Práva dětí a kriminalita

Odbor prevence kriminality Ministerstva vnitra se problematikou dodržování práv dětí v kontextu z kriminalitou zabývá od samého počátku své existence - tedy od roku 1996. Od té doby zpracoval několik vládních materiálů a podpořil tisíce projektů směřujících k problematice prevence kriminality dětí a mladistvých a trestné činnosti páchané na nich. Z tohoto pohledu za nejextrémnější, mimo vraždy samozřejmě, lze považovat trestnou činnost známou pod pojmem komerční sexuální zneužívání dětí. V této souvislosti byly zpracovány již dva koncepční materiály...

- Národní plán boje proti komerčnímu sexuálnímu zneužívání dětí, který byl vládou ČR projednán v červenci roku 2000. Tímto dokumentem byl v České republice vytvořen koncepční rámec pro koordinovanou činnost všech resortů vlády a dalších ústředních orgánů státní správy zaměřenou na prevenci a potlačování komerčního sexuálního zneužívání dětí. Česká republika tak nejen splnila svoje mezinárodní závazky, ale zároveň obrátila pozornost veřejné správy k uvedené problematice. Druhým materiálem z předmětné oblasti je Zpráva o plnění Národního plánu boje proti komerčnímu sexuálnímu zneužívání dětí a jeho aktualizace na další období, která je vládě předkládána v této době. Na zpracování materiálu se podílela pracovní skupina složená ze zástupců Ministerstva spravedlnosti včetně Nejvyššího státního zastupitelství, Ministerstva práce a sociálních věcí, Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy a Ministerstva zdravotnictví. Ke zprávě se vyjádřila také Poradní komise ministra vnitra k řešení problematiky obchodu se ženami a komerčního sexuálního zneužívání dětí. V uvedených materiálech se pod pojmem komerční sexuální zneužívání dětí rozumí především dětská prostituce, dětská pornografie a obchod s dětmi. Z dvouleté zkušenosti s realizací Národního plánu lze vyvodit následující závěry: Trestně právní legislativa, zejména po přijetí tzv. Euronovely trestního zákona, plně pokrývá všechny oblasti komerčního sexuálního zneužívání dětí, jejichž trestnost vyplývá z mezinárodně právních dokumentů. Nově přijatá legislativní úprava vytváří lepší předpoklady pro efektivnější stíhání pachatelů. Informovanost státního, odborného i nevládního sektoru v oblasti problematiky komerčního sexuálního zneužívání dětí se výrazně zvýšila. Byla podniknuta řada kroků v oblasti prevence tohoto jevu. Byla realizována řada kroků zaměřených na zkvalitnění komunikace mezi jednotlivými orgány státní správy, policií a nevládními organizacemi zapojenými do řešení zjištěných případů. Přes značné úsilí policistů, sociálních pracovníků i nevládních organizací při vyhledávání případů komerčního sexuálního zneužívání dětí nebyl od poslední zprávy zjištěn nárůst těchto případů. Uvedené trestné činy se vyskytují pouze ojediněle. Doložené případy neumožňují provádět významnější zobecnění. Dysfunkční nebo chybějící rodina se však jeví jako společný jmenovatel uvedených případů. Přestože nelze vyloučit vyšší latenci výskytu komerčního sexuálního zneužívání dětí, nic nepotvrzuje odůvodněnost informací o jeho značném rozšíření, které se objevují v některých zahraničních médiích, která využívají zájmu veřejnosti o tuto citlivou problematiku a zneužívají jej k útokům proti České republice. Proto je třeba uvedené problematice věnovat zvýšenou pozornost na všech úrovních. Z provedené analýzy plnění Národního plánu boje proti komerčnímu sexuálnímu zneužívání dětí vyplynula další specifikace jednotlivých úkolů zaměřených na konkrétní cílové skupiny. Nově se objevují úkoly spojené s prevencí a odhalováním dětské pornografie na Internetu a prevencí komerčního sexuálního zneužívání nezletilých žadatelů o udělení azylu v ČR bez doprovodu, přitom jde zejména o jedince, kteří pobývají na území republiky v soukromí, nebo kteří opustili azylová zařízení. Na závěr lze shrnout, že i když z hlediska kriminálních statistik není počet odhalených trestných činů komerčního sexuálního zneužívání dětí významný, je nezbytné učinit veškerá opatření k minimalizaci tohoto jevu. Z hlediska obětí se jedná o extrémní porušování základních lidských práv, o mimořádně traumatizující zásah do integrity jedince s nevratnými dopady na jeho další osobnostní i sociální vývoj. Většina opatření obsažených v Národním plánu proto není zaměřena úzce na uvedenou problematiku, ale představuje preventivní působení na široké skupiny dětí a mládeže - ve svých důsledcích vytváří předpoklady pro lepší ochranu práv dětí a jejich zdravý vývoj. Dvouletá perioda sledování uvedené problematiky vládou se jeví jako optimální, neboť poskytuje prostor pro realizaci opatření, která většinou mají dlouhodobý a preventivní charakter a jejichž plnění může být vyhodnoceno v následné zprávě - tedy v roce 2004. Celý materiál bude umístěn bezprostředně po projednání vládou ČR na internetové stránce MV: www.mvcr.cz, v oddíle prevence kriminality, pod názvem Zpráva o plnění Národního plánu boje proti komerčnímu sexuálnímu zneužívání dětí a jeho aktualizace na následující období. Napsala Mgr. Jitka Gjuričová, ředitelka odboru prevence kriminality Policie a obchod s lidmi - prevence a ochrana obětí(Mezinárodní konference, Milán - 10. 6. 2002, zpráva ze služební cesty) Italská asociace nevládních organizací „Irene“ byla organizátorem mezinárodní konference „Policie a obchod s lidmi - prevence a ochrana obětí“, která se konala dne 10. června 2002 v italském Miláně. Jejím cílem byla výměna evropských zkušeností z oblasti prevence obchodu s lidmi. Pozornost byla věnována také školení policie a spolupráci policie a nevládních organizací v rámci pomoci obětem obchodování s lidmi. Konference byla uspořádána v rámci programu Evropské Unie STOP II, z jehož prostředků byla rovněž financována. Zúčastnil se jí zástupce ředitele Europolu, zástupkyně Evropské komise, belgičtí, britští a italští policisté, zástupce italského Ministerstva pro rovné příležitosti a experti z nevládních a státních institucí ze Slovenska, Moldávie, Albánie, Rumunska a ČR. Za MV se konference zúčastnila PhDr. Hana Šnajdrová z odboru prevence kriminality, která zde vystoupila s příspěvkem referujícím o podílu státní správy na boji proti obchodu s lidmi v ČR. Českou republiku dále zastupovala Klára Skřivánková z nevládní organizace La Strada, která účastníky konference seznámila s podílem neziskového sektoru. Účastníci konference konstatovali, že z hlediska opatření přijímaných jednotlivými evropskými státy se jako nepokrokovější jeví Itálie a Belgie. Belgie Přijala v roce 1995 zákon o boji proti obchodování s lidmi, který pozměnil znění trestního zákona a zákona o pobytu cizinců. Prostituce není v Belgií trestným činem. Belgie má zkušenosti s ochranou obětí obchodu s lidmi od roku 1994. Během prvních 45 dnů má oběť čas na to, aby posoudila svoji situaci a rozhodla se, jak bude postupovat dále. Poté je zapsána do registru cizinců, kterým je udělováno na základě návrhu státního zástupce vízum za účelem pobytu na 6 měsíců. To je prodlužováno po celou dobu, kdy spolupracuje se soudním aparátem. Po tuto dobu je jí poskytována specializovaná pomoc v jednom ze tří azylových zařízení. Po ukončení soudního řízení, pokud oběť významně přispěla k jeho úspěšnému ukončení, může získat povolení k trvalému pobytu. Belgická policie se však snaží získat i jiné důkazy proti pachatelům než pouze výpovědi obětí. Centra pro pomoc obětem úzce spolupracují s policií (výměna informací, řešení problémů s ochranou obětí atd.). Belgická vláda se v roce 1995 rozhodla zřídit specializovaný policejní útvar pro boj proti obchodu s lidmi, který má své expozitury. Na federální úrovni v tomto úřadě pracuje 26 osob. Zabývají se ilegální migrací a zločineckými strukturami převaděčů, obchodováním s lidmi za účelem sexuálního zneužívání, nucené práce a páchání kriminality, dětskou pornografií a obchodováním s lidskými orgány. Belgie se připravuje zřídit analytické centrum pro problematiku obchodování s lidmi, kde se budou sbíhat informace od nevládních organizací, policie, ministerstva zahraničí a ministerstva vnitra. Budou zde vyhodnocovány za účelem posouzení rizik a přijímaných protiopatření. V Belgii existuje tzv. Meziministerská konference pro imigrační politiku, která tvoří strategii boje proti obchodování s lidmi. Centrum pro rovné příležitosti a boj proti rasismu, které funguje jako sekretariát výše uvedené konference, připravuje každoročně výroční zprávu hodnotící pokrok dosažený v boji proti obchodování s lidmi. V Belgii také existuje národní magistrát (smírčí soud) pro otázky obchodování s lidmi. Itálie V roce 1999 zde bylo uděleno 242 víz za účelem sociální ochrany, v roce 2000: 726 víz. V italském trestním zákoně není zakotveno obchodování s lidmi jako trestný čin - v současné době probíhá v parlamentu na toto téma debata. Obchodníci s lidmi jsou trestáni na základě příslušných paragrafů trestního a cizineckého zákona. V roce 1998 byl vydán Legislativní výnos č. 286, jehož paragraf č. 18 zakotvil poskytování víz cizincům za účelem ochrany „jestliže bylo prokázáno násilí nebo závažné vykořisťování a jestliže této osobě hrozí nebezpečí ohrožení života na základě toho, že se pokusila vymanit z vlivu zločinecké skupiny nebo proti ní vypovídala“. Podmínkou je, že oběť spolupracuje s policií nebo se soudem. Je jí uděleno vízum za účelem šestiměsíčního pobytu, které lze prodloužit na rok nebo déle. Po uzavření případu lze povolení k pobytu prodloužit na dobu, dokud trvá pracovní kontrakt nebo studium. Do boje proti obchodu s lidmi je zapojena Služba imigrační a cizinecké policie a Centrální operativní služba státní policie. Ministerstvo vnitra ve spolupráci s Mezinárodní organizací pro migraci realizuje dobrovolný repatriační program 80 obětí obchodu s lidmi do země původu. Byla zřízena Meziministerská komise pro realizaci článku 18 (ze zástupců ministerstva pro rovné příležitosti, ministerstva sociální solidarity, ministerstva spravedlnosti a ministerstva vnitra). Velká Británie Překvapujícím bylo zjištění, že Velká Británie dodnes nemá ve svém trestním právu pojem obchodování s lidmi. K obchodování s lidmi se přistupuje jako k prostituci a při stíhání pachatelů se uplatňují paragrafy trestního a cizineckého zákona. Prostitutky ve Velké Británii nejsou registrovány. Neexistují zde povolené veřejné domy. Velká Británie nepodepsala Úmluvu OSN z roku 1949 ani k ní nepřistoupila. Přijetí odpovídající legislativní úpravy se předpokládá nejdříve v roce 2003. Londýnská metropolitní policie (Club and Vice Unit) se problematikou obchodování s lidmi intenzivně zabývá. Policie a státní zástupci mohou pro oběť ve zvláštních případech, kdy napomáhá vyšetřování, zajistit povolení ke krátkodobému pobytu spojené s právními, lékařskými a psychologickými službami. Doposud se to stalo pouze ve dvou případech. Většina obětí se okamžitě vrací do země původu, poté co jsou nalezeny policií. V Británii nejsou dostatečně ochráněny a nemají k dispozici odpovídající služby. Zkušenosti a poznatky získané na konferenci budou zapracovány do modelu ochrany obětí obchodu s lidmi, který je v současné době připravován na odboru prevence kriminality.

Zdroj: Úřad vlády ČR, Rada vlády - Meziresortní protidrogová komise, vybráno z Výroční zprávy o stavu a vývoji ve věcech drog v České republice za rok 2001