O čem jsme v roce 2014 nepsali?

Jeden z tradičních závěrečných článků v každém kalendářním roce na Bohouškovi je o tom, o čem jsme v daném roce nestačili napsat. Nejinak je tomu i letos. Na která foglarovská výročí nám tedy nezbyl čas a o čem se zmíníme jen několika větami?

* V roce 1914 se Jaroslav Foglar s matkou a bratrem přestěhoval z Nuslí do Korunní tř. 16 (č. p. 732) na Vinohradech, kde bydlel až do roku 1978.
* Na podzim roku 1924 se Jaroslav Foglar stal členem 34. skautského oddílu - Ohnivců, kde získal přezdívku Jestřáb.
* 4. 12. 1934 byl byl u Rudolfina ukotven nákladní parník, který Jestřáb zakoupil, přejmenoval na loď Skaut a nechal přestavět na klubovny osmi skautských oddílů.
* V roce 1939 vyšla poprvé knižně Chata v Jezerní kotlině a Mladý hlasatel dosáhl nákladu 100 tisíc výtisků.
* V roce 1944 vyšla poprvé knižně Když duben přichází a Pražská Dvojka prožila Tábor strachu: ...na udání z Prahy přišla do našeho tábora kontrola z nacisty řízeného Kuratoria pro výchovu mládeže, kterou vedl Sudeťák Marschner. Tento skopčák zuřil, že táboříme, rozkázal mi tábor ihned zrušit a v Praze se hlásit k raportu za vedení zakázaného tábora! Zrušení nás příliš nebolelo, stejně jsme už za dva dny měli tábor ukončit. Ale ten strach, co bude v Praze! Naštěstí na ústředí Kuratoria v Praze seděl český člověk, který „aféru" ututlal a nic se nestalo. Ale název Tábor strachu už vešel do dějin oddílu. (Jaroslav Foglar, Život v poklusu)
*V roce 1964 Petr Sadecký v časopisu Zlatý máj vyvolal diskusi o Foglarově literární tvorbě a Jaroslav Foglar se stal v témže roce profesionálním spisovatelem.
* V roce 1969 vyšlo mimo jiných knih první vydání Dobrodružství v Zemi nikoho (nakl. Olympia).
* V roce 1984 byl Jaroslav Foglar s Pražskou dvojkou naposledy aktivně na táboře.
* 9. prosince 1989 Jaroslav Foglar slavnostně převzal zlatý Březový lístek.
* V roce 1994 byl Jaroslav Foglar jmenován čestným občanem hl. m. Prahy (27. dubna). V témže roce vyšlo první knižní vydání Modré rokle, které je zvláštní tím, že na rozdíl od následujících vydání neobsahuje závěr knihy, což později vyvolalo v řadách čtenářů a obdivovatelů Jaroslava Foglara mnohé spekulace. Nicméně kniha se stala nejčtenější dětskou knihou uvedeného roku.