PF ´82 - JF 75
Nebylo mi tedy tajemstvím, že Foglar bude mít -itiny a dobøe se rýmovalo PF ´82 - JF 75. Se svolením Svobody jsme asi 100 kartièek PF-JF na bílém papíøe vydali pro vlastní potøebu s textem upraveným dle argumentace Milana Štrougalovi.
A nebylo od vìci požádat dvorního malíøe NESKENONU - Indiánù èeské krve - a pøes jejich náèelníka Splítka získat nepodepsanou kresbièku. A poté, po jejím vmontování do bílé kartièky péefky, vytisknout m o d ø e (na modrém kartonu) onu pøipomínku Foglara k 6. èervenci. Vím, že patronem vydání byl Rudan, i "schvalovatelem" - mìl velmi nepøíjemné zkušenosti se spoleèností Foglarových "ctitelù" - jakéhosi spolku s Foglarem v názvu - dìlal s nimi za obnovený Jack London klub (asi 1968 nebo 1969) spoleènou akci. Pøi ní jim šlo jen o peníze, Rudanovi, dodnes nedocenìnému, o ideu, o ideje. Takže "abychom jim ukázali"! A ukázali jsme.
Výsledek
Ohlas byl, nejcennìjší pro mne, že jistá paní vzala kartièku domù a její dcera volala z jednoho okraje Prahy na druhý kamarádovi: "Okamžitì k nám pøijeï, objevily se Rychlé šípy!" A on ještì v noci jel k nim a oba prý kroutili hlavou, kdože to vydal apod. A on jí vùbec neøekl: "To mì sem v noci pøes celou Prahu taháš kvùli modrý kartì A5!" Uvažovali. Matka jim pùvodce neprozradila, kartièku jí dala tuším Marmiláda èili Jarmila.
K R T I È K U, redaktora a odchovance pražské Dvojky (Foglarova "žáka"), jsem v Mladé frontì respektive v Mladém svìtì také trochu zneklidnil! Volal jsem mu cosi zezdola (z vrátnice) do redakce, že modrá foglarovská kartièka, ve vrátnici mu zanechaná èi zanechávaná je ode mnì. Vytisknout pøipomínku -itinám F. asi Karel K. nemohl. Nesmìl - i kdyby se nebál.
Dívèí RŠ zasahují
Potìšila mì v té dobì knihovnice z ostravské oblasti, která mìla s dalšími asi 4 dìvèaty asi 30 tisíc korun z nìjaké akce a chtìla je obìtovat. To když jsem po poradì s Foglarem chtìl vydat jako pøílohu Listù lochkovské kroniky è. 2 "Okénko do Prokopského údolí", kde jsem tušil (v Prokopáku), že byly jisté Foglarovy inspirace k Hochùm od Bobøí øeky. Mìlo to být pár vìt v oné pøíloze k LLK a dále barevný pøetisk (maloofsetem) nìkolika nevydaných pøíhod Rychlých šípù.
Podle mých tehdejších odhadù jsem to vidìl jako mnohatisícový náklad, z tolika kovolistù, kolik by to mìlo mít barev. V Èelakovicích, kde jsem s meloucháøi o té záležitosti jednal (od Foglara jsem mìl pøíslib pøedloh a od dìvèat cca 30 000 Kès), mi vysvìtlili, že z každého jednoho obrázku (!) jedné strany A4 by se musel dìlat výtažek pro každou jednu barvu, takže na tisk by nestaèilo "pár kovolistù", ale muselo by se jít jinou technologií. Také tehdy mì zbrzdilo uprostøed úvah a rozbíhajících se jednání, že šlo nakonec po dojasnìní s Foglarem o nìjaké nevydané kresby Marka Èermáka a nikoliv Fischera, jak jsem zpoèátku myslel. Takže pøi tolika komplikacích a hlavnì pøi nedostatku penìz (cca sto tisíc) jsme s dìvèaty museli od jistì tehdy zajímavé akce ustoupit. A také nedošlo k tomu, že by nejspíše LLK, z nichž vyšlo jediné èíslo, pøi takové foglarovské pøíloze, okénku do Prokopáku, nejspíše byly zrušeny, s èímž jsem poèítal, pøestože revize LLK ze strany kronikáøi M. Z. nadøízeného Místního národního výboru nebyla. A psát kroniku jinak, než tu, pro níž jsem shromažïoval od pana Kocourka a jiných osob materiál, èekat na schvalování atp. mì prostì tehdy n e b a v i l o.
Z tìch dob mám kdesi nìjaký krátký dopis od Foglara a dobrý pocit, infikovaný i Rudanem, že jsme to onìm zalezlým "pøátelùm" JF pøed jeho pìtasedmdesátinami pìknì nandali.