Bohoušek byl tam, kde oblaka bílá plují

To ještě není všechno. Vidět brněnskou výstavu ke 100. výročí narození Jaroslava Foglara. To bylo přáním celé naší trojčlenné bohouškovské redakce. Slovo dalo slovo, a tak jsme se dohodli, že se pojedeme do Brna podívat. Organizace cesty dala docela zabrat, protože pouhým pohledem do databáze www.jizdnirady.cz jsme zjistili, že zrovna moc vlaků o prázdninách do moravské metropole nejezdí. Autobus jsme pro jeho nepohodlnost a nebezpečí, že na déjedničce bude zase nějaká nehoda, vyloučili. Stejně tak i letadlo. Takže, když jsme se setkali 18. července krátce po jedenácté hodině na nádraží Holešovice, těšili jsme se, že cesta v rychlíku eurocity Hungaria s cílovou stanicí Budapest-Keleti bude rychlá a příjemná. Leč, zmýlili jsme se. Když už jsme si zpívali Kolíne, Kolíne, stojíš v pěkné rovině, vlak se najednou zastavil, vypnula světla a v úmorném poledním vedru přestala jít klimatizace. Asi za půl hodiny přišla paní průvodčí a otevírajíce postranní okénka v kuřácké sekci maďarského vagónu, sdělila nám, že se rozbila lokomotiva, a že si tu počkáme asi hodinu.Tím se zcela naboural náš brněnský program, protože jsme počítali, že ač do Brna jedeme na otočku, budeme mít na výstavu alespoň dvě a půl hodiny času. Samozřejmě jsme ve vlaku seděli v nekuřácké sekci, kde okna nahrazovala právě klimatizace, takže vedro bylo opravdu nesnesitelné. Sice jsme při čekání probrali řadu foglarovských novinek, obsah i podobu Bohouška, taky jsme dánským spolucestujícím vysvětlili, že v Praze si na diktafon nahráli hlášení v metru při zavírání dveří, ale do Brna jsme přijeli (díky tomu, že nás dotáhla diezlová lokomotiva do České Třebové, kde byla souprava rychlíku přepojena na elektrickou) před šestnáctou hodinou, takže na výstavu zbyla jen hodina.

Naši pražskou delegaci přivítal před muzeem Sharp a uvnitř i Bobr, a pak už hajdy na výstavu. Byli jsme docela napjatí a zvědaví, co nás čeká. Vyfasovali jsme vstupenky, prohlédli si prodejničku se suvenýry, uložili věci v šatně a vyjeli výtahem až do podkroví Dietrichsteinského paláce.

Výstava je koncipovaná do tří místností. V první procházíme Stínadly, kde v oknech jednotlivých domečků se můžeme seznámit s podrobnostmi z života a díla Jaroslava Foglara. K vidění je Jestřábův fotoaparát, vojenská knížka, křestní list... Připomenuta je i skautská činnost, táboření Dvojky na Moravě. A samozřejmě nechybí téměř všechna vydání foglarovek. Vrcholem první části výstavy jsou vitriny s trojrozměrnými exponáty umístěné před totemem s modrou oblohou a bílými oblaky. Okolo pak jsou umístěny originály Rychlých šípů, informace o SPJF. Mě nejvíce zaujaly texty a polemiky o díle Jaroslava Foglara nalepené na zdi.

Další část výstavy je věnovaná ohlasům díla Jaroslava Foglara ve světě převážně moravských výtvarníků. Nemohou chybět rozměrná plátna Pavla Čecha, jejichž mystická atmosféra by dokázala při kvalitním nasvícení diváka doslova pohltit. V místnosti je za sklem umístěno Tleskačovo létající kolo.

Ve třetí a závěrečné místnosti se nachází Herna 13 bobříků. Vynikající nápad Dětského muzea, jak prakticky pomoci přiblížit dětem i dospělým dílo Jaroslava Foglara. Lze si zde formou hry ověřit své znalosti, důležité pro pobyt v přírodě, prohlédnout táborový stan, poslat zprávu morseovkou nebo vyjmout ježka z klece.

Na výstavu bylo skutečně málo času, takže jsme se shodli, že by stálo za to si prohlédnout tuto opravdu kvalitní výstavu ještě jednou, v klidu. Snad to do začátku října, kdy výstava na Zelném trhu končí, stihneme. Nezbývalo tedy už nic, snad jenom se podepsat do návštěvní knihy a sjet výtahem do přízemí. Zde nás před šatnami čekala čtenářka Bohouška Petra Rydvalová, které Alpín přivezl hru Rychlé šípy.

Pak už jsme se rozloučili nejen s Dietrichštejnským palácem, ale i se Sharpem a rychle jsme zamířili na nádraží. Zpáteční vlak eurocity měl sice kratší ale přece asi dvacetiminutové zpoždění, takže jsme se stihli najíst v nádražním bufetu. Cesta zpátky byla o něco kratší. Během ní jsme se za tunely před Českou Třebovou dozvěděli telefonicky od našeho agenta informaci o tom, že Rada hl. m. Prahy schválila pojmenování uličky "Ve Stínadlech".

P.S. Pokud se zadaří, bude na Bohouškovi k vidění i videoreportáž z celé akce.