Díky, pane Krume, za možnost snít

V předvečer nedožitých devadesátých narozenin akademického malíře a ilustrátora Gustava Kruma (23. 5. 1924 - 21. 3. 2011) byla 22. 5. 2014 slavnostně odhalena pamětní deska na dejvické vile v pražské Rychtářské ulici č. 4, kde Mistr žil a tvořil v letech 1957 – 2009.
Akce se zúčastnila početná rodina Gustava Kruma – vdova paní Liselotte, dcera Dagmar a syn Petr s rodinami.
S velkým pohnutím (připomeňme právě na tomto místě, že manželství Krumových trvalo bez několika měsíců plných šedesát let) se odhalení pamětní desky ujala sama paní Krumová a syn Petr pronesl projev.
Přední český ilustrátor se podílel svojí tvorbou na zhruba stovce knih, vedle dobrodružných kupříkladu na historických románech. Výzdobil několik foglarovek (některé ve spolupráci s Bohumilem Konečným), na pětadvacet mayovek, několik románů edice Statečná srdce … a nepřehlédnutelnou stopu zanechal i v tvorbě dobrodružných kreslených seriálů.
Celým podvečerem přítomné slovem zasvěceně provázel znalec a sběratel díla Gustava Kruma Jaroslav Holub a hudbou příjemně dokreslovala slavnostní atmosféru country skupina Omišband. Ta odhalení pamětní desky korunovala svojí novou písní Pocta Gustavu Krumovi poprvé předvedenou právě na této akci. Na americký tradicionál slova napsal banjista skupiny Tomáš Moravec, přičemž opakovaný závěr písně si již prozpěvovali na první zapamatování i někteří účastníci setkání:
…za tu možnost snít a s vámi plout
na vlnách všech moří s větrem dout.
Do zažloutlejch snů vzkaz posílám za nás
tak díky, pane Krume, a někdy zas…

Foto: Milan Lebeda