Zimní večery s Rychlými šípy

Jan Lukášek: Dny, které nastaly, se vyznačují dlouhými večery. Přišly tak jako každoročně a do slunovratu lépe nebude. Ono je dobře, jen jsem chtěl říci, že tmy neubude. Spíš naopak. A tak si teď s dcerou Berenikou zalezeme do peřin o něco dříve a čteme si. Je to na ní, aby si vybrala knížku. Do nedávna jsme prožívali dobrodružství s Dlouhým, Širokým a Bystrozrakým, vílou Amálkou, Maxipsem Fíkem, Červenou Karkulkou nebo vodníkem Česílkem. Do nedávna....

Jednoho večera jsem moc chuti do čtení pohádek neměl. Sáhl jsem tedy po jiné knížce a začali jsme číst o tom, jak Černí jezdci odsoudili Jarku Metelku ke dvaceti ranám tenisovými míčky, jak Jindra Hojer ulovil bobříka odvahy, O Bratrstvu Kočičí pracky. A už jsme u toho zůstali. Příběh za příběhem, stránku za stránkou jsme po mnoho večerů objevovali kouzelný a romantický svět Rychlých šípů, plný dobrodružství, ušlechtilosti a dobrých skutků. A když jsem se občas jen pro pořádek zeptal: "Z které knížky budeme tentokráte číst?", Berenika mi odpovídala: "No přeci z té, jak je tam - Ach to byl čajíček". Nebo mne sama tahala za ruku do postele a říkala: "Honzíku, nezdržuj, ty neslyšíš jak Bublina štěká?" O staré Jeremiášce to máme přečtené nejméně desetkrát. Víme, že cigareta dělá z mladých mužů slabochy, žertem o pomoc se nevolá, jak je nebezpečné chodit na tenký led. Sám jsem byl udiven, kolik věcí se dá prostřednictvím těchto příběhů vysvětlit čtyřletému dítěti. Co všechno je v nich obsaženo.

Teď, když už je známe všechny, vybíráme si. Čteme pomaleji a obrázek po obrázku sledujeme děj. Bylo by škoda přehlédnout, jak se například tváří Rychlonožka. Máme to štěstí, že můžeme číst příběhy ze sešitového vydání, z nového knižního vydání a dokonce i z originálů Mladého hlasatele. Cestujeme tedy v čase a porovnáváme. Z kreslířů vede bezesporu Jan Fischer.

Měl jsem to štěstí, že táta kupoval Rychlé šípy a foglarovky po roce 68, dokud to šlo. Navíc jsem podobná dobrodružství jako kluci v knížkách pana Foglara prožíval v Sokole Třebíč a proto z vlastní zkušenosti vím, jak vzácné koření do života to je. Po nás přišli další kluci a holky a po nich přijdou zase další a další. Doufejme, že se z každé generace najde pár lidí, kteří umožní těm mladším prožít, to co prožívali oni sami. U nás to zatím tak funguje. Doufejme, že je hodně kluků a holek, co slyší píseň úplňku.

Jan Lukášek

P.S.: Nesejdeme se u Šmejkalovy ohrady?

listopad 2002