Výprava do podzemí Smíchova. Díl druhý

Muž v podzemí s počítačem přes rameno
Pozvánku na akci Pražské pobočky SPJF jsme pověsili na Bohousek.cz a poslali také několika vytypovaným jedincům email. Zájemci se měli přihlásit do neděle 2.2. V tento den ve 2 hodiny před 15 roky jsme se loučili ve strašnickém krematoriu s Jaroslavem Foglarem a tato výprava do podzemí byla naší vzpomínkou na Jestřába.
O půlnoci 2. února se ve všech emailových zvadlech proměnila pozvánka v něco jiného a ztratily se tak potřebné indicie k místu a času srazu. Jediné zvadlo se neproměnilo - to bylo to pro kamaráda vytištěné a v roličce uschované na domluveném místě v trubce zábradlí jisté ulice. Kamarád dorazil, dokonce jako jediný s přilbou na hlavě.
Takováto tajná výprava musela setřást Bratrstvo Kočičí pracky a všechny plantážníky, kteří si nepamatují údaje ze zvadla a nejsou schopni si poskládat k sobě potřebné informace.

To možná zkomplikovalo účast některých kamarádů, kteří tak nedorazili. Z Brna ale za námi přijel Č., který zrovna tento den dělal státnice a chtěl si výpravou do podzemí vyčistit hlavu. Zkouška se však protáhla a on přijel až pozdějším vlakem a v tmavém obleku. U vlezu do podzemí jsem mu tedy nechal staré kalhoty, mikinu a povlak na oblek s ramínkem. Č. to našel, převlékl se a vyrazil za námi. Jenže myslel, že už prozkoumáváme spodní část podzemí, ale my ještě byli někde proti proudu. Č. za námi vyrazil sám podzemní Prahou s notebookem přes rameno a vzdaloval se naší partě. Pří lezení k poklopům ve vozovce nebo chodníku jsem se mu přes kanálovou mřížku snažil z mobilu odeslat SMS, aby věděl, že jsme mu teprve v patách a nemá tak spěchat.
Byli jsme v podzemí celkem asi 3,5 hodiny a SMS Č. zastihla až na povrchu. Všichni jsme se vrátili v pořádku. Dokonce dokud byly nabité baterky a suchý kameraman, točil se v podzemí i dokumentární film o naší výpravě a o Stínadlech.

Cesta podzemní chodbou
Pokusím se ještě popsat podzemí. Dolní celistvě zakrytá část je přes 4 km dlouhá a s ohledem na typ zakrytí lze zakrytí rozdělit na tři úseky.
V dolním úseku zakryté části, od vyústění do Vltavy po přeliv za lapákem písku asi někde pod Malostranským hřbitovem, necelých 1,5 km, je zaklenuté koryto vyzděno z kanalizačních cihel. Od Vltavy zhruba 500 m je koryto ve dně široké 5 m a přibližně 2,5 m vysoké, s nízkou lavičkou (neznámého významu) při levé straně a s nízkou dělící zídkou v pravé polovině koryta. Po ní se dá postupovat a nejít vodou. Pak se profil snižuje na asi 2,2 x 4,5 m ve dně s půlkruhovou kynetou 0,30 m hlubokou, 0,60 m širokou. Následuje lapák písku u hřbitovního kostela, který je 16 m dlouhý a asi 7 m široký.
Střední úsek zakryté části začíná stupněm na konci lapáku u kostela Nejsvětější Trojice a končí lapákem na Košířském náměstí asi 3,5 km od ústí. Koryto průřezu převýšeného lichoběžníku je opevněné ve dně dlažbou do betonu, boky tvoří betonové zdi obložené na líci kyklopským zdivem. Koryto je ve dně široké 2,5 až 3,5 m. Svislé betonové zdi jsou překlenuty železobetonovou deskou o rozpětí 3 až 5 m vyztuženou železobetonovými trámy. Výška průtočného profilu je zde od 2 do 2,5 m. Koryto zde má čtyři stupně, které jsou asi 1,5 km od ústí, pak o 200 m dále a další asi za 1 km a poslední po 300 m.
Horní část zakrytého úseku potoka začíná za lapákem písku asi někde pod Košířským náměstím 3,5 km od Vltavy a směřuje k vyústění ze zakryté části. Je zde zaklenutý profil se šířkou ve dně od 2,8 až 3,2 m a výškou 1,7 až 1,9 m. Strop je vyztužen železobetonovými trámy. Na trase nejsou ve dně žádné stupně.
Vtok do zakrytého úseku Motolského potoka je opatřen hrubými česlemi z ocelových profilů se zamčenými dvířky.
Do zakrytého úseku Motolského potoka jsou zaústěny dešťové výpusti. Na trase jsou dva vstupy do podzemí opatřené schodišti. Oba jsou zamčené a ústí v okolí kostelů, které podzemí spojuje. Na trase je zaústěno do Motolského potoka také mnoho uličních vpustí, kde hlasitě šplouchá voda. Některé vpustě jsme navštívili.
Musím se přiznat, že se nám nepodařilo identifikovat, kudy vede trasa potoka na povrchu. Určité názory a poznatky máme, ale tok se lehce klikatí v obloucích o velkých poloměrech a nejasná je nám trasa právě kolem křižovatky Anděl a obchodního centra Nový Smíchov. Ostrou pravoúhlou zatáčku pod KFC vyvrací právě ty velké poloměry zatáček, ale podzemním parkovištěm jsme také neprolézali. Zakutálený míček jsme ale stejně jako Rychlé šípy našli…
Horní část potoka, skoro 6 km dlouhou, si necháme na někdy jindy. I tak jsme si podzemí tentokrát užili víc, než jsme předpokládali. Výprava sloužila jako náborová akce do naší pobočky SPJF. Nechcete jít příště někam s námi?

Menhart@Stinadla.cz






















Foto: Menhart