Mach, Šebestová, kouzelné sluchátko a návštěva kina

Filmová tvorba pro děti ve věku 6 – 15 let se v druhé polovině devadesátých let omezila jen na několik snímků, nepočítáme-li ovšem množství natočených pohádek různé kvality. Po pro „obyčejné děti“ příliš nezajímavé a až popisné Záhadě hlavolamu Petra Kotka (viz statistika návštěvnosti a kritiky) v roce 1993 jakoby režiséři odmítli točit. Své sehrály i nevyjasněné poměry ve filmových ateliérech ve Zlíně (kdysi hlavní líhně dětského filmu). Na konci století spatřil světlo světa pěkný film z dětského prostředí Hurá na medvěda, který obsazením i režií navazoval na dřívější kvalitní snímky. Měl ovšem smůlu – tvůrcům nezbyl dostatek peněz na reklamu, film proto téměř zapadl. Podobně i (poněkud akademický) film Kruh režisérky Věry Plívové – Šimkové z života tělesně postižených dětí. Konec loňského byl ovšem ve znamení značného oživení v oblasti dětského filmu. Téměř z každé obálky společenských časopisů, novin, z rádia a televize se na nás usmíval Mach a Šebestová. Filmové ateliéry ve Zlíně se vrátily k tradici dětských filmů, kterou započala před lety Hermína Týrlová, a tak 6. prosince 2001 – na sv. Mikuláše se v sále pražského multikina STER CENTURY Zlatý Anděl konala…

premiéra filmu MACH, ŠEBESTOVÁ A KOUZELNÉ SLUCHÁTKO. Byl jsem dost zvědavý a sledoval jsem vše, co se kolem natáčení filmu, premiéry i následného promítání v kinech dělo. Neváhal jsem ani kupovat deníky s recenzemi a další materiály. To, že kritika film překvapivě téměř jednotně skoro odmítla pro značnou vykonstruovanost a někdy téměř nepřehlednost děje, mě přesvědčilo, že film musím vidět. Neskrývám, že jsem velkým fanouškem pánů scénáristy Miloše Macourka a režiséra Václava Vorlíčka a jejich tvorby, pro jsem byl dvakrát zvědav – jak se bude film líbit mě, ale především dětem, kterým je především určen (byť byl prezentován jako rodinná komedie). A tak jsem jednoho sobotního pozdního odpoledne zasedl do sedadla kina v Praze – Radotíně (kde se film mimo dalších exteriérů v Dobřichovicích a Berouně točil), stejně jako dalších asi 150 dětí a jejich rodičů, případně prarodičů. Snad na okraj poznamenám, že představení, na kterém jsem byl bylo již třetí zdejší reprízou, přesto bylo zaplněné téměř do posledního místečka. Připomenu zde jen krátce děj, pro ty kteří film ještě neviděli: Mach a Šebestová touží poznat reálný svět - vidět skutečného - nikoliv nakresleného - lva, skutečnou princeznu. Není nic jednoduššího než požádat o spolupráci utržené sluchátko - a tak za chvíli už vyskakují z obrazovky do domácnosti babičky Řeháčkové (Stella Zázvorková), která se momentálně stará o vnuka Jakuba, protože jeho rodiče jsou dlouhodobě v Číně. Představa, že Mach s Šebestovou zde stráví několik dní, poznají skutečné děti, uvidí lva a budou chodit do školy, se podle klasického filmového schématu zvrtne a diváci jsou svědky bláznivých záměn , honiček, zvratů a nečekaných ztrát a nálezů. Šebestová si šáhne na skutečnou savojskou královnu (Iva Janžurová), kterou poté málem babička Řeháčková utopí v kakau a sousedku Průchovou (opět Iva Janžurová) unesou vojáci. Jakub se podívá do Číny za svými rodiči, seznámí se s čínským kamarádem Linem a dobrým duchem Čung-Kchuejem, se kterými se pak vrací domů k babičce. Sluchátka se poté zmocní otyly spratek Ludvík Rykl, z kresleného seriálu si pozve Pažouta s Horáčkem. Sluchátka se pak zmocní jeho rodiče (Vítězslav Jandák, Jana Švandová), dokonce i ředitel školy (Petr Nárožný). Školník z toho málem zkamení, děti zestárnou, královnu v podobě psa unese bezdomovec a všude běhají neandrtálci. Situaci zachrání nakonec pes Jonatán (Jiří Lábus), který při vidině pečeného králíka na slanině sluchátko vrátí jeho původním majitelům. Trochu na mě podivně zapůsobila úvodní pasáž, kdy jsem zprvu netušil, o čem film je. Důvodem byl asi narychlo přepsaný scénář – vzhledem k získání čínského producenta a nutnosti vložení pasáže odehrávající se v Číně. Ale v prostřední části filmu se děj velmi pěkně rozeběhl – zejména díky hvězdnému hereckému obsazení. Film hodnotím ale především z pohledu dětských diváků mezi kterými jsem seděl a mohl tak slyšet jejich reakce. Často kritizovanou – až dokumentární – počáteční pasáž představující čínské reálie děti na rozdíl od kritiků přijali s neobyčejným zájmem, ptali se mj. během filmu rodičů „A ta Čínská zeď opravdu existuje?“ Stejně tak výbuchy smíchu (jak u dětí tak i u mě) během celého filmu napověděly, že to se snímkem nebude tak špatné. A na závěr, když jsem odcházel z kina, slyšel jsem asi desetiletého kluka, jak říkal své mamince: „To bylo hezký“. Myslím, že tvůrci si nic lepšího ani nemohli přát. Mach, Šebestová a kouzelné sluchátko. ČR/Čína 2001, 94 min., přístupný, 20 kopií. Režie: Václav Vorlíček. Scénář: Miloš Macourek, Václav Vorlíček. Kamera: Juraj Šajmovič. Hudba: Ondřej Soukup. Hrají: Robert Hájek (Mach). Kristýna Květová (Šebestová), Stella Zázvorková (babička Řeháčková), Jan Bochňák (Jakub), Iva Janžurová (Sousedka Průchová/savojská královna), Zdeněk Charvát (Ludvík Rykl), Petr Nárožný (ředitel školy Baláž), Jitka Molavcová (učitelka Plocková), Jiří Lábus (Jonatán), Vítězslav Jandák (Rykl), Jana Švandová (Ryklová), Josef Somr (savojský vévoda), Vladimír Javorský (senzibil), Štefan Capko (Čung – Kchuej), Pavel Landovský (Průcha), Jarmila Švehlová (Jakubova maminka), Jan Kraus (policista), Jiří Rédr (Horáček), Jiří Kocman (Pažout), Bohumil Klepl (školník) Jitka Sedláčková (školníková), Sabina Remundová (učitelka Tomešová). Premiéra: 6. prosince 2001 Více na http://www.mach–sebestova.cz