Krabička poslední záchrany slouží i po sedmdesáti letech

| Autor: Michal Hora - Alfons | Rubrika: Z archivu | Vydáno dne: 3. 3. 2004 |

Krabičku poslední záchrany ve svém oddíle Dvojka zavedl Jaroslav Foglar - Jestřáb a poprvé ji popsal v 6. čísle 1. ročníku Malého hlasatele vyšlém 12. 10. 1935.
Během téměř sedmi desetiletí se KPZ lavinovitě rozšířila do dětských oddílů a klubů a leckde je součástí "povinné výbavy" jednotlivců.
Od časů prvního popisu vybavení v Malém hlasateli a koneckonců i v pozdější Kronice Ztracené stopy se ledasco změnilo a vybavení malé plechové krabičky je třeba přizpůsobit potřebám naší doby.
Zkusím se vyjádřit ke každé „maličkosti“ z Jestřábova seznamu a doplnit o několik, dle mého názoru, také potřebných věciček.
Samotná krabička je asi opravdu nejčastěji plechová, velmi často jsem viděl krabičku od bonbónů „Energit “, je malá, pevná, skladná a s víčkem na pantík, bohužel není vodotěsná. To se však dá napravit igelitovým pytlíkem uvnitř nebo vně krabičky. Ale snad nebude ani problém sehnat pevnou plastovou krabičku, která by byla proti vodě lépe zatěsněna (na sirky je dobrá například krabička od filmu).

Kousek svíčky – jestli má být KPZ opravdu pro případy nejvyšší nouze, možná by bylo lepší přibalit některou ze svítících tyček, které fungují na chemické bázi, jsou vodotěsné a vydrží jistě déle, než špaček svíčky.
Zápalky jsou jistě důležité, ale pozor na dlouho skladované sirky, jejichž hlavičky se časem oddrolí a pak s nimi již nic nezapálíme. Je potřeba je dobře zabalit, možná hlavičky smočit v horkém vosku a tak je ochránit proti vlhku i proti oděru.
Ke svinutému drátku a provázku asi nemám, co bych dodal, snad jen, že provázky mohou být dva, jeden pevný umělý a jeden přírodní (konopný), který se netaví.
Kousek náplasti a obvazu, náplast chce opravdu dobře zabalit, nejlépe nechat v originálním obalu
a ještě dát do sáčku, jinak je k šetrnému ošetření rány nepoužitelná.
Dva až tři hřebíky, mohou se hodit, ale asi ne na zatloukání (v KPZ není kladivo), možná využít někde jako závlačku či něco podobného, nebo zatloukat kamenem?
Napínáčky? Zatím jsem je nikdy nepotřeboval, možná by se hodily, ale já je v KPZ nemám.
Ořezaná tužka – možná přibalit náplň do propisky.
Normální a zavírací špendlíky – určitě ano, možná různé velikosti.
Šití – mohl by tam být i kousek pevné režné nitě.
Koruna na telefon nám jistě už stačit nebude, spíše tak deseti až dvaceti koruna nebo telefonní karta, automaty na mince se už špatně hledají.
Kousek křídy – když, tak určitě dobře zabalit, jak radí Jestřáb, hodit se může na značení cesty ve štole, jeskyni apod.
Peníze pro případ jiné nouze než telefon – 3 až 5 korun bude také dnes málo, doporučuji tak padesáti až stokorunovou bankovku, pečlivě zabalenou.
Kousek březové kůry nebo jiného podpalovače –troudu. Kostka suchého lihu se v mokrém počasí neztratí, ale stejně se na rozdělání ohně připravte, jako byste líh neměli a jemných třísek či chrundí mějte vždy dost po ruce. Ani od suchého lihu vám velké mokré poleno nechytne.
Guma na mazání – asi jsem nebyl nikdy v situaci, kdy by pro mě byla životně důležitá a ve své KPZ ji nenosím.
Gumička na převázání, složený lístek papíru, žiletka – užitečné a hlavně skladné ...

Uvést jméno a adresu na víčko krabičky je asi dobrý nápad, jen by jméno a adresa či jiné spojení na příbuzné (mobil) mohly být napsány na vnější straně krabičky - nevím, jestli by každého napadlo hledat něco takového uvnitř.

Tolik k Jestřábem doporučenému vybavení kápézetky.

V mé KPZ je navíc ještě kousek pevné kůže – už se nám hodila při cestách po Turecku, kdy jsme z ní dělali těsnění do vařiče. To mě také přivedlo na myšlenku, že v době všežravých vařičů a podobných výdobytků, by možná neškodilo dodat nějaká gumová těsnění, popř. kovová (hliníková – když se kousnou, tak výborně těsní). Pár těsnění nic nezabere, ale je na každém, kterým směrem se vydá a co bude považovat pro sebe v tísni za nepostradatelné.
Dále asi nic nezkazí 2-4 tabletky paralenu, acylpyrinu nebo ibalginu a stejné množství živočišného uhlí.
Ještě jsem užil i pár různě velkých háčků na ryby a kus (cca 5-10 metrů) rybářského vlasce (popř. ještě malé olůvko). Také jsou velmi skladné a v nouzi jistě ulovenou rybkou nepohrdnete.
I malý pilníček na nehty našel jednou své použití, ale asi by to šlo i bez něj.
A jen tak - ze „zálesácké“ povahy, mám v KPZ i křesadlo a kousek pazourku s troudem. Nicméně tato ohňová souprava je již přeci jen poněkud větších rozměrů a tak se asi do té malé, skladné a opravdu nouzové Krabičky poslední záchrany nehodí.

Michal Hora - Alfons
Tábornický klub Vyšehrad
Česká tábornická unie





















Foto:
Vladimír Bažant - Krtek
Tábornický klub Světlý kruh
Česká tábornická unie

BOHOUSEK.CZ (www.bohousek.cz.cz) - zpravodajský a informační servis - Foglar a Rychlé šípy
Adresa článku: http://www.bohousek.cz/clanek-2004031704-krabicka-posledni-zachrany-slouzi-i-po-sedmdesati-letech.html