Akademie Jaroslava Foglara: Tenkrát na východě... Tábor u Sinovíru 1938

Kdyby literární vědci sestavili žebříček nejvíce badatelsky „zrentgenovaných“ českých spisovatelů, Jaroslav Foglar by bezesporu patřil do „Top 10“.
Téměř vše podstatné o tvorbě i životní stezce slavného spisovatele – známého rovněž pod skautskou přezdívkou Jestřáb – je již známo. Mnohé přesto zůstává neprozkoumáno, nebo obestřeno otazníky. Proto se i téměř deset od úmrtí legendárního autora chlapeckých románů stále otevírá široké pole působnosti pro badatelskou činnost odborníků i amatérských foglarologů.

Do této biografické a literárněvědní mozaiky, ve které se Foglarův obraz rýsuje nejen v podobě spisovatele, ale i jako výjimečného skautského vůdce a praktického pedagoga, zasazuje kamínky také Akademie Jaroslava Foglara.
Jde o projekt, který v sobě zahrnuje badatelské aktivity o „fenoménu Foglar“ v nejširším záběru a prolíná se celým spektrem příznivců autorova díla.
Jednou z těchto aktivit se nyní stávají i neformální setkání – diskusní večery Akademie Jaroslava Foglara.
Jejich organizátory jsou pražská pobočka – oblastní organizace Sdružení přátel Jaroslava Foglara, Dům dětí a mládeže Praha 5 a produkční agentura Slavomil Janov – Western Man. V rámci své začínající činnosti se k organizátorům přidává i 48. klub old-skautů Jestřábi, navazující na činnost někdejší roverské party, v níž vykročil na skautskou stezku i Jaroslav Foglar.

První večer Akademie Jaroslava Foglara se uskutečnil 16. října 2008 ve velkém sále DDM Prahy 5 ve Štefánikově ulici na pražském Smíchově.
Tématem více než dvouhodinové besedy s názvem Tenkrát na východě… bylo 70. výročí tábora Jestřábovy Dvojky na Podkarpatské Rusi u vesničky Sinovír.
Tehdy patřila tato východní oblast předválečné Československé republice, nyní je součástí území Ukrajiny.
Hlavním řečníkem byl dnes 86letý odchovanec Jestřábova oddílu Jiří Vodenka – Jíra, jeden z posledních (ne-li již jediný) žijících pamětníků vzpomínaného prázdninového skautského dobrodružství na Zakarpatí.
Vše podstatné o přípravách a průběhu tábora u Sinovíru zaznělo na setkání z vyčerpávajícího Jestřábova zápisu v oddílovém časopise Čigoligo.
Četba letitého záznamu byla ovšem několikrát přerušena Jírovými autentickými vzpomínkami, které Jestřábův text náležitě okořenily tím, co ani barvité povídání na zežloutlém papíru nezachytilo.
Jíra si například dodnes živě pamatuje, jak při příjezdu vlaku, k němuž byl připojen speciální oddílový vagón Dvojky, na Podkarpatskou Rus, se do vozu natlačila skupina místních obyvatel i se svými „zavazadly“: obřími ošatkami, husou v proutěném koši a dokonce i kozou! To, že vagón byl vyhrazen speciálně pro skautské táborníky z Prahy, nebrali domorodci příliš na vědomí…
Závěrečnou cestu autobusem na Podkarpatské Rusi popisoval tak, že když na dřevěných mostech občas scházela prkna (pravděpodobně rozebraná místními obyvateli), řidič vysadil cestující, překontroloval rozteč trámů, a po těchto dvou „kolejnicích“ bez větších zaváhání – zvyklý už – vodní tok překonal.
Stejně tak s úsměvem Jíra (v době tábora mu bylo 16 let) zavzpomínal i na místního židovského hokynáře Kahana, který táborníkům nabízel ke koupi mnoho nepotřebného – ale především značně předraženého – zboží. Obchodník přitom neustále bědoval: „Vám všechno nabízím lacino, skoro zadarmo! Vždyť ze všeho mám pouhé procento zisku. Já kupuji za korunu a prodávám jen za dvě! Copak se z jednoho procenta dá žít?!“ lamentoval hokynář před neoblomným Jestřábem.
Dlouhé chvíle pak účastnící „sinovírského“ setkání Akademie Jaroslava Foglara strávili nad dobovými mapami Podkarpatské Rusi.
Ty Jíra pečlivě opatruje už od roku 1938.
Na svých speciálkách má přesně zakreslenou cestu, kudy oddíl na Podkarpatskou Rus putoval, i místo, kde Dvojka tábořila.

Stejné Jírovy dokumenty a mapy před časem posloužily jako vodítko také dvěma expedicím foglarovců z jižní Moravy, kteří se k Sinovíru vypravili, aby vloni na jaře vztyčili na někdejším podkarpatském tábořišti stylově vyřezávaný totem.
Silueta stožáru se třinácti zářezy a bobrem na vrcholku totemu však dnes zdobí nejen legendární tábořiště, ale i dřevěnou placku výroční turistické známky z ukrajinské kolekce těchto cestovatelských suvenýrů.

Dvojjazyčná ukrajinsko-česká výroční známka se symbolickým pořadovým číslem 2 a názvem Tábor u Sinovíru / Табіp на Синевирі 1938 – 2008 byla vydána právě letos.
Pokud sběratelé a zájemci o tento suvenýr ovšem na Ukrajinu právě teď nemíří, mohou turistickou známku získat i na některých foglarovských akcích u nás – například na listopadové valné hromadě SPJF v Brně.
Majitelem první známky čerstvé kolekce se stal právě Jiří Vodenka, jemuž byla předána na závěr premiérové akademické besedy.




Druhý diskusní večer Akademie Jaroslava se uskuteční ve středu 12. 11. 2008 od 18 do 20 hodin v DDM Praha 5, Štefánikova 235/11 a bude věnovaný tematice Stínadel, Jana Tleskače a hlavolamu ježek v kleci.
V diskusi se účastníci pokusí například zodpovědět otázku, zda název Stínadla je odvozen z historie této čtvrti, kde v dávné minulosti bylo popraviště (kat stínal hlavy), nebo od ponurých uliček plných stínů…
(Pozor, došlo k přesunu termínu z původně plánovaného čtvrtka 13. 11.!)




Foto:
1a, 1 – archiv (fotografie tábora Pražské Dvojky u Sinovíru v roce 1938). 2 – Tomáš Náhlý. 3-17 – Milan Lebeda – Alpín.