Ivan Vápenka připomenul 13 let od premiéry mosteckých RŠ

Člen pražské pobočky SPJF a dlouholetý Jestřábův spolupracovník Ivan Vápenka připomenul vzpomínkovou obálkou (s pamětním lístečkem) odeslanou z Městského divadla v Mostě, že dne 2. února 2004 uplynulo přesně 13 let od premiéry hry tamního divadla Rychlé šípy a Záhada hlavolamu. Šlo o vůbec první divadelní nastudování nějaké foglarovky po sametové revoluci. Premiéře byl přítomen i samotný Jestřáb a dle pozdějších reakcí se mu představení líbilo. Není divu tedy, že jsme tehdy hltali

jakoukoliv informaci o představení, a že jsme je chtěli také vidět. A v tom nám pomohl právě Ivan, který v rámci aktivit neformálního sdružení – Přátel žlutého kvítku, které organizoval, uspořádal 14. dubna 1991 zájezd 75 foglarovců (2 autobusy) do Mostu. Stále čerstvé vzpomínky na skvělou akci mi připomenuli, že jsem o zájezdu napsal před 13 lety, jako skoro třináctiletý, článek do svého časopisu Junácká družina (5/28.4.1991), který zde při příležitosti výročí zveřejňuji v plném a nezměněném znění (včetně chyb).

Z Jestřábova díla - Reportáž z mostu

Tentokrát to již nebude žádný přehled díla, ale opravdová reportáž z představení divadelního: Rychlé šípy a Záhada hlavolamu. Když jsme s otcem a Vladanem (to je můj kamarád) přišli na místo srazu, nebyl tam ještě nikdo. Ale jak se blížila 12:45 hodina, již přicházeli někteří lidi. Mezi některými to byl např. prodavač foglaro – věcí ze stanice metra na Můstku nebo známý zpěvák Pavel Bobek. Ivo přišel až na poslední chvíli. Rozdělili jsme se do dvou autobusů. Potom nás Ivo přivítal a přilepil na okno krásný plakát. … A jeli jsme do Mostu.
Když jsme tam přijeli, autobus zastavil před mnohotvarou budovou, která asi představovala divadlo. Začali jsme se tam pomalu trousit. Mezi dalšími Přáteli žlutého kvítku jsme poznali „Řešetláka“ a „Besta“, kteří působili v Mladém hlasateli (jak jste si určitě všimli, teď už jen hlasateli a bývalá redakce byla rozpuštěna). Pomalu usedáme do velice pohodlných křesel (vždyť je to moderní divadlo!) a za chvíli se ozve řinkot zvonku, který ohlašuje začátek představení. Vítá nás krásná hudba. Á již se objevují Rychlé šípy. A mluví přesně podle knihy Záhada hlavolamu! To je překvapení. Ale některé pasáže jsou stejně vypuštěny.
Začíná přestávka. Všichni chodí po chodbách. Někteří se zastavují u provizorního stánku s gram. deskou J. Foglara (je již k dostání v Praze). V malých hloučcích se debatuje o dosavadním průběhu děje.
Za 15 min. divadlo pokračuje. Jsou tam perfektní kulisy Stínadel. „Žlutá je barva naše!“ „Nevyzraďme nic co víme“ „Mlčenlivost chrání nás.“ Začíná Vontská rada. Je tu bezvadná atmosféra. Někdo za mnou ustavičně tleská Rychlonožkovi a Bohouškovi za jejich výstupy i během scény. Později se dovím, že to byl známý tramp a bývalý skautský odchovanec „Pražské dvojky“ kapitán Kid.
Po představení měla naše výprava tedy PŽK možnost podepsat si programy od herců, pobesedovat si s nimi a – světe zboř se, prohlédnout si kulisy Stínadel. A již rychle se mačkaly foťáky na snímek. A potom jsme již zase odjeli do Prahy. Na povrch vyšlo jakési, takési tajemství, které opravdu nesmím prozradit. Všechno i s dopravou stálo 70 Kč, ale myslím si, že to stálo opravdu za to.
Poz: Jeden pán tam měl sadu 7 ježků v kleci. Jeden byl malý sotva 5 cm. Seznámil jsem se tam s jedním Skautem.