Vyšel Skautský oddíl: Pražská Dvojka a vodní Pětka 1913-2013

Sto let se ve skautských oddílech schází tisíce kluků a holek se svými vedoucími, aby prožívali společná dobrodružství a budovali přátelství na celý život. Dva z nich - 2. a 5. pražský oddíl - fungují dodnes. Většinu svého času byly výkladní skříní skautingu a inspirací pro stovky dalších společenství. Dlouho byly také spojeny s význačnými vůdci a spisovateli - Jaroslavem Foglarem a Jaroslavem Novákem - kteří Dvojku a Pětku desítky let vedli. Jejich činnost ilustruje obecné principy, na kterých stojí dobrý oddíl, i dobu, v níž se nacházeli. Kniha obsahuje téměř pět set většinou neznámých fotografií a dokumentů.

Tvůrcem knihy je Roman Šantora - Bobo, skautský badatel, publicista (mj. spoluautor knihy Skautské století) a člen Skautského institutu ABS, který pečuje o paměť skautingu. A právě on zodpověděl pro čtenáře Bohouška několik otázek: O čem kniha Skautský oddíl pojednává?

- Věnuje se především stoletému fenoménu zvanému skautský oddíl a Dvojka s Pětkou k tomu slouží jako ideální příklad. Oba oddíly existují stejných sto let, a většinu času byly výkladní skříní skautingu, ale zároveň se i potýkaly s mnoha vnějšími i vnitřními obtížemi. Významně je také ovlivnili jejich dlouholetí vedoucí – Jestřáb a Braťka, kteří navíc přistupovali k vedení velmi odlišně.

Kniha ovšem není historickou encyklopedií či almanachem a to ani obsahem, ani formou. Chtěl jsem, aby si ji koupil i dnešní vedoucí oddílu, který není nadšeným vyznavačem historie a Dvojku zná především skrze Jestřábovy romány. Který vede oddíl a hledá recept, jak to dělat co nejlépe. A příklad obou oddílů by mu v tom měl přinést vzor, inspiraci, ale i možnost poučit se z chyb a utvářet si postoje tváří tvář přemetům 20. století. Proto zde není důraz kladen na množství faktů, ale především na příběhy, které nejlépe výše uvedené demonstrují. Proto je také zvolena forma dramaturgické skladby, která je jakýmsi příběhově-obrazovým kaleidoskopem, který můžeš otevřít kdekoli tě téma zaujme, přečíst si ho většinou na dvoustraně a pokračovat k jinému. Což, přiznávám, nemusí každému vyhovovat.

Jaké nové pohledy k historii Pražské Dvojky kniha přinese? V čem se bude lišit od jiných publikací?

- Knihy, které o Dvojce vyšly, se jí věnovaly především skrze Jestřába a jeho působení, zatímco Skautský oddíl se pokouší obsáhnout celé stoleté období, samozřejmě s vědomím, že přes šedesát let bylo pod jeho taktovkou. Velice nedoceněné je například první desetiletí oddílu, které je směle srovnatelné se zlatými lety Jestřábovy éry. Snažil jsem se také dohledat texty, které by činnost Dvojky dokumentovaly z jiného pera než Foglarova, ale to se ukázalo velmi složité, neboť Jestřáb byl hlavním vykladačem a kvalitních textů od jiných členů či vedoucích oddílu není mnoho, ale částečně se to podařilo. Našly se i méně známé texty Jestřába, například jeho překvapivě bojovný úvodník Čigoliga po Mnichovu, jenž pak byl i z čísel v jeho archivu odmazáván.

Díky tomu, že Skautský oddíl zobrazuje časově společný příběh Dvojky a Pětky, staví tak oba oddíly do neznámých spojitostí či kontrastů, které si často ani ony samy neuvědomovaly. Ale pro sdělení je to cenný nástroj, ukazuje spojitosti už na drobnostech, kterou byla třeba hra Kafe. Po rozdílná pojetí vedení oddílu, jenž je třeba dobře vidět na prožívání dobrodružství. Stejně se nabízí připomenutí a srovnání spisovatelské dráhy Braťky a Jestřába.

Co ti přišlo nejzajímavější?

- Nenajdeme u nás žádné srovnatelné oddíly, které by tolika věcmi ovlivnily oddíly ostatní. Od celotáborových her v případě Dvojky, přes zavedení pramic jako významného výchovného nástroje vodních skautů v případě Pětky, po mnoho drobných her a oddílových „vychytávek“. Zde samozřejmě klíčovou úlohu sehrálo publicistické působení Braťky a Jestřába, kdy především druhý jmenovaný v tomto vynikal. Jestřáb byl geniální tvůrčí duch a zároveň propagátor. V mnohém se inspiroval právě u Braťky, ať to byly hry ve městě, černá skříňka neboli almara, či dlouhodobé hry. On nápady rozvinul, vycizeloval a především oblékl do přitažlivého hávu.

V knize se tomuto pohledu věnuje kapitola Přesahy, která se snaží ukázat, že každý oddíl tím, co dělá, neovlivňuje jenom sebe, ale i své okolí. Někdo více, někdo méně. A Dvojka i Pětka v tomto byli veleúspěšní a často o tom ani nevíme. Například jen kolik věcí z Pětky je obsaženo v románech M. Zapletala Sedmička a Ostrov přátelství, jsem plně pochopil až při práci na knize.

A ještě asi poslední zajímavost, že oba oddíly mají svou třináctou komnatu, která se v různých obměnách prolíná oddílovým životem desítky let. Jaké to byly, nechám už na dočtení v knize samé.

Podařilo se shromáždit i dosud nepublikované materiály, fotografie, dokumenty?

- V části o Pětce je většinou neznámé téměř vše, navíc Pětkaři byli velmi dobří fotografové, což je v knize vidět. U Dvojky je samozřejmě nových věcí méně, ale jsou tam, navíc zasazené do nových souvislostí. Na druhou stranu mi nešlo o objevnost, zde vykonal neuvěřitelnou práci především Pedro se svým Stoletým hochem od Bobří řeky, ale i další. Navíc, jak jsem předeslal na začátku, kniha má být srozumitelná i pro neznalce zákoutí Dvojky a nemá je zahltit mnoha fakty.

Hodně dbáme na kvalitu obrazové reprodukce. V knize najdete na 450 fotografií a dokumentů, kde v případě Dvojky se nám podařilo poprvé reprodukovat přímo z oddílového archivu negativů. Díky vstřícnosti Památníku národního písemnictví jsem měl možnost digitalizovat asi 1200 nejzajímavějších snímků a část z nich je použita i v knize.

Kolik prostoru je věnováno Dvojce, a kolik materiálu se podařilo shromáždit o vodní Pětce, o jejímž stoletém působení se dosud širší veřejnost neměla možnost seznámit v žádné publikaci?

- Pětka má o trochu větší prostor než Dvojka právě proto, že o ní, až na interní almanachy, nic nevyšlo. Ale vzhledem k tomu, že většinou najdete na stejné téma jak pohled Dvojky, tak Pětky, není ten rozdíl velký. Oproti tomu jsem velmi zápasil s místem, protože rozsah knihy byl dopředu dán. Když si vezmete jak obsáhlý je jen Jestřábův archiv a u Pětky jsem vybíral nejméně z osmi tisíc fotografií, tak je jasně vidět, jak velké množství materiálu se neuplatnilo. I proto na www.skautskyinstitut.cz/dvojka najdete odkazy na různé dokumenty publikované elektronicky v našem digitálním audio i textovém archivu. Jde například o několik velmi zajímavých kronik Dvojky, či ukázky z deníku Jestřábova zástupce J. Burghausera - Jumba.

A pořád je co objevovat. Těsně po vydání knihy se nám podařilo získat desítky unikátních barevných kinofilmů z táborů Dvojky sedmdesátých a osmdesátých let, které jsou jinak na fotografickou dokumentaci dost chudé. Prvně budou k vidění na křtu knihy v Památníku národního písemnictví 30. září.


Jak kniha vypadá po grafické stránce a kdo se na ní podílel?

- Podoba navazuje na knihu Skautské století - tedy A4 formát, kvalitní papír, přes 200 celobarevných stran. Graficky ji opět vyšperkoval Michal Stránský, za což mu velmi děkuji. Obsahově je tentokrát téměř celá na mně, několik textů nově napsal Jiří Zachariáš – Pedro. Ale hlavními autory jsou desítky Dvojkařů a Pětkařů, včetně Jestřába a Braťky. Samozřejmě radou a pomocí mi pomáhali mnozí další, bez nichž by práce nebyla možná. Zvláštní neocenitelnou roli měla Dorka Lábusová, která spravuje v Památníku národního písemnictví Jestřábovu pozůstalost, ale zároveň byla dlouholetou vůdkyní 5. přístavu vodních skautů, do kterého patří Pětka, takže se vše nějak propojilo dohromady. A to neméně podstatné nakonec, u nakladatele TDC (Senovážné nám. 24, 4. patro) se kniha prodává za levnější cenu 370 Kč. Doporučená v knihkupectví je 449 Kč. Více na http://www.obchod.skaut.cz/publikace/skautska-historie/skautsky-oddil.html

A na závěr, jak dopadá srovnání mezi Dvojkou a Pětkou?

- No, to je ošidná otázka, je to srovnání nesrovnatelného, ale je zajímavé jak silně charakterizují oba oddíly jejich pokřiky, pocházející oba z dvacátých let. Pokřik Dvojky je sám o sobě slovní hříčkou z dánštiny. A hra by mohla být základní charakteristikou Dvojky za Jestřába, i s tím, že hra patří především k období chlapectví a většině dvojkařů nebylo umožněno oddílově dospět. Pokřik Pětky je vážnějším zvoláním, které se posléze přetavilo v jistou oddílovou filosofii. I program Pětky byl takový - méně hravý - více orientovaný na skutečnost a v mnohém náročnější.