal jsem se do Prahy asi o dvě hodiny dřív. Využil jsem toho a zamířil do Vinohrad podívat se na Jestřábův hrob. Obyčejně dost dlouho bloudím, než jej najdu, ale teď jsem neměl vůbec žádné problémy. Hrob je – jak jinak – neudržovaný, ale dvě věci mě přece jen potěšily: Pamětní obrázek Hochů od Bobří řeky v rámu tam stále (již rok) je a o tom, že se na Jestřába úplně nezapomnělo, vypovídaly věnce, kytičky a svíčky. Mám ale obavu, že tyhle věci sem chodí dávat příslušníci starší generace, ti mladší po Jestřábovi ani nevzdychnou. A pokud ano, jsou natolik líní, že mu nedonesou ani svíčičku. Čekala na nás asi dvouhodinová cesta vláčkem, která za družného hovoru a mých více či méně japných poznámek utekla jako voda v Labi za okny vláčku.
Krizmen: Při průjezdu Přeloučí a Pardubicemi jsme složili tryznu za dnes již neexistující pobočky Sdružení přátel Jaroslava Foglara, které byly poměrně aktivní v polovině minulého desetiletí.
Hvězdář: Krizmen Hradec znal, takže pro něj nebyl problém se zde zorientovat. Přešli jsme řeku a dostali se na Velké náměstí. Udivil mě kostel s druhým největším zvonem v Česku. Bylo zde hezky, čisto, podezřele – víkendově – mrtvo, pusto a prázdno. Pořád jsem si říkal, že historické centrum je sice pěkné, ale Stínadla bych tady nehledal. Po obědě jsme zašli na Kavčí plácek, kde si hrály nějaké holčiny (později jsem zjistil, že to byly jisté skautky) a rovnou na výstavu. Ta byla koncipována jako ansámbl tématicky zaměřených vitrín. V každé byly poklady, které pro každého foglarovce znamenají děsně moc. Samozřejmě, leckteré věci jsem znal, ale většina byla pro mě nová. Těžko říct, co mě zaujalo nejvíc. Snad Vpředy (Krizmen byl mírně konsternován, když jsem mu prozradil, že jsem nikdy předtím žádný neviděl), plakety, cédéčka, osobní Foglarův dopis… Atmosféra byla tajemná. Ze všeho dýchalo vonství a foglarovská romantika. Líbilo se mi, že poslední vitrína byla věnována SPJF – jako výmluvné gesto, že se v Jestřábově památce pokračuje.
Krizmen: Výstava byla prostě super. Hlavně to prostředí Kavčího plácku (jakoby ve středu města, ale přesto na okraji historické čtvrti) Vystaveno je tam téměř všechno důležité (včetně Průvodce po Stínadlech a řad úplných vydání foglarovek, odznaků, propag. materiálů, atd. atd.) navíc zakomponované do skvělé atmosféry výstavní síně, která je mimochodem odsvěcenou kaplí (!), navíc autorovi Ivo Tomášovi pomohlo dost muzeum, takže kompozice nedokončeného Tleskačova kola, staré pumpy, lavičky, trakaře, opravdické Šmejkalovy ohrady, nápisů na zdech, smaltovaných reklam - je prostě úžasná. Nápad vytvořit jakousi Myší past, v jejichž domečcích okolo jsou právě ty vitriny, je také dost originální. Výstavu (dle paní pokladní) vidělo už přes 1300 lidí - jezdí z celé republiky - i ze Znojma, jak jsem si přečetl z návštěvní knihy. Na své si přijdou sběratelé - koupit se tu dá leccos - plakátkem, barevnou pohlednicí počínaje a "speciálním" žlutým špendlíkem konče. Mají i příl. razítko Trodat. Rozhodně doporučuji tam zajet, nabral jsem tam dost síly a do další vlastní foglarovské činnosti.
Hvězdář: Krizmen udělal pár obrázků a potom se vydal „ulovit“ pořadatele, Ivo Tomáše, se kterým dlouze rozpravoval. Chvilku jsem poslouchal, ale pak jsem zblejsknul návštěvní knihu. Dychtivě jsem ji prohlížel s cílem najít tam podpisy a záznamy jednak od nějakých skautů, jednak od někoho známého. Tak jsem zde zaznamenal autogram od 240. KBS „Mravenci“, podpisy od Řešetláka, Sharpa, M. Vraspíra – Bobra. Skautské oddíly asi dva či tři. Něco jsem tam připsal a Krizmen taky. Ten se poté rozhodl jít utrácet zlatý prach za různé památeční předměty. Já jsem jej v tomto napodobil. Věděl jsem dost dobře, proč si nebrat hodně peněz. Vykoupil bych celý krám. Především jsem silně toužil po poválečných Junácích a nějakých číslech původního Mladého hlasatele. Nu, štěstí má někdo jiný.
Krizmen: Velmi mě překvapil zájem lidí, během naší asi hodinové návštěvy tu bylo přes třicet návštěvníků. Výstava má velmi pozitivní ohlas v tisku, rozhlasu i televizi a jsem moc rád, že je právě v Hradci Králové a ne opět v Brně nebo Praze. Právě šíření foglarovských myšlenek v regionech považuji za velmi důležité. Hradecká výstava je nejen proto foglarovským HITEM ROKU.
Hvězdář: Z výstavy jsme zmizeli nadšeni a plni dojmů. Docela nás mrzelo, že musíme už jet pryč. Výstava má totiž velkou úroveň, nehledě na fakt, že ji dělal vlastně jediný člověk. A já si mohl udělat čárku za další foglarovskou akcí, kterou jsem navštívil.
Krizmen: Mrazivou cestou zpátky na nádraží jsme objevili dům, kde pobýval spisovatel Karel Čapek, astronom Mašek a obdivovali hvězdářský barometr na náměstí. Do gotického kostela jsme jenom nahlédli a Hvězdář připomenul vědeckou metodu zjišťování stáří zdiva, o které se učil ve škole. Vlak přijel přesně. Byl div, že spolucestujícím v našem kupé nevadilo naše někdy poněkud hlasité foglarovské povídání na jedné straně a na druhé straně naše nikdy nekončící vědecká debata o současném bádání ve vesmíru doplněná počítačovými prezentacemi na Hvězdářově „miláčkovi“.
Hvězdář: Do Prahy jsme dorazili asi v šest. Krizmen provokoval, že to má slabou půlhodinku domů. Já jsem ještě zaskočil do knihovny, trochu se prošel po Stínadlech a domů se přištrachal kolem deváté. Pořádně vystydlý, ale s něčím hřejivým uvnitř. To byly dojmy, které tak hřály.
Na fotografii je autor výstavy foglarovec Ivo Tomáš.
Během následujících dnů zveřejníme momentky z vernisáže výstavy a fotografie z Krizmenovy a Hvězdářovy návštěvy.
.jpg)
