Poslední tajemství Jana T. - Vzpomínka muže v pozadí

| Autor: Bohoušek | Rubrika: Kniha | Vydáno dne: 31. 3. 2003 |


"Vydáním knihy snad aspoň na chvíli znovu ožije Foglarova myšlenka nezištného předávání časopisu TAM-TAM mezi kamarády po trasách, které stanovily Rychlé šípy", říká 'muž v pozadí' Radek Brychta. "Část nákladu Posledního Tajemství Jana T. bude darována klukům a holkám; Táborníkům z Chrudimi a také některým skautským oddílům a dalším dětem dosud žijícím dle Jestřábova odkazu. Na všechny se samozřejmě nedostane. Doufám proto, že ti, kteří knihu dostanou darem, po jejím přečtení půjčí knihu dalšímu kamarádovi a ten zase dalšímu; stejně jako to v příbězích Jaroslava Foglara kdysi dělali Druhostraníci s TAM-TAMEM Rychlých šípů."
Vzpomínka muže v pozadí

V červenci 2002 jsem pozval Jaroslava Velinského na zálesácký tábor chrudimských Táborníků v lesích Českomoravské vysočiny. Pořádal se tam besední oheň; a kromě toho jsme si oba hodně dlouho psali, že bychom se měli setkat osobně. Jaroslav Velinský aneb Kapitán Kid tehdy napsal a vydal novou knihu Případ Atlantis a protože i já jsem autorem knihy s podobným tématem, měli jsme si o čem povídat.
V ten den, kdy měl Kid přijet na tábor, to ve stanech postavených na louce pod skalním útvarem Čtyři palice směrem k Českým Křižánkám hučelo jako v úle. Noc předtím zálesáci u velkého táboráku zpívali mezi jinými slova písničky Kapitána Kida:

No to se ví, zase se sejdem
za sedm let či příští tejden,
budeme hrát, budeme zpívat,
přijďte se dívat, bude nám hej!


A teď sem Kid skutečně přijede! Hlavně menším klukům jsem musel odpovídat na jejich nekonečné otázky: „…ano, Kapitán Kid pomáhal zakládat festival Porta… Samozřejmě, písničkář Kapitán Kid a spisovatel Jaroslav Velinský jsou jedna a táž osoba…“ A tak to šlo celý den.
Večer při slavnostním besedním ohni Kapitán Kid čtyři hodiny bavil dětské osazenstvo tábora. Když postupně od nejmenších Veveřic až po nejstarší Rafany odešly všechny oddíly spát, mohli jsme konečně kolem půlnoci s Kidem zasednout v náčelnickém stanu. Při světle lehce čadící petrolejky jsme si začali povídat a později vzpomínat…Ve stanu s námi seděli náčelník Sendy, Medvěd, Brd, Mrožák, Bartuch a Kidův kamarád i příležitostný šofér Honza, všichni dospělí chlapi „odkojení“ příběhy o Rychlých šípech. Rozhovor se tak zákonitě stočil i k foglarovkám.
Tehdy jsem od Kida poprvé uslyšel příběh o jeho vztahu k Jaroslavu Foglarovi - Jestřábovi, o skautském oddílu pražské Dvojce, o čtenářském klubu časopisu Vpřed „Modrobílá hvězda“ a o nedokončeném třetím dílu Rychlých šípů Černé stíny z roku 1949.
Svoje vzpomínání na Jaroslava Foglara zakončil Kid sdělením pro mě tehdy překvapujícím: že by rád napsal čtvrté pokračování stínadelského příběhu o Rychlých šípech navazující na Tajemství Velkého Vonta.
Když jsem o tom později přemýšlel, řekl jsem si - kdo jiný by měl napsat další krásný příběh o Mirkovi Dušínovi, Jarkovi Metelkovi, Jindrovi Hojerovi, Červenáčkovi a Rychlonožkovi, než Kapitán Kid, který nejen že Jaroslava Foglara znal, ale byl i členem jeho skautského oddílu a čtenářského klubu, stýkal se s ním téměř padesát let, napsal a složil pro něj písničky a pamatuje si živě prostředí, v jakém Foglarovy knihy vznikaly?
A tak se i stalo. Když jsem před Vánocemi 2002 poprvé četl Poslední tajemství Jana T., daly se moje pocity popsat nejspíše slovy písničky „Sedm statečných“, kterou složil Kapitán Kid Jestřábovi:

Tak pomáhaj mi nebrat vážně, co se těžký zdá
spadlý mosty, špatný cesty člověk překoná
s touhle partou nádhernou, co nezná lež a klam
já stále stejným klukem zůstávám.
Jejich jména dodneška mi voní odvahou
a znova vstávám když mě všechno bolí únavou.
Tak Rychlé šípy s Jestřábem jsou pořád parta má
a tím sedmým snažím se bejt já.


Kniha Poslední tajemství Jana T., kterou právě držíte v ruce, vznikala velmi neobvykle. Myšlenka na pokračování příběhů Rychlých šípů ve Stínadlech se zrodila v hlavě pozdějšího spisovatele, písničkáře, skladatele, textaře a grafika už v roce 1949. Tehdy zcela neznámý šestnáctiletý Jarda Velinský, velký obdivovatel Jestřába, napsal svůj fragment pokračování Rychlých šípů… Netušil, že se k němu vrátí jako úspěšný spisovatel a písničkář - až po třiapadesáti letech…!
Kniha nebyla vydána pro zisk, ale především jako pocta Jestřábovi, jehož „foglarovky“ včetně příběhů o Rychlých šípech jsme tajně čítávali v noci ve spacáku na táborech a potom jsme zkoušeli žít modrým životem po vzoru Ládi Vilemína i Mirka Dušína.
Vydáním knihy snad aspoň na chvíli znovu ožije Foglarova myšlenka nezištného předávání časopisu TAM-TAM mezi kamarády po trasách, které stanovily Rychlé šípy. Část nákladu Posledního Tajemství Jana T. bude darována klukům a holkám - Táborníkům z Chrudimi a také některým skautským oddílům a dalším dětem dosud žijícím dle Jestřábova odkazu. Na všechny se samozřejmě nedostane. Doufám proto, že ti, kteří knihu dostanou darem, po jejím přečtení půjčí knihu dalšímu kamarádovi a ten zase dalšímu - stejně jako to v příbězích Jaroslava Foglara kdysi dělali Druhostraníci s TAM-TAMEM Rychlých šípů.

Radek Brychta








BOHOUSEK.CZ (www.bohousek.cz.cz) - zpravodajský a informační servis - Foglar a Rychlé šípy
Adresa článku: http://www.bohousek.cz/clanek-2003030001-posledni-tajemstvi-jana-t-vzpominka-muze-v-pozadi.html