Po stopách Jaroslava Foglara (1) - Historie pochmurného domu

Narodil jsem se 6. července 1907 v Praze, v její staroslavné části zvané Podskalí, v Benátské ulici číslo 3. Byl to dům - stojí dosud - na tehdejší dobu velmi vysoký, čtyřpatrový, opředený různými pověstmi spíše chmurného než veselého rázu. Z jeho zadního traktu byla vidět nemocnice obrovského rozsahu s patologickým ústavem, kde pitvali mrtvé, s nalezincem, sirotčincem a podobnými zařízeními, jejichž pochmurnost nemohl zaplašit ani výhled dopředu do Botanické zahrady za vysokou zdí přes ulici. Jaroslav Foglar: Život v poklusu, Olympia, 1997 Přicházel jsem do Benátské ulice od Botanické zahrady University Karlovy, abych si rodný dům vyfotil a případně si popovídal s jeho nynějšími obyvateli. Fotky jsem brzy pořídil, ale moc rušno tu nebylo.


Konečně se někdo blížil k domovním dveřím. Stará babička. Vydal jsem se ke dveřím z druhé strany.
„Prosím vás, nevíte, jestli tu žil Jaroslav Foglar?“ zkoušel jsem se ptát celkem nahlas, aby mne slyšela. Ale to jsem neměl. Babička se vylekala, vůbec totiž netušila, že u dveří není sama.

„Nevím,“ odpověděla, když se vzpamatovala.

„A mohl bych se podívat dovnitř?“

„Ne, nemůžete, tam vás nepustím,“ zněla její pohotová odpověď. Stejně pohotově vklouzla dovnitř a zamkla za sebou.

Hm, historie pochmurného domu pokračuje, pomyslel jsem si. Přešel jsem silnici, vyfotil si ceduli na plotě Botanické zahrady University Karlovy a naposledy se podíval na pochmurný dům...

A hele, ona tam zrovna vchází mladá paní s dítětem!

Rychle jsem se vrátil a zahájil rozhovor stejnou otázkou. Paní také o Foglarovi nic netušila a když jsem ji ukázal, že se o tom píše i v knize, začala se o to zajímat. Vstoupili jsme do chodby, která byla celá vymalovaná šesti nástěnnými obrazy a sedmým na stropě. Ke schodišti vedly prosklené modré dveře.

Po chvilce příjemného rozhovoru se tu objevila další obyvatelka, která si vzpomněla, že tu jednou byli filmaři, kteří točili dokument o Foglarovi. Od ní jsem se dověděl historii tohoto domu. Pak jsem si vyfotil prosklené dveře a jeden z obrazů a s velkým díky jsme se rozloučili.



Rodný dům Jaroslava Foglara byl postaven okolo roku 1890. V době Foglarova dětství to byl celkem nový a moderní dům. Jeho majitel bydlel v přízemí a vlastnil i několik domů v okolí.

Jaroslav Foglar v něm žil v letech 1907 - 1910. Narodil se v něm a byl jeho domovem do doby, co se jako tříletý chlapec se svou rodinou odstěhoval do Předlic nad Labem. Ve svých vzpomínkách ho nazývá „pochmurným domem“ - tuto přezdívku si rodný dům vysloužil díky svým záhadám a pověstem, kterými byl opředen.
Mezi válkami se z části domu v Benátské ulici stala hudební škola. Ještě nedávno se psalo o hudební historii tohoto domu na památné desce na zdi domu. Ale že by se někdo zmínil o Jestřábovi...

V bytě, kde žil Jestřáb kratičkou dobu svého života, prý žila jakási rodina dlouhou dobu - asi 70 let. Možná to byli právě ti, kteří vystřídali rodinu Jindřicha Foglara. Možná se pamatovali na mladou rodinu se dvěma malými kluky, do jejichž bývalého bytu se před dávnými lety stěhovali. Kdo ví...