Jaké bylo první vydání Hochů od Bobří řeky

První vydání Hochů od Bobří řeky – na pokračování v dětské nedělní příloze Slovíčko v deníku České Slovo – začalo vycházet v neděli 4. března 1934 v 9. čísle Slovíčka a ukončeno bylo v čísle 41 v neděli 14. října téhož roku; dohromady tedy bylo 33 pokračování.
Celý příběh byl doprovázen drobnými ilustracemi Jaroslava Foglara, který tyto kresby vytvořil pouze jako předlohu pro malíře, avšak vydavatelství je využilo pro samotné otiskování.
První vydání se v detailech liší od těch dalších v pořadí, nejvýrazněji a nejrozsáhleji najdeme odlišnosti hned na samotném začátku děje kdy je v prvních kapitolách poměrně zdlouhavě líčen zápas Jirky s Novočtvrťákem.

Tento domluvený zápas se odehrává jako náhrada za policistou přerušenou pranici vzniklou kvůli vyraženému míči. V dalších vydáních tedy zůstala jen úvodní pranice a poté na scénu hned přichází Rikitan.
V úvodních zápasnických kapitolách se objevuje několik v dalších letech již neuváděných jmen, například jednonohý Rudla Kastnerů z „přístavního okolí“, „který přinesl před dvěma roky do Staré čtvrti podivuhodnou zápasnickou ránu s děsným účinkem a tehdy hochy z celé čtvrti ji naučil“. Právě touto „pirátskou ránou“ Jirka v prvním vydání zvítězil nad Novočtvrťákem.
Všimněme si, že Kastner je z „přístavního okolí“, které jednak v dalších vydáních není již uvedeno, jednak tuto městskou část Foglar rád zmiňuje ve svých jiných románech (např. Přístav volá, 1934).
Je-li řeč o částech města, tak v tomto vydání je na rozdíl od dalších jmenována vedle Staré a Nové čtvrti ještě Třetí čtvrť.

Ačkoliv jsme o tom na Bohouškovi již několikrát hovořili, nezapomeneme ani zde připomenout, že na rozdíl od dalších vydání, kdy příběh začíná v pátek dne 13. března, ve vydání ve Slovíčku se odehrávat začne v pátek dne 13. února.
Legendární píseň úplňku se v jedné kapitole nazvané „Rikitan zpívá po prvé Píseň Měsíce“ střídavě nazývá „Píseň Měsíce“ i „Píseň Úplňku“.

Hned v tomto prvním vydání čtenáři můžou společně s Hochy od Bobří řeky lovit postupně 13 bobříků.
První dva bobříky najdeme v pokračování z 3. června – příznivci kulatých výročí a 13 bobříků si tedy můžou do kalendáře poznačit další význačné foglarovské připomenutí.
Všechny zkoušky mají již podrobně vypsané podmínky – tak, jak to známe z dalších vydání či ze Zápisníků 13 bobříků a každý bobřík má v textu Jestřábovo známé kreslené vyplňovací okénko „xxxého bobříka yyy jsem ulovil dne …“.
Čtyři bobříky mají ještě poněkud jiné názvy: 3. bobřík záchrany se jmenuje užitečnosti, 4. plavec je bobřík plování, 8. bobřík velkého mlčení je uveden jako bobřík sebeovládání a 9. bobřík osamění má název trpělivosti.

Román je ukončen v posledním pokračování odchodem Hochů od Bobří řeky na konci tábora ze Sluneční zátoky.
Další kapitoly, ač je měl v tu dobu Jestřáb hotové (rukopis odevzdával dopředu jako kompletní text - nepsal tedy, na rozdíl třeba od pozdější Záhady hlavolamu na pokračování z týdne na týden) nebyly otištěny. Takové bylo redaktorské rozhodnutí – rozloučit se na konci prázdninového táboření.

Závěrem připomeňme, že rukopis Hochů od Bobří řeky Jaroslav Foglar zaslal v roce 1933 do soutěže nakladatelství Melantrich, cenu sice žádnou nevyhrál, avšak román byl navržen a doporučen k otištění právě v melantrišském Slovíčku.


Příště si řekneme o tom, jak se Jaroslav Foglar dopracoval k napsání svého nejvydávanějšího a nejznámějšího románu a co také je uloženo v základech tohoto příběhu, příběhu Hochů od Bobří řeky.



Ukázka prvního novinového pokračování Hochů od Bobří řeky:

Zvětšit obrázek

---

Zvětšit obrázek