No zrovna Albrightová měla k Foglarovi zatraceně daleko. Ta ženská se měla dávno zpovídat před mezinárodním tribunálem z válečných zločinů. Její nenávist vůči Srbům, kterou předvedla i na této autogramiádě, je legendární. Její havlovské humanitární bombardování rovněž.

Ale ze všeho nejvíc mě dostala ve své knize vzpomínek. Dostala otázku, zda vysoké oběti na civilistech v Iráku v důsledku hladu a bídy poté, co byly na Irák uvaleny ekonomické sankce, za to stály. Je to neuvěřitelné, ale ta paní řekla, že jo.

Nedivím se, že byla tak velkým kámošem Vaška Havla. Oba totiž lidmi opovrhovali a člověk jako živoucí entita pro ně nic neznamenal. Oni žili jen svými úchylnými ideologiemi a vizemi.