Co pro mne v dětství znamenal Foglar
Moje dětství bylo rozděleno německou okupací na dvě části: ta první byla idylická - jako pobyt v ráji. Pak přišlo vyhnání z ráje a doba tížívá. Foglar patří do obou období mého dětství.
Bydleli jsme na pražském Lobkovicově náměstí. Každý týden jsem spěchala k novináři proti Olšanským hřbitovům, abych si koupila nové číslo Mladého hlasatele. Nejvíce jsem se těšila na Rychlé šípy. V mých vzpomínkách je to všechno naplněno jasem. Sedávala jsem ve slunném pokoji s vyhlídkou na Spořilovskou pláň a hltala dobrodružství bratrství Rychlých šípů.
Pak v jednom dni plném lezavé zimy a plískanice přišla okupace a krátce nato události 17. listopadu. Moje babička bydlela blízko vinohradské koleje. Po šoku, který utrpěla těmito událostmi, za několik týdnů zemřela. Přestěhovali jsme se společně s dědečkem do většího bytu v Ibsenově ulici. Tam už si hlavně pamatuji ten pocit tíže. Nedostatek topiva, papír místo skla po nevybuchlé bombě ve Vinohradském divadle, strach z Gestapa při heydrichiádě. Foglara jsem četla dál, ale už mi nešlo o dobrodružství - toho bylo kolem mne až moc. Místo toho jsem v jeho díle hledala víru v etické hodnoty. Společně s jinými autory -Milošem Seifertem a Gammou - mi pomohl, že jsem neztratila naději.
prosinec 2001
Švestka (Sylva Šimsová roz. Maiwaldová)