Karel Pfeiffer: Foglar a já

Zcela náhodou jsem dnes objevil na internetu stránku Jaroslava Foglara. Potěšilo mě, že jsem se vlastně stal dalším plantážníkem tohoto báječného spisovatele. Je mi skoro 66 let, v době radostného budování jsem záviděl klukům za železnou oponou, že žijí ve svobodném světě a že je žádný estébák nešmíruje. Dnes si uvědomuji, že jsme jako jediní na světě měli svého Jetřába. Jeho ohmatané knížky, ze kterých vypadávaly listy šly z ruky do ruky, stejně tak jako již stará čísla Mladého hlasatele nebo později Vpředu. Co jsem se načekal na každé úterní ráno, ještě dřív než jsem odešel do školy musel jsem do své trafiky pro nové číslo!

Svět, který jsme nemohli mít, jsme alespoň snili. Jestřáb nás učil především ušlechtilosti, poctivosti a umění si poradit v přírodě se vším. Chtěli jsme být jako on, jako hrdinové jeho knížek. A tohle kluci na celém světě nikdy nemohli pocítit, protože neměli svá Stínadla ani Bobří řeku. Neznám Vás plantážníci, Vás, kteří jste sestavili tuto stránku, ale pokud se chcete zabývat odkazem Jaroslava Foglara, rád bych alespoň jednou pohlédl v televizi do tváře ničemům, kteří v době nesvobody zakazovali všechno, co i jen vzdáleně připomínalo Foglarovo hnutí a všechny čestné myšlenky a činy s ním spojené. Hoďte ty zrůdy do Kotle na Nově, rád bych je tam roztrhal a smlsnul si na nich. Uveřejněte jejich jména, ať víme kdo drtil naše křehké mládí.

Fandím Vám, držím Vám palce. Přátelsky Vás zdravím.

Karel Pfeiffer
16. 3. 2002 - Police nad Metují