Z Červeného dolíku do Jestřábího salonku (aneb 10 let Bohouška)

„Nad tennisovými hřišti pomalu hasl den...“ je první větou dnes již legendární foglarovky Záhada hlavolamu, ale také první větou, kterou jsme napsali před deseti lety do Bohouška - foglarovského internetového magazínu. 10 x 365 dní (a jeden den navíc) informujeme, píšeme, ale i občas vysíláme přes Bohouškovo oko zprávy z foglarovského dění.
Za poslední léta se stalo tradicí, že toto výročí si připomínáme společnou redakční výpravou na dávná, často pozapomenutá místa spojená s životem a dílem Jaroslava Foglara. A snad jakoby na nás Jestřáb shlížel shůry, protože vždy objevíme nějakou zajímavost, či nás potká cosi dobrodružného.
Letošní výprava nemohla - při našem výročí - začít jinde než v pražském Podskalí, v Benátské ulici u rodného domu spisovatele. Pamětní vitráž, kterou sem v roce 2007 umístila Pražská pobočka Sdružení přátel Jaroslava Foglara, se nalézá v perfektním stavu a krásně se v ní zrcadlí oblaky, které rychleji než kde jinde plují. Zmizely jenom původní dveře, které nahradila replika.

Svezli jsme se tramvají směrem dále do Nuslí, rovněž do míst spojených s Jestřábovým životem - do Červeného dolíku. Zde jsme na zahrádce - nedaleko bývalého hostince, na jehož vůni polévek vzpomínal Jaroslav Foglar ohlédnutím do svých nejmladších dětských let - poobědvali s výhledem na Nuselský most. Jakousi nechtěnou kulisou se stal jeden z návštěvníků restaurace, který, když zaslechl, že se bavíme o spisovateli, řekl, že máme totožné zájmy a jal se nás přesvědčovat o společných znacích Keltů a Egypťanů v kombinaci s židovskou mystikou. Vrcholem odpoledne a večera pak byla návštěva Vinohrad, kde poblíž Náměstí Míru v Korunní ulici, strávil Jaroslav Foglar většinu svých aktivních spisovatelských a redaktorských let.
Mezitím jsme se ovšem zastavili v indické vegetariánské restauraci Balarama v Orlické ulici (www.balarama.cz) poblíž Flory za Lubošem Trkovským - v současnosti asi největším znalcem a badatelem pozůstalosti Jaroslava Foglara v Památníku národního písemnictví. Z původně plánované několika minutové zastávky se ale vyvinula poměrně zajímavá debata k obsahu pozůstalosti a aktivitám Kruhu přátel Jaroslava Foglara. Toto neformální sdružení chystá do budoucnosti několik překvapení, o kterých, až přijde vhodný čas, na Bohouškovi určitě napíšeme (mimochodem v Balaramě lze zakoupit za původní cenu Sborníky nezávislých foglarovců a získat foglarovské kartičky nakl. Ostrov).
Korunní 16 - tedy adresu, kterou (pod různými názvy) Jestřáb psal jako svoji domovskou po více než šedesát let jsme po průjezdu tramvají minout prostě nemohli. A to hned ze dvou důvodů. Na jeho průčelí je od loňského roku pamětní deska, kterou věnovali skauti z Dvojky a za druhé (a především) se o dům už od roku 2008 v rámci projektu "Foglárek" intenzivně zajímají dva ze tří redaktorů Bohouška. V tom roce právě započala rekonstrukce někdejšího papírenského krámku paní Foglarové a prostoru pod ním na bistro, vinotéku a restauraci. Majitelé tehdy s nadšením přijali myšlenku připomenout Jaroslava Foglara v interiéru objektu.
A tak, když jsme přes bývalý krámek ve večerních hodinách vstoupili do sklepních prostor vinotéky a restaurace, nemohlo být jinak, než, že na nás dýchla atmosféra záhad a tajemna. Vždyť tudy chodil Jestřáb do sklepa pro uhlí a pro brambory. Prostory vinotéky Mandragora (www.mandragora-praha.cz) jsou prostorné a zároveň velmi útulné a pohodlné. Vedle baru, množství stolů a pódia pro šestičlennou hudební skupinu (pořádají tu i veřejné produkce) se zde nachází několik variabilních a lehce oddělitelných salonků, z nichž jeden - ten Jestřábí - je věnován právě památce Jaroslava Foglara. Vkusně a nenásilně je zde připomenuto, že Jestřáb v domě prožil většinu života. Návštěvníka upoutá centrální obraz ve formě koláže, který jsme překřtili na "Rychlé šípy v tropickém deštném lese" a speciálně upravená světla připomínající knihu Záhadu hlavolamu nebo portréty spisovatele.
Foglarovec se zde cítí jako doma, navíc v kombinaci s vynikající místní kuchyní (doporučujeme italské saláty nebo zapečené dragety), nápojovým lístkem (ocení zejména dospělí znalci vína) a vstřícnou a spolehlivou obsluhou (dokáží i poradit) je to místo velmi vhodné pro (ne)formální setkání, oslavy a schůzky. Navíc, jak už jsme uvedli, v místě, kde Foglarovský duch svým způsobem nadále žije (a jak jsme se dozvěděli nejen mezi personálem, ale i mezi některými nájemníky domu).
Deset let uplynulo jako voda, jak s Bohouškem dál? Rozhodli jsme se i nadále pokračovat a věříme, že nás v internetovém oceánu nenecháte plavat a zůstanete s námi, ať už jako čtenáři, nebo - ještě lépe jako spolupracovníci.

Alpín, Best, Krizmen