ŽALUDOVÝ DORT aneb Nultý ročník soutěže

Vždycky mě fascinovaly Jestřábovy nápady, zkušenosti a praktické záležitosti, o kterých Jaroslav foglar jako dlouholetý skautský vedoucí se zmiňoval ve svých článcích ale i knížkách. Jeho zálesácký dort - i další laskominy - to mě vždy přitahovalo a chtěl jsem vždy ty recepty a nápady využít v praxi. Nedávno na setkání vedení pražské pobočky Sdružení přátel Jaroslava Foglara se ukázalo, že zdaleka nejsem jediný. Vášnivá diskuse se rozproudila zejména kolem zálesáckého žaludového dortu. Recept na tuto pochutinu se poprvé

objevil v díle Jaroslava Foglara pravděpodobně v prvním vydání Kroniky Ztracené stopy v 60. letech. Od té doby se mnozí pokoušeli onen dort udělat. Zajímalo by mě (i nás všechny v pobočce), jaké kdo má s tímto, ale i s jinými foglarovskými recepty, zkušenosti. (pozn. mě se zálesácký dort nepodařilo udělat a doma mě s tím receptem v mých dvanácti letech vyhodili, jenom jsem zaneřádil kuchyň a nic z toho nebylo...) Proto vyhlašujeme NULTÝ ROČNÍK SOUTĚŽE - HRY "Vaříme s Jaroslavem Foglarem." Uvítáme fotografie, upravené recepty, popis přípravy a zažitky z vaření různých jídel připravených na základě foglarovek. Všechny smysluplné příspěvky - včetně fotografií - zveřejníme na Bohouškovi a odměníme drobným dárkem. Nultý ročník Hry - soutěže probíhá průběžně. Druhý ročník bychom rádi uspořádali v budoucnosti jako setkání všech foglarovských kucharů, kuchtíků a kuchtiček, které by bylo spojeno i s ochutnávkou.
Těšíme se na Vaše dopisy, materiály a uvítáme i další náměty pro vylepšení soutěže. Kontaktní adresa: Pražská pobočka SPJF, Milan Lebeda, Před Cibulkami 8, 150 00 Praha 5, e-mail: spjf.praha@seznam.cz

A vzhledem k tomu, že sezóna žaludového dortu je tady, uvádíme zkrácený recept z Kroniky Ztracené stopy (doporučujeme ovšem pročíst originální text):

Žaludy jsme odnesli domů, rozlouskali je a vyndali z nich jádra. Ta jsme očistili od tenkých slupek, rozřezali je na čtvrtiny a vložili do velkého hrnku s vodou.
Dva dny jsme je takhle máčeli a přitom vodu třikrát denně vyměňovali... Po dvoudenním máčení jsme na žaludy nalili další vodu, ale teď už přesně odměřenou: na 1 díl žaludů 2 díly vody. Hrnec s žaludy jsme postavili na rozpálená kamna. Nechali jsme je tam tak dlouho, až se voda začala vařit. Pak jsme vodu scedili a žaludy rozemleli na masovém mlýnku. Mokré a rozemleté jsme je pak tence rozestřeli na válu a dali je sušit k oknu, kam svítilo sluníčko. Pak jsme je dosoušeli u kamen... až začaly křupat jako pražené mandle.
Křupavou hmotu jsme pak umleli v kávovém mlýnku na jemnou moučku... Z té jsme pekli placičky na malých pánvích. Samozřejmě, že jsme moučku zadělali mlékem, aby bylo pěkné těsto. Placky byly velmi křehké a lámaly se, když jsme je chtěli obracet na druhou stranu...
Několik upečených placek jsme pomazali malinovou zavařeninou, položili je na sebe - a dort byl hotov... Tomek nám prozradil, že návod na dort našel ve Verilinově knížce "Ve stopách Robinsonových".