
Hodiny nedaleké prostějovské radnice odbily desátou dopolední, aby se skupinka příznivců Miloše Zapletala sešla v úterý 13. ledna 2026, v den autorových narozenin, u jeho rodného domu, na Určické ulici číslo 8. Odtud se tehdy malý Milošek vydal na svou devadesátipětiletou životní pouť napříč republikou.

Sešli jsme se na jejím počátku, zde v Prostějově, abychom si našeho významného rodáka připomněli a aspoň z části předali jeho odkaz dalším generacím. Přibližovat Miloše Zapletala čtenářům Bohouška by bylo nošením dříví do lesa. Ke skupince asi dvaceti přihlížejících promluvil pan primátor a senátor František Jura, poděkoval současným majitelům domu na Určické ulici a kromě jiného zmínil, že Miloš Zapletal ve své tvorbě navazoval na Jaroslava Foglara. Následně předal slovo paní náměstkyni Miladě Sokolové, ta k přítomným hovořila prostřednictvím dopisu rodiny pana Zapletala z Liberce.

A pak piž nic nebránilo tomu, aby v napětí přihlížejících bylo ze zakrytého místa na narůžovělé omítce sňato bílé plátno, které pod rukama pana primátora a paní náměstkyně zvolna sklouzlo dolů, aby odhalilo pamětní desku. Ta bude zdravit kolemjdoucí a připomínat ne pouze slova, ale především skutky velkého člověka, Miloše Zapletala. Jenž tady v Prostějově, řekl své první ááá, aby poslední pozemské Zet zaznělo v Liberci 8. května 2025.
Děkuji paní Miladě Sokolové, panu Františku Jurovi za zhmotnění mé myšlenky k uskutečnění této pamětihodnosti.
A především pak děkuji panu prezidentu republiky Petru Pavlovi, že vyslyšel nejen mé volání k vyznamenání Miloše Zapletala, ke kterému došlo v říjnu 2025 na Pražském hradě. In memoriam.