Tři roky bez Jestřába

Před třemi lety - 23. 1. 1999 - se Jaroslav Foglar - Jestřáb odebral do světa věčných bobřích lovišť Roye, nebe plného létacích kol Jana Tleskače, ráje buřtů a kostí Bubliny, šafránových strání Derneta s Vendou Jílkem, kouzelné kuchyně Staré Jeremiášky... Ale také do světa jemu nejmilejšího, mezi řady bývalých členů z dávných začátků oddílu, které přežil; k mamince - ačkoliv věřil, že se dožije 102 let jako ona.
Tam někde daleko, kam slunce chodí spát a kam večer plují barevné mraky, určitě zase svojí píšťalou svolává všechny ty, kteří chtějí prožít něco neopakovatelného, tajemného, dobrodružného a radostného...

- Dále také fotografie, plánek hřbitova s vyznačením hrobu -

Právě na tu radost, které tolik rozdal několika generacím, si vzpomeňme, až zase někdo - tři roky po Jestřábově smrti - vytáhne, jako už několikrát, různá obvinění vůči jeho osobě.
Jako všichni smrtelníci Jaroslav Foglar za svůj dlouhý život mnohokrát chyboval. Na každém je, aby zvážil míru chyb a míru již zmíněné radosti.

Společně s maminkou odpočívá Jestřáb na pražském Vinohradském hřbitově.
Kaštan na hrobě (viz foto) není náhodou. Ostatně kaštanů roste kolem místa posledního Jestřábova odpočinku dost a dost.
"Kaštany, které vždy tak horlivě sbírám, když vypadávají ze svých ostnatých slupek, zatím jen kvetou, ještě nepadají. Až budou bubnovat o dlažbu terasy, nasbírám si jich hromádku a na každý napíšu fixkou datum, kdy to bylo. To je můj zvyk od dávných roků." J. Foglar: Život v poklusu



foto: Milan Lebeda

Kliknutím na obrázek se ukáže celý plánek.