Třikrát Život v poklusu a pokaždé jinak

Letos na jaře vyšlo již třetí vydání životopisné knihy Jaroslava Foglara Život v poklusu. Hned na obálce, kde je vyobrázen Jestřáb sedící na Kerkově kameni, nás vydavatel publikace informuje že jde o "nové doplněné vydání." Co by mu asi Jestřáb řekl? Samozřejmě, byl by asi spokojený, že znovu vychází kniha v jeho sebraných spisech a navíc by byl rád, že na její vydání má vliv. Ale, když už mezi námi není?
Sám mám ze čtení tohoto vydání smíšené pocity. Tentokrát se totiž ke čtenáři dostal opět jiný Život v poklusu, jiný než předchozí dvě vydání. Běžný čtenář žádnou změnu nezaregistruje, ten, kdo však bude knihu číst pečlivě a dostojí názvu naší rubriky "Šťoura", zaznamená různé zajímavosti a zejména poněkud specifické a nestandardní řazení informací v závěrečné části knihy.V únoru bylo na stránkách Bohouška řečeno, že třetí doplněné a upravené vydání tak přináší radost sběratelům foglarovek, zejména však nově dorostlým čtenářům – zájemcům o Jestřábovo autobiografické dílo doplněné řadou cenných fotografií. Tak tomu skutečně je, v řadě případů jde o obrázky z Foglarovy pozůstalosti uložené v Památníku národního písemnictví - např. jedna z prvních fotografií spisovatele z let 1910-11 (s. 12) nebo fotografie ze 70. let minulého století (s. 183). Na druhé straně - pouhým srovnáním s předchozími vydáními - však péčí nakladatelských redaktorů došlo ke stylistickým úpravám původního textu, takže občas pečlivému čtenáři některé věty uvíznou v kontextu natolik, že mu přijde, jako by to vlastně Jestřáb ani nenapsal. Jsem možná puntíčkář, ale domnívám se, že do spisovatelova textu a zvláště jeho jazyku by mělo být zasahováno minimálně. V tomto případě se tak nestalo. To však není hlavním důvodem mého šťouravého příspěvku. Největšími a hodně diskutabilní změnami prošla závěrečná část knihy Jestřábovy vzlety, lety a pády aneb Jak život šel. Tu sestavil a doplnil s využitím poznámek PaeDr. Zdeňka Pírka publicista a nakladatel Jiří Stegbauer - někdejší člen Klubu přátel Jaroslava Foglara a i Foglarův spolupracovník (prosadil např. Jestřábovy sloupky na stránkách deníku Lidová demokracie v 70. letech). Uvedená kapitola obsahuje chronologicky řazená data se stručnými údaji z Foglarova života. Pozornému čtenáři jistě neujde, že autor zde zcela vyzdvihuje své aktivity, které však v kontextu s celostátní aktivitou J. Foglara příliš nesouvisí. O jiných raději taktně mlčí. Příkladně - s. 196, rok 1962, kdy zde Stegbauer píše: "Od ledna vychází na Základní devítileté škole v Poděbradech školní rozmnožovaný časopis Modrý šíp..." Podobných zmínek a narážek na Stegbauerovu činnost je v kapitole více. (To je jako kdybych já stejným způsobem si do knihy prosadil fakt, že v roce 1995 jsem s Jestřábovým vědomím zveřejnil povídku Hledači záhadné věci ve svém samizdatovém časopise.) Místo toho však v kapitole i celé knize chybí řada mnohem důležitějších údajů, z nichž uvádím alespoň jeden (dopňte si do knihy):
1998
J. Foglar získal Cenu za celoživotní výkon od Obce spisovatelů.


Přiznávám, že se mi příliš nelíbí, že na samotný život Jaroslava Foglara, jeho boj o vydávání knih, o záchranu a existenci oddílu, v jehož čele stál po mnoho desítek let, ale i jako spisovatelskou legendu se zapomíná (možná i trochu účelově) a mrzí mne, jak se postupně mění nazírání na Jestřába nejenom optikou veřejných institucí, ale i jeho tak zvaných nejbližších přátel. Čekají nás však úrodné roky, v kuloárech se už ví o minimálně dvou připravovaných vzpomínkových knihách o Jaroslavu Foglarovi. Třeba budeme překvapeni. Čtětě pozorně!