Sluneční zátoka v PKOJF

Dodnes nevím, v čem byl tenkrát zádrhel. Naprostou převahu prázdných křesel mám stále před očima. Nepronikla snad informace dostatečně mezi lidi? Tomu jsem snad chtěl věřit ten první den - bez ohledu na to, že zprávu o akci přinesla Mladá fronta a Svobodné slovo. Čekal jsem nával v den druhý: 28. října tehdy nebyl státní svátek, akce začínala v 17 hodin, spousta lidí to mohla stihnout cestou z práce, o dětech ani nemluvě...

Dodnes nevím, v čem byl tenkrát zádrhel. Naprostou převahu prázdných křesel mám stále před očima. Nepronikla snad informace dostatečně mezi lidi? Tomu jsem snad chtěl věřit ten první den - bez ohledu na to, že zprávu o akci přinesla Mladá fronta Svobodné slovo. Čekal jsem nával v den druhý: 28. října tehdy nebyl státní svátek, akce začínala v 17 hodin, spousta lidí to mohla stihnout cestou z práce, o dětech ani nemluvě...

Začnu však úplně od začátku. Když jsem otevřel již zmíněné noviny a viděl vysázená ta dvě kouzelná slova "Sluneční zátoka" a dále program akce a mezi jmény Jaroslava Foglara, jen obtížně dokážu popsat své pocity. (Ti, kteří v roce 1986 byli hodně malí, těžko pochopí atmosféru doby, ti, kterým bylo o něco více si vzpomenou, že to sice byl druhý rok "přestavby" a s tím spojeného pomalého tání ledů, druhý rok pokusů, co snese oficiální garnitura tohoto státu na základě zaštiťování se sovětskou Gorbačovskou "glasností". Najednou se mohlo o něco více veřejně mluvit, ba i kritizovat - a to vše, paradoxně obhajovat vzorem velkého východního bratra - vzoru na věčné časy. Najednou se mohly veřejně (myšleno tím oficiálně) podnikat věci ještě nedávno neslýchané. = Omlouvám se tímto za "politické školení mužstva", ale pro ty mladší je tento rok už něco jako pro mě Rakousko-Uhersko.) Ale Jaroslav Foglar ve Sjezdovém (tedy tehdy největším, kde se konaly sjezdy KSČ) paláci Parku kultury a oddechu Julia Fučíka (PKOJF)?? Po "vydejchání" zprávy - bomby jsem si chvilku myslel, jestli nejde o nějaký omyl, překlep. Pokud takto uvažovali i další čtenáři, pak není divu, že nás přišlo tak pomálu.

Šel jsem s dostatečným časovým předstihem, abych si vystál frontu dovnitř, pořád jsem už od bran PKOJF (nyní Výstaviště v Praze - Holešovicích) vyhlížel davy. Davy se "nekonaly". A jak jsem již uvedl, dodnes tomu nerozumím. V úvodu svého o dva roky pozdějšího rozhovoru s Jestřábem tehdejší redaktor Mladého světa, ekolog a Brontosaurus (dnes již nebožtík) Josef Velek vzpomína na tuto akci a píše "poloprázdné hlediště", jenomže to je ještě hodně nadsazený popis. I na J. Foglarovi bylo ten první den vidět rozčarování. Když průvodce pořadem vyzval technika, aby osvítil při kladení dotazů i hlediště, Jestřáb prohlásil, že raději ani ne, aby neviděl ten prázdný sál. Druhý den už byl na to asi připraven, a tak byl o něco více v pohodě. Správně uvádí Josef Velek, že většina pozvaných hostů (účinkujících) nepřišla. Také dodnes nevím, zda to bylo špatnou prací organizátora, nebo byla chyba na straně hostů.
Sluneční zátoku jsem si přišel do PKOJF vychutnat i druhý den, úspěšně jsem si vystál pořadí na v té době fantasticky rozsáhlou publikaci Píseň úplňku, neúspěšně se kamarád pokusil vyfotit pár snímků z celé akce (snímky ani s bleskem nevyšly).

I po těch čtrnácti letech, které právě uplynuly, si přesně pamatuju jakési mé "vyjevení" z těch dvou dnů, z kterých jsem ještě hodně dlouho čerpal chuť do toho, co mi bavilo a baví dodnes.