Záhada Tří psů

V loňském třetím čísle sběratelského zpravodaje pro sběratele ZIPSS (č. 3/2003) byl v rubrice Zajímavosti kolem odznaků otištěn příspěvek Ivana Vápenky o novém „foglarovském" odznaku k Memoriálu Zdeňka Pírka. Na odznaku je dlaň ruky se vztyčenými třemi prsty jako pozdrav Foglarova oddilu. Většina i průměrných znalců tohoto tématu ví, že jde o pozdrav oddílu z počátku padesátých let, kdy nahradil skautský pozdrav sice také se třemi prsty, ale jinými. Čtenáři měli odpovědět o jaký pozdrav jde.

Verze první 

O tomto pozdravu se pěkně rozepsal kamarád Řešetlák ve svém příspěvku do speciálu Skauta-Junáka (1997) Léto s Jaroslavem Foglarem. Řešetlák uvádí o vzniku tohoto pozdravu toto: Jednou Jestřáb i s oddílem poslouchali veselou povídku od Jaroslava Wericha 0 třech hádankách. Moc se při ní nasmáli - a Jestřáb si všiml, že když se chlapci o té povídce spolu baví, ukazují si přitom prsty na rukou jak ten hloupý pán z povídky povídal „TŘI PS!“ A nápad byl na světě. Vše je zde velmi pěkně napsáno a jako důkaz otištěna i povídka Jana Wericha „Tři hádanky“ a dokonce doloženo, že povídka byla pořízena dle zvukové nahrávky z roku 1952 na gramofonové desce Supraphonu Máta peprná, a že existuje i reedice pro Český fonoklub - Jonáš. To vše ukazuje na to, že povídka je Werichova, a tudíž by správná odpověď na soutěžní otázku „Víte o jaký pozdrav jde" měla znít „Jde o pozdrav Foglarova oddílu z počátku padesátých let a vztyčené tři prsty jsou převzaty z veselé Werichovy povídky". Tečka - šmytec - hotovo, jenže je tu ještě verze jiná, jak se zpívá v jedné Werichově písničce.

Verze druhá

Onehdy, když jsem připravoval k vydání knihu Jestřábí perutě, pročítal jsem řadu Foglarových knih a jiných textů, abych z nich „vyzobal" informace vztahující se k jednotlivým knihám, ale občas jsem se dotkl dalších zajímavostí. Listoval jsem v Kronice Hochů od Bobří řeky díl I. - Skautský rok, která je sestavena Milošem Zapletalem z výběrů zápisů oddílových kronik a je zde na str. 149 otištěn i zápis z 6. ledna 1952 s názvem Mávání na Unkase: ... Unkas přestupuje na trolejbus. Máváme na něj a na prstech mu ukazujeme: „tři psi byli“. Co je zase. tohle za vymoženost? Jací tři psi? - To máte tak, V silvestrovském programu vyprávěl Vlasta Burian vtip o tom, jak se chtěl dostat do jakéhosi hádankářského klubu. Tam mu dali jako přijímací zkoušku hádanku, ve které se mluvilo o třech psech. Ten vtip jsme si vyprávěli při jednom z posilvestrovských návratů do klubovny a rozchechtáni jsme ukazovali Unkasovi ty „tři psy" na prstech. Od té doby se tímto pozdravem vždycky loučíme. Tak - a je to. Čí to tedy byla povídka? Werichova či Burianova? Nebo v tom pořadu Vlasta Burian vyprávěl Werichovu povídku? Jednoznačně jde o jednu a tutéž povídku. Pro mne je zápis z kroniky autentický důkaz. O Werichovi zde není ani slovo. Ověřil jsem si to i v prvním otištěném výběru z kronik, v publikaci Výprava na Yucatan (1990) a tam je totéž na str. 132-133.

Závěr

Domnívám se, že jde o Werichovu povídku, kterou asi Vlasta Burian na silvestrovském pořadu vyprávěl, ať již s uvedením autora, či ne. Mohlo to vyznít tak, že je to jeho vlastni příhoda. A tak doporučuji, aby za správnou odpověď' byly uznány obě jména - Werich i Burian. Obě jména jsou důkazem o tom, že čtenář pečlivě čte foglarovské materiály!

28. 10, 2003, Windy