Agentem č. 218 a spol. byla dnes uctěna památka spisovatele Bohuslava Čepeláka

Příjemné nedělní počasí 3. března 2002 doslova vybízelo k výpravě do brdských lesů s významným posláním – uctění památky spisovatele Bohuslava Čepeláka – Irčana (narodil se v tento den právě před 95 lety). Protože PP SPJF oproti původnímu plánu nic nepořádala, rozhodli se někteří její příznivci a jeden člen Sdružení uctít památku po svém. A co Agent č. 218? A jak s tím souvisí smažená vejce na špeku? A co na to Jan Tleskač?

Řevnice jsou výchozím bodem výprav mnoha trampů, turistických oddílů i rodinných výletů. I my jsme odtud vycházeli něco málo po desáté hodině vybaveni teplým oblečením („jdeme přece na hory“), svačinou a mobilním telefonem zapojeným do bezchybné mobilní telefonní sítě Oskar. Sluníčko ale i mráz nás těšili na každém kroku, až do té chvíle, kdy bylo zjištěno, že se mezi námi nachází agent (jistého sdružení) č. 218. Pravda, 50% účastníků sice nevědělo, že se nejedná o nic hrozného, bylo také i proto konstatováno, že naše výprava může tedy dále pokračovati.
Nuže tedy, dostatečně rozradostněni jemným a ironickým humorem nám vlastním, jsme opustili městys Řevnice – známé to místo výletní mnoha Pražanů, těch Pražanů, kterým mnozí místní neřeknou jinak než „lufťáci“, jsme kolem tamního lesního divadla po žluté turistické značce zvolna vzhůru k jezírku na Letovské skále stoupali.
Ono jezírko známé jako „Halounské“ sehrálo významnou úlohu v dějinách českého trampingu. Téměř před 80 léty na tomto romantickém místě – přímo na dně lomu, na břehu jezírka, vznikla jedna z prvních trampských osad dodnes známá pod názvem El PASO.
Trochu jsme se posilnili porozhlédli a odtud pokračovali opět po žluté značce směrem na Kytínskou louku. Zjištění, že dnešní krásný den využilo pro obdobné vycházky po brdských Hřebenech desítky lidí různého stáří nás nechalo klidnými, stejně jako běžci orientačního závodu, kteří se nás optali, zda jsme jejich spoluzávodníky nevyděli… Kytínská louka je od jezírka coby kamenem dohodil – a zde na sluníčku jsme v našich myslích tipovali, která z chat Irčanovi asi patřila. Louka ta, jak mnozí vědí, slouží jako seřadiště skautských šiků při tradičním zimním přechodu Brd konaném vždy na začátku února.
Cílem naší cesty byla obec (spíše vesnice) Kytín, zvláště pak její hřbitůvek, kde je Irčan pohřben. A tak jsme se prodírali Kytínem, byvše ohromeni nechutným podnikatelským barokem ála Dallas, jenž totálně porušilo ráz celé vesnice. (No, Pražáci mají aspoň kam jezdit.) Naštěstí náves nás trochu upokojila – před našimi zraky se kromě autobusové zastávky MHD (z Prahy!) vyloupnul v celé své kráse krásný barokní kostelíček Nanebevzetí Panny Marie ze 17. stol.. Jak jsme si přečetli, byl opraven v roce 1992 z daru od zbožného mecenáše. Naproti kostelu je restaurace Country Nashville, která nabízí jídla po celý den a pro uspořádání případné párty dokonce i salonek. Novostavba se státním znakem v průčelí nás moc neuchvátila, zato jsme se od jednoho domorodce dozvěděli, kde se nalézá místní hřbitov. On to není hřbitov, spíše hřbitůvek.
A v jeho pravém zadním rohu se nachází hrob spisovatele Bohuslava Čepeláka – Irčana a jeho manželky. Na pomníku jsou vytesána pro nás zatím nesrozumitelná písmena (zkratka), jinak je celý hrob poměrně velmi skromný. Trochu nás zklamalo, že naposledy zde byli Irčanovi potomci o Vánocích. Že by si nevzpomněli na jeho narozeniny? Nuže tedy, zde, na větrné hůrce, došlo k onomu obřadu, tedy uctění památky spisovatelovy prostřednictvím kalíškové svíce zapálené agentem č. 218 vzhledem k povětrnostním podmínkám až na pátý pokus. Ještě několik pochvalných vět na adresu autora (100% účastníků se shodlo na tom, že četlo Hoši z Bílé skály), fotografií a obdivných pohledů na nedaleký koňský výběh (přímo za Irčanovým pomníkem!) a šupito presto mezi padajícími sněhovými vločkami zpět do Kytína a na zelenou značku – směr Halouny.

Pozvolné stoupání bylo poměrně příjemné, a tak jsme dokonce stačili při hovorech na poněkud zajímavá témata sledovat i názvy zdejších rozcestníků: Velký Rochot, Na soudném, Vrážky (nejvyšší bod naší výpravy 577 m), Rochota, Rážovka a Halouny. Ony Halouny, kde v letech 1928 – 1929 působila Brdská zimní brigáda. Dokonce jsme na vlastní oči viděli i hospůdku, kde přespával Jerry Packard. Krušovická desítka se tam čepovala až donedávna, teď už je tu jenom zazděný vchod. A odsud taky krásné výhledy směr Svinaře a Karlštejn.
No a z Halounů už to byly jenom 4 kilometry do Řevnic, skrz místa zvaná Na bořích a Nezabudice. Nad Řevnicemi jsme si jenom zacpali nos, když jsme šli kolem místní velkoskládky (ta za vidění a cítění určitě nestojí) a naši 20 km výpravu jsme ukončili opět tam, kde jsme ji začali a tentokrát nad výbornou zeleninovou polévkou s noky a vynikajícími míchanými vejci na špeku a samozřejmě čajem. Jo a to se nám pak tváře červenaly nejen radostí nad úspěšnou akcí…