Fond Jaroslava Foglara v Literárním archivu Památníku národního písemnictví

Kolega Kotyk Vás seznámil s historií fondu (viz předchozí příspěvek zde na Bohouškovi s názvem Zpráva o získání osobního fondu Jaroslava Foglara do Literárního archivu Památníku národního písemnictví – pozn. red.), já se pokusím o stručnou charakteristiku materiálů uložených v osobním fondu Jaroslava Foglara, který je jedním z nejrozsáhlejších a nejúplnějších v Literárním archivu Památníku národního písemnictví. Je to dáno dlouhým tvůrčím obdobím autora a jeho, skoro se nabízí říci, archivářským přístupem k vlastní tvorbě a životu. Rozhodnutí uspořádat a zkatalogizovat převzatý materiál bylo od počátku vedeno snahou, aby byl přístupný s dostatečným předstihem k letošnímu výročí. Díky zpřístupnění mohl být fond v loňském a letošním roce bohatě využíván pro badatelské a výstavní účely. O uspořádání osobního a rukopisného archivu uvažoval Jaroslav Foglar již od sedmdesátých let. Jak mu postupně písemného materiálu s lety přibývalo, začínal mít problém s registrací a vyhledáním jednotlivých složek. Několik přátel mu nabízelo pomoc při uspořádání a vedení evidence, tu však Foglar odmítal. V korespondenci přátelům si občas stěžuje, že se ve spoustě materiálu těžko orientuje a nemůže některé věci najít. Při třídění fondu bylo patrné, že například některé části korespondence byly chronologicky seřazené. Nicméně při základním rozřazení do standartních oddílů na doklady, korespondenci, rukopisy, tisky, fotografie a varia bylo nutné prokousat se změtí materiálů.

V době, kdy bylo rozhodnuto přistoupit ke katalogizaci, připravovalo několik pracovníků Literárního archivu digitální způsob katalogizace pomocí počítače. Zpracování velkého a významného fondu, jako je fond Jaroslava Foglara, novým způsobem do databáze, bylo výzvou pro ověření nových postupů katalogizace. Protože se během zápisu nová pravidla ověřovala a upravovala, bude ještě třeba sjednotit všechny zápisy. Výsledná podoba soupisu tak, jak ji předkládáme bude ještě časem pozměněna. Jsou to technické problémy, které s uspořádáním materiálu nesouvisejí, ale je třeba na ně upozornit.

V oddíle dokladů jak jeho vlastních tak rodinných je kromě běžných osobních a konvolutů majetkoprávních dokladů, několik složek na které bych ráda upozornila. Jsou to soubory materiálů ke sporům o autorská práva na seriál Rychlé šípy s výtvarníky Marko Čermákem a Janem Fischerem, konvolut dokladů k šikaně ze strany StB a Svazarmu z let 1953-1956 a doklady a korespondence k lodi Orlice (Skaut) z let 1934-1939. Ze zachovaných dokladů rodičů je zřetelné nelehké postavení rodiny po smrti otce.

Nejnáročnější bylo třídění korespondence. Autor si sice korespondenci systematicky ukládal a evidoval tak, aby mohl zpětně vyhledat potřebné dopisy, ale s přibývajícím množstvím ztrácel přehled. U korespondence tak vznikl problém s dopisy podepsanými přezdívkami, které se v okruhu lidí, se kterými Jaroslav Foglar korespondoval, běžně užívají a některé obzvlášť oblíbené má i několik pisatelů. Při zpracování menších fondů je v lidských silách orientovat se při třídění podle rukopisu pisatelů, při rozsahu jaký má fond Jaroslava Foglara to možné nebylo. Zpracování databázovým způsobem je v tomto případě mnohem jednodušší. Ve jmenném rejstříku vznikl proto i rejstřík přezdívek podle kterého bylo možno určit téměř veškerou korespondenci. Oddíl odeslané korespondence je velmi rozsáhlý, protože Jaroslav Foglar psal veškerou korespondenci s průklepem, který si ukládal. Do abecední řady korespondence nebyly zařazeny dopisy čtenářů, kteří jen žádají o autogram, fotografii nebo posílají pozdrav. Výpovědní hodnota těchto dopisů je hlavně jejich množství a jsou řazeny do konvolutů. V osobní korespondenci je několik velkých souborů vzájemných dopisů s celoživotními přáteli jako byl například Josef Mikánek, otec a synové Odstrčilovi, Stanislav Sohr, Josef Skorkovský, Harald Eckstein, Bohumil Jírek, Ladislav Mikula, Mirek Pírek, Antonín Rajský, František Strmiska. V této korespondenci komentuje Jaroslav Foglar svůj vlastní život velmi podrobně. Rodinná korespondence s matkou a rodinou Fišerů, ze které pocházela i vzdálenějším přibuzenstvem z rodiny Foglarů ilustruje jakým zázemím pro něj byla i širší rodina. Foglarův téměř celoživotní, v periodách se vracející boj o možnost publikování a vydávání vlastních prací je možné detailně sledovat v korespondenci s korporacemi-institucemi jako například s nakladatelstvím Mladá fronta, Olympia, Melantrich, ostravský Puls a brněnský Blok, korespondence se Svazem spisovatelů, ústředním výborem KSČ a ČSM. K tomu je třeba se zmínit ještě o zvláštním typu korespondence se čtenářskými kluby, který se rozrostl do obrovských rozměrů. Byla to původně redakční korespondence Mladého hlasatele, za okupace Správného kluka a po válce Vpředu, kterou z větší části osobně vyřizoval. Tři kartony těchto dopisů dokumentují, jaký vliv čtenářské kluby měly a jak jednoduchá a účinná metoda to byla.

Oddíl Rukopisy vlastní je rozčleněn do více pododdílů než je běžné u většiny fondů v LA PNP. Do dvou zvláštních pododdílu byly vyčleněny rukopisy, které vyplynuly z činnosti oddílu Dvojka. Vznikla tak ucelená řada oddílových kronik, mapující činnost jednoho oddílu v rozmezí let 1924 – 1985 a řada různých oddílových pravidel, příruček, časopisů a podoně. Tento materiál je asi jedním z mála oddílových archivů dochovaných v dlouhém časovém rozmezí. Nejrozsáhlejší pododdíly Rukopisů vlastních jsou rukopisy, strojopisy románů a denníky. Rukopisy románů se dochovaly v různých variantách ke všem kromě románů Pod junáckou vlajkou a Přístav volá, k nimž jsou ve fondu pouze knižní vydání s korekturami pro pozdější vydání. Deníky a zápisníky o oddílové činnosti jsou chronologicky seřazeny od roku 1920 do roku 1990. Z období 20. – 30.let jsou to jen náhodné zápisníky a poznámkové bloky, řada pravidelně psaných denníkových záznamů začíná v roce 1942 a s mezerami pokračuje do počátku 90.let. Několik sešitů z konce 40. let je bohužel poškozeno vlhkostí tak, že jsou částečně nečitelné a restaurováním bylo možné jejich stav pouze stabilizovat. Restaurovány budou postupně ještě další archiválie z fondu.

Další pododdíly v Rukopisech vlastních jsou povídky a články, rukopisy pro časopisy a nakladatelství, seriály, dramatizace, scénáře, divadelní hry. V posledně jmenovaném jsou uloženy téměř v úplnosti zachované scénáře ke kresleným seriálům Rychlé šípy. V pododdílu hry jsou soustředěny dochované slavné Foglarovy dlouhodobé hry jako například Výprava na Yucatan, Stavba kanadské pacifické železnice a další. V pododdílech pracovní materiály a poznámkya výpisky upozorníme jen na konvoluty poznámek k obhajobě vlastní práce ze 40., 50., a 70.let. Zajímavý je také projekt časopisu pro mládež z roku 1932, který dokládá, že již tehdy mladý Foglar mířil do redaktorského křesla.

V oddíle Rukopisy cizí stojí za zmínku kniha s deníkovými zápisy o rodinných událostech, psaná otcem Jindřichem Foglarem od roku 1902 až do jeho předčasné smrti v roce 1911, doplněná po jeho smrti Foglarovou matkou a po letech Foglarem samotným.

Oddíl Tisky je poměrně rozsáhlý a pro přehlednost byl rozčleněn do několika pododdílů. V první řadě to jsou různá vydání jeho vlastních prací, jak povídek a článků, tak hlavně různá vydání seriálů Rychlé šípy. Pododdíl tiskoviny a periodika různých seskupení je unikátní sbírka oddílových časopisů, periodik a občasníků různých uskupení z 30. – 90. let minulého století, které autoři posílali Foglarovi. Také v pododdílu drobnné tisky najdeme drobnosti jako přebaly a knihkupecké letáky na Foglarovi knihy, které jsou dnes, zvláště ty ze 30. – 40. let, velmi ceněné. Poslední pododdíl příručky byl ponechán ve fondu hlavně proto, že v některých byl pravděpodobně Foglar autorem některých textů.

Oproti jiným fondům, uloženým v Literárním archivu, je oddíl Fotografie nezvykle rozsáhlý. Je to dáno tím, že Foglar sám fotografoval již od mládí, hlavně jako dokumentaci oddílové činnosti. Vytvořil si archiv negativů z let 1929-1956, který byla ponechán v původním řazení. Vedle toho tříděním vznikla chronologická řada pozitivů a negativů (autorem není jen Foglar sám) a badatelským úkolem bude porovnat obě řady a fotografie nalepené v oddílových kronikách, vše digitálně zpracovat, popsat a vytvořit unikátní dokumentaci života jednoho oddílu v rozmezí 70 let. Druhým velkým pododdílem ve fotografiích jsou fotografie osobní, rodinné a z veřejných akcí.

Z oddílu Varia je třeba zmínit pro širokou veřejnost asi nejzajímavější složku a to jsou kresby seriálů Rychlé šípy, které se díky Foglarovi dochovaly téměř kompletně. Je zde také několik ilustrací pro Vpřed od malíře Konečného, se kterými byla veřejnost seznámena na výstavě v Plzni a připravované výstavě v Praze. Další unikátní trojrozměrné předměty z oddílu varií byly vystaveny na dvou velkých výstavách k výročí Jaroslava Foglara v Praze a Brně.

Fond je zatím uložen ve 261 archivních kartonech a 9 kartonech pro velké formáty. Jejich počet po nalepení katalogizačních karet na jednotlivé desky a definitivním uložení ještě naroste.

Dorka Lábusová, Literární archiv Památníku národního písemnictví



Příspěvek zazněl na tiskové konferenci uspořádané v Památníku národního písemnictví v Praze 17. 9. 2007.

Konference Fenomén Jaroslav Foglar pořádaná Památníkem národního písemnictví (konference se uskuteční dne 19. září 2007 v Památníku národního písemnictví, Strahovské nádvoří 1/132, Praha 1 - Hradčany, v sále Boženy Němcové. Začátek konference je v 10 hodin, předpokládaný závěr v 17.30 hodin) je do vyčerpání kapacity míst (cca 80-90) přístupná všem zájemcům.