1) Situace v druhé polovině osmdesátých let, založení Přátel žlutého kvítku (PŽK)
V druhé polovině osmdesátých let se počaly uvolňovat bariéry - záměrně vytvořené vladou jedné strany - kolem spisovatele Jaroslava Foglara. Zásluhou mnoha nadšenců a pracovníků z mnoha závodů, podniků, domů dětí a mládeže, kulturních domů, byly pořádány besedy s Jestřábem, člověkem, který ovlivnil několik generací chlapců a děvčat.
Snad nejvýznamějšími byly besedy:
29. září 1986 v Brně - Žabovřeskách a o měsíc později v Parku kultury a oddechu Julia Fučíka v Praze. Besed se zúčastnilo mnoho pracovníků s dětmi a mládeží a zájemců o dílo Jestřába. Výsledkem byla brožura vydaná k Jestřábovým narozeninám pod názvem Píseň úplňku. Vyšla v omezeném nákladu a byla samozřejmě ihned rozebrána (k tomu poznámka napsaná v roce 2000: na sběratelských burzách je dosud tato tiskovina vážena poměrně vysoko, lze ji sehnat od 80 Kč výše. Snad i proto, že zde byly poprvé zveřejněny poslední neznámé příběhy RŠ). Besedy měly určitou publicitu v tisku, snad i úspěch. Neobešly se ovšem bez menších incidentů se státní mocí (hlavně v Brně).
Již v tomto roce se začalo uvažovat o volné společnosti přátel díla Jaroslava Foglara (viz např Hromadný dopis J. Foglara č. 14 z Vánoc 1986), přímo zde Jestřábem nazvané "Přátelé žlutého kvítku".
Hned v roce následujícím vyšla po čase první povolená Foglarova kniha - Hoši od Bobří řeky. Stály se na ní dlouhé fronty...
Nás však zajímá hned rok následující... 17. prosince 1988 uplynulo právě 50 let od vydání prvního příběhu Rychlých šípů. Řada zájemců si toto výročí připomněla na akci, kterou pořádal známý znalec Rychlých šípů, Jestřábův spolupracovník, organizátor mnoha zajímavých akcí a besed, Ivan Vápenka na Olšanských hřbitovech. Tehdy byla - za účasti Jaroslava Foglara - odhalena pamětní deska dr. Janu Fischerovi, kreslíři Rychlých šípů. Při této příležitosti bylo vydáno pamětní razítko a každý účastník získal pamětní list. Odvážný podnik (na svou dobu) doplňovala beseda a výstavka o Rychlých šípech v kulturním středisku na Osohovově ulici v Praze 4. (pozn. 1992: pamětní deska byla později příbuznými dr. Fischera přenesena a umístěna na dům v Praze - Motole, kde dr. Fischer žil a měl svůj ateliér).
O několik měsíců později byla vydána Tělovýchovnou jednotou Sokol Silůvky brožura Ivana Vápenky a Karla Janského "Rychlé šípy slaví narozeniny". Původně měla vyjít k výročí 17. prosince, ale i přes pozdější termín vydání se dostala do rukou všem "zasvěceným".
A tak vzniklo volné (především informační) sdružení přátel díla Jaroslava Foglara - Přátelé žlutého kvítku. Duchovním otcem, neúnavným organizátorem i propagátorem byl již uvedený Ivan Vápenka (IVA). Pod zkratkou IVA distribuoval nebezpečné - úzkoprofilové brožurky a materiály, získával informace a vydával pro příznivce PŽK informační listy, které rozesílal všem zájemcům, kteří projevili zájem. Že to byla doba skutečně nebezpečná, můžeme dokázat mladším čtenářům úryvkem z 3. informačního listu: (...) "Nerozšiřujte proto nikde, že jste členy nějakého sdružení a už vůbec neslučujte tyto informace s činností bývalého Klubu přátel Jaroslava Foglara (zanikl v roce 1971)!! (...) Žádám vás proto o jejich další nerozšiřování (především do zahraničí), aby je nebylo možno zneužít!!" Byla to tehdy od Ivy velká oběť a je velkou chybou současných "foglarovců" a "takyfoglarovců", že jeho zásluhy mnohdy zlehčují. (1992)
Po tzv. "sametové revoluci" v roce 1989 nebylo třeba zasílat další informační listy, a bylo Ivanem dohodnuto, že PŽK budou mít svou rubriku v časopise Květy.
- pokračování příště -
Pozn. autora: Jedná se o nultou verzi publikace Čtenářské kluby časopisu Květy s přívažkem o Přátelích žlutého kvítku z roku 1992. Publikace vyšla (z mnoha důvodů) v "ostrouhané" verzi jako příloha klubofoglarovskovontskojunáckého časopisu Družina č. 4 / 1994 - 1995.
Názory k tématu můžete přidat níže - v rubrice přidat svůj názor! Díky. Krizmen