Půl století Kulišáků, druhého nejrozsáhlejšího seriálu Jaroslava Foglara

V lednu tohoto roku (9. 1.) uplynulo rovných 50 let od vydání prvního příběhu kresleného seriálu Kulišáci, jehož autorem byl Jaroslav Foglar a malíř Jiří Krásl.
Druhým nejrozsáhlejším Foglarovým kresleným seriálem se tak na stránkách časopisu ABC mladých techniků a přírodovědců ve velkém prolomilo nedobrovolné autorovo téměř dokonalé odmlčení, které nastalo po jeho vynuceném odchodu z redakce časopisu Vpřed v roce 1948.
Patnáct let se o Foglarovi mlčelo. Nevyšla žádná foglarovka, zato ty předválečné a poválečné šly z ruky do ruky a šťastní majitelé měli co dělat, aby je uhlídali. Pionýrská organizace založená u nás v roce 1949 na troskách Junáka se za všestranné podpory „strany a vlády“ rozvíjela, ale časopisy, které postupně uváděla v život, se jaksi nedokázaly prosadit. Někteří vedoucí pracující s dětmi si začali uvědomovat, že není všechno tak růžové, jak se halasně vytrubovalo. Najednou zazněla i veřejně položená otázka, zda by se znovu nemělo dát slovo Foglarovi. Jeho úspěchy totiž nebyly zapomenuty.
Koncem padesátých let získával na popularitě časopis ABC mladých techniků a přírodovědců, přinášející řadu návodů k činnosti. Ten povinný Pionýr v něm byl sice znát, ale nijak zvlášť z něj „nevyčuhoval“. Časopis začal vycházet v lednu roku 1957 a měl různorodé redakční zázemí. Někteří jeho redaktoři byli v dětství čtenáři Mladého hlasatele a Vpředu a podvědomě, ale i vědomě v těch někdejších časopisech hledali inspiraci. Časopis správně tušil, že je třeba navázat bližší kontakt se čtenáři. Nabízela se možnost opět zavést kluby, ale to v té době tak rychle nešlo. Děti, které se dovolávaly klubů, jaký měly Rychlé šípy a Hoši od Bobří řeky, dostávaly takovouto odpověď: „Zasloužíte-li si důvěry dospělých, mohou vám být propůjčeny symboly tak drahé, jako třeba rudé šátky a vlajky nebo pěticípé hvězdičky Mladých budovatelů. Nač by vám byly kluby s bobříky? Bobr se stal ubohou obětí a byl bezohlednými lidmi téměř vyhuben. Proč by měl být naším znamením? My máme přeci jiné znamení – znak práce a boje, odvahy a vytrvalosti, spravedlnosti a štěstí – je to rudá hvězda…“
Redakce ABC uspořádala v roce 1959 setkání čtenářů na Rabyni a po příznivé reakci tyto srazy opakovala. Lidstvo v té době začínalo dobývat vesmír, a tak i u dětí rostl zájem o kosmonautiku, letectví a techniku vůbec. Proto začaly vznikat místo klubů „raketové posádky“. Že děti odpradávna milují přírodu, nikdo nezpochybňoval – a mladí průzkumníci (mimochodem anglické slovo skaut znamená zvěd nebo také průzkumník) si začali zakládat zájmové kluby. Zájmové kluby ABC nazývané raketové posádky se později rozrostly o dívčí kluby, o hlídky ochránců přírody a ještě později dokonce i o kluby lesní moudrosti.
Koncem roku 1962 zaklepal kdosi na dveře redakce ABC a představil se: „Jaroslav Foglar, jestli vám to něco říká“. Říkalo – a dokonce se vyjevilo, že se s tehdejším šéfredaktorem Vlastislavem Tomanem znají již ze Vpředu. Pokračoval slovy: „Chlapci z oddílu mi řekli, že vychází časopis podobný Vpředu. Přišel jsem vám nabídnout spolupráci, jestli máte zájem“.
Zájem byl, ale byly také doba „Foglarovy klatby“, a tak se redakce ABC raději optala na pionýrském oddělení ústředního výboru Svazu mládeže. Tam bylo řečeno, že pokud Foglar bude nabízet vhodné náměty pro pionýrskou činnost, mohou ho tisknout. A tak začala nová Foglarova éra. Již v listopadu roku 1962 vyšla v ABC hra Zaměřovači podepsaná J. Foglarem a v prosinci další – Bitva neutronů. Foglar nabízel i Rychlé šípy, ale na to nebyla doba ani zdaleka zralá. Bylo mu však nabídnuto psát scénář pro seriál o klubu ABC – raketové posádce, v níž však musela být i děvčata, a navíc se v příbězích s ohledem na zaměření časopisu měly objevovat i prvky technických znalostí a dovedností – což obojí byly Foglarovy slabší stránky. Nesouhlasil moc nadšeně, ale do práce se dal. Podle jména vedoucího družiny (raketové posádky) Míši Kulicha dostal seriál název Kulišáci (zpočátku Kulichové). Časem se z Kulišáků vyklubal druhý nejrozsáhlejší seriál Jaroslava Foglara se 46 pokračováními na 47 stranách (příběh 9 „Do neznámé čtvrti“ měl dvě stránky). Kulišáci vycházeli od ledna 1963 až do června 1966, tedy tři a půl roku.

Pro kreslení seriálu vybrala redakce Jiřího Krásla. V jeho tvorbě dominovaly spíše akvarely a skvěle ilustroval hlavně knihy o přírodě. Přizpůsobit se komiksovým rámečkům nebylo pro něho vůbec jednoduché, a tak není divu, že jeho kresby Foglara zprvu moc nezaujaly. Byly příliš vzdálené Fischerovi, chyběla Fischerova dynamika a smysl pro humor. Problémem byly zpočátku texty v „bublinách“, které se sázely nejdříve zvlášť a do bublin se vlepovaly a později se psaly na psacím stroji, aby se práce urychlila. Krásl si však na seriálovou podobu zvykal a jeho komiksový projev se lepšil. Pro titulní stranu 7. čísla IX. ročníku nakreslil celostránkovou ilustraci, na níž Kulišáci překonávají skalní říčku. ABC byl ale měsíčník, a tak seriál měl mezi jednotlivými pokračováními, kterých bylo v průměru jen deset za rok, dlouhé přestávky. Proto se jako nezbytné ukázalo stručné opakování děje na začátku každé nové příhody, navíc bylo nutné tisknout některé doplňkové texty seriálu na okraji stránek. Problém s dívkami vyřešil Foglar v polovině seriálu: Objevili se dva noví členové a chlapci vytvořili raketovou posádku, děvčata si zase našla nové kamarádky a utvořila dívčí klub. Seriál dál sleduje již jen chlapeckou skupinu. Ještě poznámka ke sledu příběhů v ABC: u příběhů 23 (Tajemné světlo) a 24 (Objev v podzemí) v čísle 12 VIII. ročníku došlo k omylu. Příběh začíná až na poslední straně a dokončení je na straně 5. Záhlaví a texty kolem seriálu jsou sice v pořádku, ale vlastní obrazová část byla přehozena.
Jaroslav Foglar se v ABC nesoustředil jen na seriál. Externě redigoval klubovní rubriku Kompas, psal hry a návody k činnosti. Každá stovka klubů ABC měla svého „stovkaře“ a Jaroslav Foglar řídil jedenáctou – „Turistickou“ stovku. Nejdůležitější však bylo, že mohl opět psát a že se o něm zase začalo mluvit. V roce 1964 ukončil neradostné zaměstnání vychovatele v domově mládeže a od té doby se již věnoval jen psaní. Doba zrála k obnovení vydávání jeho knih, a když byl v roce 1965 přijat opět do Svazu spisovatelů, mohla vyjít i úplně nová foglarovka – Tajemná Řásnovka.
První část Kulišáků s deseti pokračováními vyšla v VII. ročníku, který vycházel od ledna do srpna 1963 (v prázdninových číslech bylo po dvou příbězích). VIII. ročníkem přešlo ABC na vydávání podle školního roku, tedy od září do srpna. Příběh Kulišáků bojujících o cisternu byl jejich příběhem posledním. V té době již Jaroslav Foglar žil zase životem úspěšného spisovatele, opět vyšli Hoši od Bobří řeky, připravoval další nové knihy (Poklad Černého delfína a Kroniku Ztracené stopy). Začala se o něho zajímat televize, pořádal besedy se čtenáři. Z těchto důvodů v roce 1966 ukončil psaní scénáře Kulišáků a omezil s ABC spolupráci. Od ledna 1967 začal v ABC vycházet Tomanův seriál o Strážcích.
Dodnes vycházejícímu a po mnoho let úspěšnému časopisu ABC Jaroslav Foglar vděčí za příležitost opět publikovat – a naopak časopis ABC získal díky Foglarovi mnoho zájemců i z řad dospělých, kteří jej právě kvůli němu začali kupovat svým dětem.
Seriál o Kulišácích je výjimečný i proto, že většina jeho příběhů byly později přepsána a překreslena do seriálových příhod Rychlých šípů, což si lze ověřit porovnáním mnoha posledních stránek souborného vydání Rychlých šípů. Přesně bylo „přetaveno“ 32 příhod Kulišáků na 43 příhod Rychlých šípů. Překreslil je na Foglarovo přání Marko Čermák a poprvé vyšly v časopise Rychlé šípy v letech 1970 a 1971. Mnozí tehdejší čtenáři však „převlečení“ Kulišáků na Rychlé šípy přijali s rozpaky.

Srovnávací tabulka
Kulišáci – Rychlé šípy
(čísla stran v závorkách uvádějí strany v publikacích Svorní gambusíni a Rychlé šípy)







Oficiální reedice se Kulišáci nikdy nedočkali. Jestřáb se k nim zachoval dosti macešsky a přepsáním a překreslením na Rychlé šípy je odsoudil k zapomnění. Ve Vápenkově sešitě Kreslené seriály Jaroslava Foglara z roku 1987 jim byla věnována jen jedna stránka s výčtem základních dat a bez ukázky. Ve stejnojmenné rozšířené publikaci z roku 1990 jsou Kulišáci dokonce zmíněni jen v úvodu věnovaném Rychlým šípům. Tak se stalo, že dosud jedinou reedicí kompletního seriálu byl sešit, který jsem sestavil pro přátele a fandy Foglarova díla v září 1989. Byl rozmnožen xeroxem v počtu několika desítek černobílých číslovaných kopií (některé obálky měly zelenou barvu). Sešit obsahoval kromě seriálu přesná data jednotlivých příběhů. Na polokartonových deskách s Kráslovou kresbou Kulišáků nad skalní říčkou byla také uvedena srovnávací tabulka překreslených příběhů Rychlých šípů a několik dobových ohlasů na seriál z časopisů ABC a Tramp z let 1964 až 1968.
O tom, že pět příběhů Kulišáků se dočkalo i „zahraniční“ verze, ví dnes již jen několik pamětníků a specialistů. Úvodní příběhy 1 až 4 a 6 vyšly na Slovensku v číslech 2 až 6 IV. ročníku časopisu ABC pionierov v roce 1963.
Pokud jde o tuto knihu (souborné vydání Svorní gambusíni a jiné příběhy, Olympia 1999 a 2003 – pozn. red.), editor respektoval jedno z posledních přání Jaroslava Foglara a rozhodl se Kulišáky zařadit navzdory tomu, že jejich větší část byla přepsána a překreslena do seriálu Rychlých šípů. Kulišáci si to zaslouží jednak proto, že jsou druhým nejdelším Foglarovým kresleným seriálem, ale hlavně proto, že sehráli důležitou roli při nastartování druhé vlny zájmu o Foglara na začátku šedesátých let. Ta ho během několika let vynesla opět na přední místo zájmu veřejnosti, hlavně dětí. Vykreslení postav a dějové zápletky jsou jasně foglarovské, vedou vždy a ve všech dobách stejným směrem – k aktivitě, kamarádství a soudružnosti. Sotva se najde někdo, kdo by chtěl dnes Jestřába podezírat z ideového spříznění s pionýry. Byla to tehdy šance – a on ji využil.
Při přípravě této knihy hrozilo nebezpečí, že se bude muset seriál „sejmout“ ze starých čísel ABC, ale při přípravných pracích se podařilo objevit většinu originálů Kráslových kreseb. Jiří Krásl některé kresby opravil a upravil, aniž do nich hlouběji zasahoval. Nakreslil i zcela nový titulní obrázek, protože ten původní v časopisu ABC měl letní motiv, přičemž děj seriálu začíná v zimě. Texty v neobvyklých „bublinách“ byly se souhlasem Jaroslava Foglara upraveny, aby byly dnešním čtenářům srozumitelnější. Přechodové texty zachycující obsah předešlého děje ztratily význam, a tak byly rovněž redakčně upraveny. Dalším z mála zásahů editora do seriálu je jeden zcela nový titulek „Střetnutí s podezřelou partou“. Všechny texty v bublinách byly pro tuto knihu nově vysázeny, aby byly dobře čitelné a hlavně jednotné. Moderní zpracování a kvalitnější papír a tisk daly Kulišákům proti původnímu vydání z šedesátých let vyniknout.

Rekapitulace vydání seriálu Kulišáci:
1. 1963 – 1966, časopis ABC mladých techniků a přírodovědců, VII. až X. ročník
2. 1987 – samizdat Kulišáci
3. 1999 – část souborného vydání Svorní gambusíni a jiné příběhy, Olympia (dotisk 2003)

Pozn.: Text, obrázky a tabulka jsou převzaty z publikace Svorní gambusíni a jiné příběhy, Olympia 1999 a 2003; aktualizováno a doplněno.