Jak komunikovaly Rychlé šípy s novinami?, aneb poděkování za 10 let v Pražské pobočce SPJF

Na pražskou pobočku SPJF se obrátil mladý a jistě i nadějný reportér a sjednal si schůzku s Menhartem, který zajišťuje organizaci pátrací hry Hledáme Rychlé šípy. Setkali se, vznikl z toho text, který byl poslán k autorizaci. Nedostalo se tam několik důležitých momentů, které tedy Menhart doplnil a vrátil. Jenže redakce Práva již byla tak rychlá, že použila původní text a na úpravy a doplnění již nedošlo. Takže čtenář Bohouška má tu skvělou možnost porovnat původní text a text po autorizaci. Původní text, který nakonec vyšel v pražské regionální mutaci Práva dne 10. prosince 2010:

Zdroj: Právo
Datum vydání: 10.12.2010
Rubrika / pořad: Praha - Střední Čechy
Strana / zpráva 11
Autor: Tomáš Pernis

Rychlé šípy se skrývají na Starém Městě
Stačí zvednout hlavu od chodníku nebo odlepit oči od výlohy a každý může hrát a vyhrát. K téhle hře není nic potřeba, stačí se jen pozorně dívat. Už podesáté běží pátrací hra Hledáme Rychlé šípy, za kterou stojí pražská pobočka Sdružení přátel Jaroslava Foglara (SPJF). Potrvá do 17. prosince a účastnit hry se může každý. Oblastí pátrání je celé Staré Město, kde na jednom z balkónů shlíží kompletní pětilístek dětských hrdinů. „Jsou asi metr osmdesát vysocí, ze sololitu. Jen Rychlonožkovi se před časem zlomila ruka. Mám ji v garáži, ještě jsem mu ji nepřidělal. A letos zase přišel o hlavu Jindra Hojer, ale už ji má zase zpátky,“ popsal Právu jeden z organizátorů hry, který vystupuje pod přezdívkou Menhart. Postavy přivazuje gumovými lanky a zabere mu to nejvýš čtvrt hodinu. Horší je to s výběrem místa a propagací.
„Vyhlídnu si nějaký balkón, pak jdu za domácím nebo majitelem domu a snažím se ho přemluvit. Nejdřív to často nechápe, ale nakonec neodmítne,“ vysvětluje Menhart. Ne mu ale za deset let trvání hry řekli například v Židovském muzeu nebo v Týnském chrámu. Letos má ale sdružení velkou podporu. Záštitu získalo od bývalého primátora, podařilo se dát plakáty do tramvají.
V roce 2005 trůnily Rychlé šípy na věži kavárny Slavie. „Jeden skautský oddíl je hledal. Věnoval tomu několik odpolední, neúspěšně. Vůdce oddílu přitom studoval FAMU, která je hned vedle,“ vypráví Menhart.
Když se při potulkách po Starém Městě na hledače usměje spolu se štěstím neohrožená pětka, může ji vyfotit anebo nakreslit a poslat pobočce SPJF. Druhou možností je přinést obrázek přímo na vyhlášení, které proběhne na Večeru světel 17. 12. v 17 h u kostela sv. Haštala. Na nejlepší čekají knihy Jaroslava Foglara.
„Důležité je, že jsou Rychlé šípy na očích, aspoň chvíli. Komunista je nechtěl mít, protože byli čestní, a kapitalista hledí spíš na peníze. Mirek Dušín radši prodělá, ale zachová si tvář,“ tvrdí Menhart.

---

Autorizovaný text, který nakonec vyšel jen na Bohouškovi: :-D

Rychlé šípy se skrývají na Starém Městě Stačí zvednout hlavu od chodníku nebo odlepit oči od výlohy a hrajete. K této hře nic nepotřebujete. Stačí se pouze pozorně dívat.
Už podesáté probíhá v Praze pátrací hra „Hledáme Rychlé šípy“, za kterou stojí Pražská pobočka Sdružení přátel Jaroslava Foglara (www.SPJF.cz). Trvá celý měsíc do 17. prosince, kdy v roce 1938 vyšel první kreslený příběh Rychlých šípů. Účastnit hry se může naprosto každý. Oblastí pátrání je celé Staré Město, kde z jednoho balkonů shlíží na Pražany kompletní pětilístek dětských hrdinů.
„Jsou asi metr osmdesát vysocí, ze sololitu. Jen Rychlonožkovi před časem na střeše kavárny Slávie zlomil vichr ruku. Mám ji doteď v garáži, ještě jsem mu ji nestihl přidělat. A letos zase přišel o hlavu Jindra Hojer, ale to je hned vidět, tak už ji má zpátky,“ popsal Právu jeden z organizátorů hry, který již 30 let vystupuje pod oddílovou přezdívkou Menhart. Postavy přivazuje k zábradlí dlouhými „gumicuky“ a zabere mu to nejvýš čtvrt hodinu. Horší je to s výběrem místa a propagací.
„Vyhlídnu si nějaký balkon, pak jdu za domácím nebo správcem domu a snažím se ho přemluvit. Nejdříve to většinou nechápe, ale nechce odmítnout, protože i on v mládí Rychlé šípy četl,“ vysvětluje Menhart. Za deset let zažil ale i několik odmítnutí. Ne mu řekli například v Židovském muzeu nebo v Týnském chrámu – prý leda až bude Mirek Dušín prohlášen za svatého. Letos má ale pátrací hra velkou podporu. Záštitu získala od primátora Prahy, dokonce se podařilo umístit 1300 plakátů do tramvají.

Hledání není nuda
V roce 2005 trůnil klub Rychlé šípy na věži kavárny Slavie. „Jeden skautský oddíl je hledal. Věnoval tomu několik odpolední, ale neúspěšně. Vůdce oddílu přitom studoval FAMU a každý den měl Šípaky 2,5 metru nad hlavou. Od té doby mu říkají Slepej Evžen,“ vypráví Menhart. „Tehdy se na ně pan prezident díval celý měsíc z Pražského hradu, ale stejně spisovateli Jaroslavu Foglarovi žádnou státní cenu neudělil. Asi prezident vyznává jiné hodnoty než Foglar, který pozitivně ovlivnil generace našich spoluobčanů“, myslí si Menhart.
Když se při výpravách po Starém Městě na hledače usměje štěstím a neohrožená pětice „papundeklových chlapců“, může ji vyfotit anebo nakreslit a poslat pobočce SPJF. Druhou možností je přinést obrázek přímo na vyhlášení, které proběhne na Večeru světel 17. prosince v 17 hodin u kostela sv. Haštala. Na nejlepší čekají knihy Jaroslava Foglara. SPJF přesně neví, kolik lidí a kdo se hry účastní. „Spousta lidí hledá, ale nechává si to pro sebe. Důkaz nálezu nepošlou,“ říká Menhart. „Je to pro někoho i taková intimní záležitost, kdy si člověk řekne, najdu je letos, nebo nenajdu. Vím ale i o třídě ze školy v Plzeňské ulici, která si logisticky mezi děti a jejich rodiče na mapě rozdělila ulice a pátráním žijí“, doplňuje.

S ideálem foglarovek
Malé dobrodružství, poznávání stínadelských zákoutí a krásných fasád starobylých domů, vycházky v předvánoční Praze. Toho všeho se vám dostane, když se rozhodnete pátrat po Rychlých šípech. Celá akce je organizována naprosto bez peněz. Od tiskárny u letáčků, přes domácího, primátora, členy sdružení, dopravní podnik až třeba po sponzora cen – všichni četli Foglara a rádi pomohou. „Důležité taky je, že jsou Rychlé šípy lidem na očích, aspoň chvíli. Komunista je nechtěl mít, protože byli čestní, a kapitalista hledí spíše na peníze. Mirek Dušín radši prodělá gatě, ale zachová si čistou tvář,“ uvažuje Menhart. Pokud nestihnete pátrat letos, hra i foglarovy ideály tu budou i příští rok - ve stejnou dobu a na stejném místě. Ani si nemusíte hlídat stránky akce na www.bohousek.cz/hledame-rychle-sipy
Tomáš Pernis

---

Desátý ročník pátrací hry Hledáme Rychlé šípy si zasloužil mediální podporu, záštitu primátora, podporu sponzorů. Vůbec nevadí, že text nakonec vyšel v jiné podobě, dokonce ani nevadí, že v Listech Prahy, které vyšly v nákladu 600 tisíc výtisků (!) autor píše o klubu Rychlých šípů jako o čtveřici. :-) Důležité je, že se o aktivitách SPJF píše, že lidé o foglarově odkazu stále vědí, že to má pochopení a podporu u různě postavených lidí - myslím tím jak majitele balkónu, tak i primátora Prahy. Stojí to množství úsilí a já tímto děkuji ostatním kamarádům z pražské pobočky, že spolu již 10 let tlačíme tu káru "akce a ne sběratelství". Ať je to Memoriál Jana Tleskače, cyklovýlety do Prokopáku, redaktorování Bohouška nebo pátrací hra, je to vždy děláno s vděčností ke spisovateli, který nám v mládí ukázal cestu. Tak ať z ní nesejdeme a potkáváme se s co největším počtem čtenářů Bohouška, Pražanů a...
Menhart, 10.12.2010