Červenáček a Rychlonožka se pod tlakem událostí rozhodli po 66 letech vystoupit z anonymity přezdívek.

Redakci Bohouška navštívili dva pánové, kteří se představili jako Červenáček a Rychlonožka, podali nevyvratitelné důkazy o své identitě a prozradili nám svá občanská jména.
„Už toho máme, himbajs šůviks, tak nějak akorát“, řekli oba viditelně pod vlivem emocí na počátku našeho setkání.
„Poslední kapkou byl váš článek o tom, že v Plzni se pojmenovaly nové ulice, mimo jiné Dušínova, Metelkova a Hojerova“, neklidně žmoulá červenou pokrývku hlavy jeden ze starých mužů a druhý, s hustým ježkem bílým jak sníh, dokončuje: „Copak my jsme, u všech plantážníků, vosk? Je nás přece v klubu Rychlých šípů pět, tak jaképakcopak!“
„Rozdělovací, Vontská, Tleskačova, Losnova … Dušínova, Metelkova, Hojerova – a my prostě máme tu smůlu, že kromě sekáčů radních a zastupitelů v Kuřimi připadne v těch městech, kde už takovéto ulice jsou, asi divné, aby se ulice jmenovala Červenáčkova či Rychlonožkova. Přitom – jaký je v tom rozdíl?!“
„Tak proto jsme se rozhodli vystoupit z anonymity přezdívek!“
„Já se jmenuju

Jan Novák“, sdělil Červenáček.
„A já Jan Novák“, téměř se slzami prohlásil Rychlonožka.
„Tak už víte, že nám vlastně není pomoci?!?!“, konstatují se svěšenými hlavami smutně oba pánové.
„Vždyť kromě té Kuřimi pojmenování našimi přezdívkami zřejmě všem připadá nedůstojné, a kdyby je chtěli pojmenovat našimi občanskými jmény, tak jak??? … Novákova, Jana Nováka – taková ulice může být v obci ale jen jedna – tak snad jedině Janů Nováků? – ale kdo pak bude vědět, že je to vlastně Červenáčkova a Rychlonožkova…? … Copak můžeme za to, že máme ta nejužívanější příjmení i jména, a snad právě proto pan Foglar nikdy neprozradil, jak se jmenujeme a rozlišoval nás zásadně jen přezdívkami.“
Oba pánové se smutně rozloučili …