Hlavolam jménem Jaroslav Foglar

V srpnu byl dokončen nový dokumentární film režiséra Petra Kotka (mj. Záhada hlavolamu, 1993) věnovaný Jaroslavu Foglarovi.
Petru Kotkovi jsme při té příležitosti položili několik otázek.

- Proč název Hlavolam jménem Jaroslav Foglar? Jakým hlavolamem podle vás Jestřáb je či byl?
Co si budeme povídat - ono je - a vlastně vždycky bylo - všechno kolem Jestřába tak nějak zvláštně zahaleno oparem tajemství téměř pohádkového. Nemluvím ani o Stínadlech, ježku v kleci a prakořenech Rychlých šípů - to jsou záhady notoricky známé. Ale i sám život a osudy Jaroslava Foglara jsou takovým velkým mýtem, byť nejrůznější epizody a příběhy z nich sám hojně literárně zpracoval. Ale právě tady vznikla ta podivná mlha, obestírající jeho literárně-vypravěčský obraz. Skoro nikdo neví, jaký byl Jestřáb doopravdy jako člověk, protože málokomu se asi podařilo dostat se za tento veřejně známý mediální "obal", za tu foglarovskou legendu. O to lákavější samozřejmě je zkusit tím mýtem trochu proniknout - a pro někoho jistě i zkusit ho úplně rozbít. Ale to druhé nebylo mým záměrem.

- Co vás vedlo k natočení dalšího v řadě dokumentů o J. Foglarovi?
Vedla mě k tomu jednoduše osobní výzva Pavla Křemena, producenta společnosti Realfilm, která tento polemický Foglarův portrét (společně s mnoha jinými) dramaturgicky připravovala. Popravdě řečeno, já jsem se tímto tématem už dál nehodlal zabývat, ale nakonec zvítězila obava, že by se do kontroverzního zpodobení tohoto úžasného člověka třeba nahrnul nějaký investigativní horlivec se ctižádostivou vizí, jak to teď všem těm naivním skautíkům natře. Tak jsem tu výzvu raději přijal, samotného mě to začalo moc zajímat - a vůbec toho nelituju.

- V čem se liší od těch předchozích?
Prostě v tom, že je to portrét o něm bez něj. Se vším pozitivním i problematickým, co k tomu patří. Nic rozsáhlejšího a kompletnějšího už v televizi nevznikne, myslím. Je pravda, že od Jestřábovy smrti uplynulo pár let, pomalu utichají (?) spory, což je asi základní východisko k tomu, pokusit se spáchat takovou věc co nejpravdivěji - bez mýtů i bez špinění. A o to mi šlo.

- Narazil jste při natáčení na něco o J. Foglarovi, co byste rád natočil, ale z různých důvodů se to v dokumentu neobjevilo?
Pátral jsem mimo jiné po původu fám o údajné Foglarově pedofilii, či efébofilii, řečeno přesně. To byl jeden z předem určených kontroverzních bodů, které jsme chtěli zodpovědět. Mluvil jsem s desítkami lidí, s množstvím členů jeho oddílu, studoval jsem korespondenci, zápisky. Nenarazil jsem na nic, co by tuto pověst potvrzovalo. Dokonce ani mezi Foglarovými odpůrci jsem nenašel nikoho, kdo by přinesl jediný důkaz; nikdo se neodvážil žádného obvinění v tomto smyslu, ani na kameru, ani mimo ni. Takže z mého hlediska je ta věc uzavřená. Jsou to jen čísi hnusné křivácké sliny, prskané ze zálohy.

- Uvažoval jste, že z toho, co jste se při natáčení dozvěděl, něco nezveřejníte?
Z obrovské hromady natočených výpovědí jsme nepoužili čtyři respondenty. Zjednoduším-li to, dva z nich byli Foglarovými příznivci a odchovanci, dva byli kritičtí. Důvody byly nejrůznější, většinou nám tento způsob nebo téma povídání nějak nezapadalo mezi ostatní, nebo bylo úplně nepoužitelné. To se u dokumentů prostě stává a rozhodně nejde o nějakou cenzuru. O úmyslnou eliminaci šlo vlastně jen v jediném případě. Dotyčný "žalobce" sice působil při svém vystoupení nesmírně korektně a přesvědčivě, nesdělil nám však ve výsledku žádná nová či neznámá fakta a jeho vývody byly čiročirými dohady a spekulacemi. Krátce po natáčení mi pak jeden známý poslal svou dřívější korespondenci s tímto člověkem na téma Foglar, ve které náhle zcela padá rádobyneutrální a seriozní maska dotyčného a vyjevuje se jako docela obyčejný vulgární sprosťák a nactiutrhač, navíc se ještě po určitou dobu schovávající pod krycím ženským pseudonymem. Proto jsem se nakonec rozhodl jeho výpověď vůbec nepoužít. Pro mne ztratil morální právo k tématu se vyjadřovat.

- Je někdo z oslovených osob, kdo se odmítl natáčení zúčastnit?
Natáčení se vcelku nepřekvapivě vyhnul Jestřábův synovec Petr Foglar - překvapivě pak Miloš Zapletal. Nemá prý rád televizi. To je mi líto.

- Setkal jste se se žádostí, aby některé informace nebyly zveřejněny?
Ano, výjimečně - a když nešlo o nic zásadního k našim tématickým okruhům, respektoval jsem to. U řady jiných kontroverzních otázek jsem naopak trval na jejich zodpovězení na kameru. Nikdy jsme ji nevypínali.

- Kde, kdy a jak dlouho se dokument natáčel?
Dokument se natáčel na přelomu jara a léta 2003, většinou v Praze a okolí, asi tak deset dní.

- Koho v něm uvidíme?
Spoustu zajímavých lidí. Dvojkaře z nejrůznějších epoch trvání Jestřábova oddílu, jednu z žen kolem Jaroslava Foglara, legendárního Velkého Vonta let osmdesátých ...

- Překvapilo vás něco výrazně během natáčení?
Stále znovu a znovu mě zaráží a překvapuje ta ohromná polarita okolo Jestřába. Byl jako magnet, který buď neodolatelně přitahuje - nebo odpuzuje a mimoděk tak odsuzuje k nenávisti až za hrob. Byl živou provokací, otázkou, jestli to v tomhle světě opravdu nejde trochu jinak. A samozřejmě monumentem, u jehož piedestalu se tísnili a dodnes tísní obdivovatelé i rádobykamarádi, vykladači i sběratelé všeho, klubálci i zhrzenci, občas si mezi sebou navzájem vyškubávající prošedivělé vousy. Ale tohle obskurní hemžení dole je asi osud mnoha velikánů, Foglara nevyjímaje. Je to prostě kult. Jsem zvědav, jak dlouho vydrží.

- Kdy a kde se dokument bude vysílat?
Vím jen, že se bude vysílat někdy počátkem příštího roku na České televizi. Neznám ani přibližný termín. Ten nový cyklus má zatím pracovní název Rodinné stříbro.

- Chystáte se natočit ještě něco dalšího o Jaroslavu Foglarovi?
Už opravdu ne, proboha!! Hm, nebo že by třeba ještě někdy něco od něj ..? Sám se nechám překvapit.

S Petrem Kotkem rozmlouvali Alpín, Best a Krizmen za spolupráce Eskalika