Leckterý ze čtenářů - příznivců tajemných křivolakých stínadelských uliček, plácků a zákoutí, dokáže zpaměti převyprávět historii žlutého kvítku. Toho kvítku, kterým Vontové zasypali rakev Roberta Komoura zemřelého na následky zranění v jedné z nesčetných vontských bitev. Z tohoto kvítku pak vznikl odznak všech Vontů - žlutý špendlík. Co symbolizuje, to se dovídáme nejobsáhleji v závěrečné kapitole Foglarova románu Stínadla se bouří.
Žlutý kvítek se však později přenesl z klop knižních hrdinů i na obleky živých chlapců a děvčat. To když Jaroslav Foglar, jako redaktor poválečného časopisu Vpřed, zavedl odznak žlutého kvítku pro všechny čtenáře ...

Celkem dvacet sedm názvů nových ulic a jednoho náměstí na území Prahy schvália 17. července Rada hlavního města Prahy. Kompletní redakce Bohouška se o tom dozvěděla za zajímavých okolností. Mezi novými jmény ulic JE I ULICE VE STÍNADLECH.

Na křestu knihy Jaroslava Foglara Hoši od Bobří řeky na knižním veletrhu Svět knihy 2007 5. května 2007 v Praze obdrželi všichni přítomní malé překvapení v podobě publikace S Jaroslavem Foglarem od Bobří řeky do Stínadel. Publikaci ke 100. výročí narození Jaroslava Foglara vydalo v omezeném nákladu nakladatelství Olympia, a.s. ve spolupráci s pražskou pobočkou Sdružení přátel Jaroslava Foglara a Klubem skautských sběratelů Junáka.

Výstava „Dalajláma v Praze a obrázky z Tibetu“ uspořádaná v Pastoračním centru sv. Tomáše v Dobříši představuje i několik fotografií, na kterých tento duchovní představitel vyjímá ježka z klece.
Expozice, která trvá do 12. 12., je přístupná každý všední den od 9 do 16 hodin.

„Uctívači ginkga mají zvláštní odznak. Je to list vzácného stromu, který se jmenuje ginkgo, jinak také jinan“, vysvětloval Rychlým šípům nejstarší Vont z party Rezatých klíčů. „Oh – takový list mít !“ zatoužil Červenáček.
A mít tak celé malé ginkgo doma v květináči – zatoužil jsem já!

A tak jsem se jednoho loňského dne uprostřed listopadu vydal pátrat po samičím jinanu, který rodí dužnatá semena.
Není vůbec snadné takový strom nalézt, neboť ginkgo je rostlina dvoudomá, což znamená, že k opylení je třeba dvou jedinců opačného pohlaví.

Pokračování knihy Václava Cílka - "Krajiny vnější a vnitřní", nazvaná "Makom - kniha míst" pojednává o vztahu člověka ke krajině, hledá souvislosti mezi vnitřním stavem člověka a společnosti a mezi prostředím - krajině, kterou přetváří, spravuje (a i ničí).
Kniha po všechny hledače tajemství a souvislostí v naší dávné historii i současnosti, kniha skýtající nejedno překvapení.

Jedním z nich je i fotografie tibetského dalajlámy na straně 260, nazvaná Jeho Svatost Dalajlama ve Stínadlech.
Na zmíněné fotografii pobaveně vyndavá ježka z klece.

Symbolické odhalení nového pojmenování dosud bezejmenné ulice v Praze 1, která nese název Ve Stínadlech, dnes provedli Filip Dvořák, předseda Komise územního rozvoje Prahy 1 a Milan Lebeda – Alpín, místopředseda Sdružení přátel Jaroslava Foglara.
„Jsem přesvědčen, že si tato dosud bezejmenná ulice zaslouží pojmenování, které souvisí s foglarovskou tradicí, stejně jako jsem přesvědčen, že právě tato lokalita v Praze 1 poměrně věrně zachycuje atmosféru, kde se mohly odehrávat foglarovské příběhy,“ podotkl Dvořák k pojmenování ulice, která spojuje Haštalské náměstí s ulicí U Obecního dvora. Podle jeho slov je smyslem symbolického odhalení názvu ulice vyvolání další diskuze. V květnu letošního roku totiž místopisná komise Rady hlavního města Prahy neschválila pojmenování Ve Stínadlech, které si před časem vybrali sami obyvatelé Prahy 1 v anketě na internetových stránkách radnice a prostřednictvím kupónu v měsíčníku PRAHA 1. Komise své rozhodnutí odůvodnila tím, že „by bylo v rozporu s přáním samotného Jaroslava Foglara, aby toto místo (Stínadla) bylo konkrétně určeno.“

Ačkoliv jsme stále věřili, že v dny 60. výročí prvního vydání románu Stínadla se bouří (příběh začal vycházet na pokračování jako vkládaný román 15. října 1946 v týdeníku Vpřed) budeme slavnostně pojmenovávat v Praze uličku „Ve Stínadlech“, nestane se tak. Prozatím!?
Přesto – a nebo právě proto – se uskuteční neoficiální odhalení názvu dosud bezejmenné ulice spojující v Praze 1 Haštalské náměstí a ulici u Obecního dvora, která by měla nést název Ve Stínadlech.
Akce proběhne ve čtvrtek 5. října 2006 v 11 hodin za účasti Milana Lebedy – Alpína, místopředsedy Sdružení přátel Jaroslava Foglara a vedoucího pražské pobočky SPJF a Filipa Dvořáka, předsedy Komise územního rozvoje Prahy 1.

V úterý 6. 6. (repríza 9., 10. a 11. 6.) se rozjíždí opět trampský pořad Z posledního vagonu, tentokrát hlavně věnovaný představení nového CD skupiny Stráníci. V dnešním pořadu tedy uslyšíte tři písničky z nového CD Stráníků – Písničky, které jsme potkali, a budete si o něj moci i zasoutěžit. Čeká vás pozvání na festiválky: Klimkovické kytarobití, Stopy sešlapanejch bot a Jablonského Medvídka. Dál se dozvíte co vše zajímavého chystá kamarád Číča z brněnské skupiny Karabina, a co si můžete přečíst v trampských časopisech (Puchejř, Brdská Vločka a Severka), nostalgicky zavzpomínáme na festival Svojšický Slunovrat a přímo ze Slunovratu vám pustíme kapely Handlíře a Topas. Uslyšíte písničku od už zemřelého trampského autora Charlie Fleislebra a nakonec pořadu vám pustíme skladbu z jednoho muzikálu, tak se nechte překvapit.

Sláva! Hurá!! Konečně!!! Tedy alespoň podle kalendáře nám začalo jaro. A protože je to důvod k radosti, posílám všem, už jen pro pousmání, „bublinkový fejeton“ o končící zimě.

Mráz zamaloval všechna okna, teploměr volá na poplach. Vojtovi oblékám třetí vrstvu oblečení a přes páru od úst toho moc nevidím. S výrazem prohry, opálenými vlasy a čmoudovým oparem přichází otec-manžel-kotelník a smutně zhodnotí situaci dne „nějak mi to nechce hořet“...

Sněhová romantika přestává býti romantická. Pokud napadne ještě trochu toho bílého, mokrého, studeného čehosi, tak naší škodověnkou na nákup už nikdy nevyjedeme. Napadlo, více než obvykle a více než dosti. Kdo už zkusil na letních pneu zimní výlet, použije stejná slova jako Červenáček „to to jezdí, čím dál tím rychleji“...

Básník Josef Hrubý (nar. 1932) se narodil v Černěticích u Volyně a od roku 1956 trvale žije v Plzni. Pracoval jako novinář, ředitel krajské knihovny a byl trochu nedobrovolně i zaměstnancem střediska státní památkové péče. V letech 1969-1987 nesměl publikovat. Dnes překládá z němčiny, chystá sedmnáctou knihu a má na kontě zhruba stejný počet skvostných bibliofilií. Dokončuje také rozsáhlé paměti. Hovořil jsem s Josefem Hrubým v jeho bytě v Plzni na Koterovské, kde žije se svou paní, a musím ještě připomenout, že debutoval už v šestnácti letech na stránkách časopisu Junáci, vpřed.
Nicméně už dokonce ve čtrnácti psal skautské povídky.
A převelice tehdy četl - a samozřejmě hltal i foglarovky.
Jaké?
Především to byla Chata v jezerní kotlině - a samozřejmě i kreslený seriál Rychlé šípy. Osobně jsem se však s Foglarem setkal až roku 1986.

Nedokážu vyndat ježka z klece za dobu kratší než pět minut. Při vzteku bývá mé chování nečestné a nesportovní. Náš dvouletý Vojtěch mě už teď převálcuje svou znalostí postaviček ze Stínadel. A taky se bojím v úzkých uličkách staré Prahy.

Přesto všechno se snažím, abych zapadla mezi své dva Vonty. Zásadně kupuji jednobarevná trička – žlutá je barva naše. Abych synovi nazula červené boty, ( v rámci šetření zděděné po sousedovic Aničce), musím s důležitostí v hlase vysvětlit, že je nosil sám Červenáček. Taky se u nás ví, že Mirek Dušín by nikdy nepil hnusnou, sladkou, nezdravou limonádu.

Čtěme o tom v biografii z pera Angličana Martina Bootha nazvané Magický život Aleistera Crowleyho (2000, česky 2004, právě se však objevila zlevněna v Levných knihách).
Do očí nám sice zprvu padnou všeliké záznamy pochybných praktik této Šelmy z propasti, jak se převtělenec Elifase Lévyho tituloval, černé mše s kozlem i výtahy z poněkud slabých románů namyšleného egomaniaka, horolezce a satanisty - ale co vše napraví? Omamná str. 107, která zalahodí uchu každého foglarovce. Čtu úryvek:

Muzeum dětské kresby na Starém Městě v Praze bylo od září do začátku října místem, kam jste se mohli s Rychlými šípy vypravit (nejen) do Stínadel. Tak zněl název výstavy, kterou uspořádali a připravili nadšenci z Pražské pobočky Sdružení přátel Jaroslava Foglara, Pražské rady Junáka, Pražské oblasti České tábornické unie, Klubu skautských sběratelů Junáka i ze sekce Skauting – české námětové společnosti SČF. Výstava byla uspořádána u příležitosti výročí 65 let od vydání Foglarovy Záhady hlavolamu a rovněž připomínkou, že skauti završují 15 let obnovené činnosti a v neposlední řadě je tu patnáct let činnosti Sdružení přátel Jaroslava Foglara. V historií prodchnutém místě domu U zelené žáby jsme letošní výstavou navázali na předchozí, která zde – s úspěchem – proběhla v roce 2003 u příležitosti 65 let Rychlých šípů.

Nejde o žádné nové pokračování příběhů Rychlých šípů, ale o moji vzpomínku.
Možná, že jsem tomu na vině já, že dosud nemáme animované večerníčky s příběhy Rychlých šípů. Shodou mnoha okolností jsem se mohl spolupodílet na jejich vzniku.
Těmi dvěmi nejdůležitějšími okolnostmi, které mě předurčily, byla zaprvé skutečnost, že jsem mohl jako jeden z hošanů říkat Jaroslavu Foglarovi Jestřábe. A tou druhou byla moje profese. Okolo roku 1985 jsem byl už řadu let redaktorem Československé televize. Pracoval jsem v Telexportu a ten měl co do činění i s večerníčky.