
Vypravil jsem se v øíjnovou nedìli na S. M., do míst mnì tak známých, zda najdu Vonta, jež ode mne vezme list Ginga, jako dùkaz mojí pøíslušnosti k Nám …
Navštívil jsem Naše ulièky a ony mne pøivítaly tak jako døív. Tak jako mnohokrát døív, kdy neodolal jsem touze a již v nedìlní dopoledne jsem vybìhl v zádech s podzimním sluncem do chladného dne s párou u úst, vládnou tam, kde vládli jsme hlavnì s pøicházejícím šerem a po soumraku, kdy ulièky zaèínaly hrát podivnou hru svìtel a stínù, kdy neomezenými vládci, strážci i soudci jsme byli. Navštívil jsem místa nám tak známá a zastavil se tam, kde ještì doznívají kroky tìch, jež sdíleli Naši Myšlenku. Mìl jsem pocit, že poslední hlas ještì neutichl , že za každým rohem potkám nìkoho z Nás.
Nemohu to snad ani nazvat zklamáním, jen bláhový by si myslel, že najde dnes to, co pøed mnoha a mnoha lety. A tak pokládal jsem si spoustu otázek, zda je to tím, že již nejsem chlapcem, ale dospìlým mužem, nebo tím, že se Naše ulièky tak zmìnily.
Vím, že tam nìkde uvnitø mì Myšlenka stále žije. Tak jako žila døív. Avšak z ulièek našich se vytratila. Již nenašel jsem jediný Náš nápis na zdi. Již nenašel jsem jediný zbytek starého vzkazu. Nacházel jsem výlohy nových obchodù, i na tìch nejzapadlejších místech prázdnotou volající kavárny a restaurace. Nové fasády domù a záøivé barvy vývìsních štítù.
Již nikdo nepozná to kouzlo prùchodu U Modrého svìtla. Již nikdo nebude muset potøebovat dávku odvahy k projití prùchodu U Paši. Již nikdo se nezastaví u oznamovatele na Tlesku, nebo U Závoje.
Zamèená vrata domù již nedovolí krátit si cestu tam, kde bylo zvykem. Jen snad na Rváèovì prokázala nám doba zadostiuèinìní a stala z nìho Myší past, jak jsme si vždy pøáli. Škoda jen, že dnes již nikdo tu skuteènost neocení.
Vždy jsem se tìšil, až se v dospìlosti vrátím do Našich ulièek a budu prùvodcem na cestì za Tajemstvím tìm, které tam potkám. Tak jako nám byli prùvodci Ti, kteøí Nám byli tu a tam nápomocni. Tak jako my dìdili Myšlenku od nich, tak jsem si pøál, aby Myšlenka byla dìdìna po Nás.
Snad doba tomu chce, aby Myšlence bylo zapomenuto, ale chceme tomu i My?!
Celou Naši historii Nás provázelo, že Mlèenlivost chrání nás. A já se ptám, není Mlèenlivost to, co dnes Myšlenku hubí? Není nejvyšší èas vyzradit nìco z toho, co víme?! A já tvrdím že je, i kdyby se našla jen hrstka tìch, kterým by to bylo užiteèné, kteøí Myšlenku by nesli zase dál.
Nebo je snad tøeba opìt spatøit hlavy koèièí, potøísnìné krví spravedlivou? Kdy naposled nìkdo z Nás potkal Vonta, jež od Nás pøevzal list Ginga, jako dùkaz pøíslušnosti k Nám? Kdy naposled jsme zanesli rozzáøený lampion na místo nejmilejší?
Náš den se blíží … sejdeme se opìt svornì? Žlutá je barva Naše!
Koko
Foto: V3H
BOHOUSEK.CZ (www.bohousek.cz.cz) - zpravodajský a informaèní servis - Foglar a Rychlé šípy
Adresa èlánku: http://www.bohousek.cz/clanek-2008100024-neni-mlcenlivost-to-co-dnes-myslenku-hubi.html