Právo (27.1.2011): Ta brněnská šalina – gómeš, je v ní čurina

Pragocentrista Foglar odstěhoval Rychlé šípy se Šnelfuskou ze Starého Brna na Stínadla
Není v Česku moc neprofesionálních scén, které bez přimhouření oka snesou profesionální měřítka. Ejhle, Ořechovské divadlo z dědiny u Brna je jedním z nich.
Ochotnickému souboru táhne už na 110. Jeho Strakonický dudák fascinoval před několika lety v Hronově i ruského mága z Uralu Sergeje Fedotova. A inscenace Po všem hovno, po včelách med měla na Radokovu cenu, kdyby na ni kritici přijeli. Pronikavý kousek nejnovější: Rychlé šípy z Oltecu aneb Opereta třetího věku.

Šípy v hantecu
Všechno na pravou míru uvedl autor, režisér, hudebník, scénograf, kostymér a principál Divadla Radost Vlastimil Peška.
Jednoho dne potkal totiž na Oltecu Šnelfusku (Rychlonožku) a s potěšením zjistil, že chrabří a poctiví hoši ještě všichni žijí, i když Mirek Dušín se zrovná "válí v betli u Anči" (v nemocnici u sv. Anny). A ke všemu ještě v grupáči s Artrózou.
Rychlé šípy potvrzují, že žít zdravě se vyplatilo. Ještě mají síly na dobré skutky, zatímco Dlouhé Bidlo, Štětináč a Bohouš už dávno zakalili – dílem od kouření, dílem od alkoholu. Bratrstvo kočičí pracky II ovšem tvoří jejich stejně nezdární potomci.
Bylo to šťastné vnuknutí přivést Rychlé šípy i jako důchodce na jeviště.
Oni si totiž umějí poradit i s vykuky současných politických bratrstev, s nimiž si neví rady ani náš nezkorumpovatelný právní stát, který Česko zesměšňuje po celém světě čecháčkovskou vyčůraností veksláckého typu, v praxi přenesenou i do státní politiky.
A ještě zbylo místo pro studentku filologie Masarykovy univerzity Kláru, která ovšem, zavalena badatelskými úkoly v oboru hantecistiky, svěřila úkol překládat z hantecu Heleně Peškové. Ta to za ni zvládla skvěle!

Šípy, Mašková, Štaidl
Rychlé šípy z Oltecu si Ořechovští nadělili k Vánocům. Cestu na premiéru do Ořechova zhatila ale recenzentovi Monte Negro (Černohorská pivnice). Musel proto čekat na úterní uvedení v brněnské Radosti. Aplaus v chladném Brně vřelý, desetiminutový…
Obdivuhodné! Ještě dneska se najde vesnice, která fandí svému divadlu a neblbne u televizí napříč digitálním spektrem. A radost umí přenést i do Brna, kde se před páteční premiérou Zaslíbených o lásce Hanky Maškové a Jiřího Štaidla v Mahence kupí pod nohama tvůrců klacky. Od lidí, kteří divadlo posuzují jen žlučí. Na Oltecu naštěstí nebyli.

Autorem článku je Jiří P. Kříž