Laurel, Hardy a seriál Rychlé šípy

1.
Podobně jako Ondřej Sekora, taky malíř Jan Fischer byl prokazatelně ovlivněn kreslenou groteskou. Ale i hranou. Na mnoha příbězích Rychlých šípů se jeho nerealistický „crazy-styl“ odrazil a přinejmenším ve dvou bodech seriálu můžeme uvažovat o konkrétních konotacích s tehdy u nás populárními komediemi Laurela a Hardyho.

Kde?

Především v případě dnes už legendárního 106. pokračování, které poprvé vyšlo v Mladém hlasateli dne 29. března 1941 pod titulkem Rychlé šípy stěhují pohovku.

Viděl snad Jaroslav Foglar zvukový komediální film The Music Box (1932) uváděný v Československu jako Stěhujeme piáno? Nepochybujme! Byl častým návštěvníkem biografu a shlédnuté filmy si dokonce svého času zaznamenával do sešitu.

Zda je tam ale i tento, nevím.

Další otázku však položit umím: A vybavoval si Foglar ten film, když psal scénář onoho pokračování o stěhování pohovky? Odpověď: Určitě!

Celá druhá polovina stránky je přece do určité míry jen parafrází toho filmu, i když, pravda, ne tak docela.

Jsou tu rozdílky. Hoši Rychlých šípů např. stěhují pohovku se schodů, zatímco páni Laurel s Hardym se s ní dřou do schodů (o čemž napsal později povídku i slavný Ray Bradbury).

Dobrá, to je tedy protisměr, ale jinak?

Tak třeba scéna setkání na úzkých schodech se starou paní. V případě Laurela a Hardyho se starým pánem. Velmi analogické... „Ale hoši – hoši – musíte s tím nahoru, takhle bych přece neprošla!“ halasí tlustá dáma… V případě Laurela a Hardyho dochází vzápětí ke sjetí piána až dolů, na vzdálenou ulici. A co v případě Rychlých šípů?

Tak tady jsme si na podobný pád museli ještě chvilku počkat, neboť vzorní chlapci byli nuceni pohovku nejprve vynést zpátky nahoru („Ej uchněm! To nám scházelo!“ komentuje to potící se Jarka Metelka.) a… Až po této makačce dojde k památné jízdě se schodů. Ovšem, a to uznávám, k jízdě záměrně vyvolané Rychlonožkou. Laurel a Hardy jízdu naopak nechtěli!


2.
A již k bodu dvě.

Zatímco u bodu jedna se Laurelem a Hardym inspiroval už scenárista (tedy Jaroslav Foglar) – a uznávám, že jen velmi volně, druhý příklad, který jsem objevil, má pro změnu „na svědomí“ pan výtvarník (Jan Fischer).

I to je sice diskutabilní, ale domnívám se, že předposlední obrázek 78. dílu nazvaného Rychlé šípy u vodotrysku (Mladý hlasatel 13. září 1940) je víc než dost podobný známému záběru z němé komedie Brzy do postele (1928) známé u nás jako Milostpán a služebník.

Ano, ano, jde o jeden z nejklasičtějších snímků dvojice Laurel a Hardy, a to ten, ve kterém bije Laurel lopatkou přítelovu hlavu vystrkávanou z kašny, a Hardy vyprskává vodu zrovna takovým způsobem jako Fischerův Rychlonožka.

Je to snad jenom náhodnou shodou? Nevěřme.

Já se aspoň domnívám, že není. A závěrem tohoto článku vyzývám i k dalšímu hledání.

Ne, varianty filmů s Laurelem a Hardym už podle mého názoru v Rychlých šípech sice nenajdete, ale jiných filmových vlivů bude tu požehnaně.

A to nemám na mysli jen Jindru Hojera, který „skáče jako Zorro mstitel“…!

Nu…, hledejme.