Stínadla, na slovíčko

Večer světel 17. prosince 2014 v Praze a následný článek na Bohousek.cz o navrácení Mirka Dušína vyvolaly v komentářích vlnu emocí. Tedy tento text navazuje na předchozí článek a jeho komentáře, takže nezasvěceným jistě nebude dávat smysl.

Celé je to mnohovrstevné, a pokusím se tyto nesourodé věci rozdělit na:
- Večer světel,
- hru Hledáme Rychlé šípy,
- pokřik o Vontech,
- navrácení Mirka Dušína,
- údajná lež.
Chtěl jsem si o tom všem popovídat s Vonty co nejdříve, protože další číslo Staroměstských novin nebude čekat až ve Stínadlech dopečou vánoční cukroví (použil jsem vtipnou glosu z diskuze na Bohouškovi), ale k ústnímu neveřejnému vyjasnění si všeho nedošlo, tak píši tento komentář pře Bohouška. Nemám totiž jiné spojení na současné mladé Vonty.

Nejsem pořadatel Večera světel a i když jsem v 80. letech stál u vzniku jeho veřejné formy v podobě lampionu/svíčky za oknem, tak u Haštala pouze prezentuji hru Hledáme Rychlé šípy, případně jinou proběhlou aktivitu. K diskuzi o “ukradení” Večera světel nemám co napsat. Město má svoje akce, Sdružení přátel Jaroslava Foglara taky, Vontové z románů taky a vlastně ani nechápu, proč se o tom diskutuje (diskutovalo).

Hru Hledáme Rychlé šípy jsme vymysleli v Pražské pobočce SPJF jako jednu z akcí v roce 2001, kdy na Jestřába, dva roky po jeho úmrtí, začali někteří plantážníci chrlit špínu a pomluvy v rámci snahy o uchvácení jeho dědictví. Laxní přístup vedení SPJF v Brně k útokům na Jaroslava Foglara odstartoval u Pražské pobočky SPJF vznik řady nových akcí zejména pro širokou veřejnost a jasné přihlášení se naší pobočky k dokumentu Známé osobnosti podepisují výzvu na obranu spisovatele J. Foglara. Kromě prvního ročníku hry Hledáme RŠ se tehdy uskutečnil také první ročník Memoriálu Jana Tleskače.

Není úplně snadné RŠ každoročně umístit na nějaké dobré místo. Letošní umístění 14. ročníku hry Hledáme RŠ schvalovali až na rektorátu ČVUT. Betlémská kaple je národní kulturní památka, je to důstojné místo pro RŠ v roce 25. výročí Listopadu atd. atd. Dokonce i zaměření výstavy v podzemí Betlémské kaple na zvony a výroba zvonu Mistr Jan k 600. výročí smrti MJH mělo skvělou návaznost na RŠ a Stínadla - to jsme ale v době domlouvání místa ještě netušili. V adventním období se pořádá v Betlémské kapli spousta kulturních akcí a RŠ byly na očích i všem návštěvníkům vánoční výstavy se zvony. A i o to při této hře jde.

Podmínkou umístění RŠ na různých budovách je každoročně bezproblémovost a ČVUT u Betlémské kaple mělo na nás samozřejmě stejný požadavek. Krádež Mirka Dušína v 1. patře budovy a pomalování zdí komplexu Betlémské kaple bylo z naší strany porušení domluvy a mohlo nastat okamžité odvolání souhlasu s umístěním RŠ a tedy skončení pátrací hry již v polovině časového období. Každý nemá pochopení pro duchaplné vontské nápisy na zdech, když to na jeho domě uvidí tisíce návštěvníků výstavy a akce v kapli... - třeba i rektor na vánočním koncertě ČVUT.
Po telefonátu z ČVUT o odcizení Mirka Dušína a informaci o nějakých "vontských" nápisech jsem vzal řešení na sebe a žádal jsem, aby nebyla volána Policie i když by třeba kamerové záznamy z okolních ulic mohly zachytit někoho s postavou MD a určit tak i autora čmáranic na kapli. (Mirek je v životní velikosti a nejde ho schovat pod kabát.)

Únos samozřejmě nebyl s pořadatelem domluvený (za Pražskou pobočku SPJF mám hru na starosti já) a cítil jsem to jako velkou újmu hry, ale když se podařilo, že ČVUT to nebude dramatizovat, přemýšlel jsem, jak z toho "vytěžit" něco více. Samotný scénář návratu Mirka Dušína byl příliš chabý a přímočarý - křikněte Vontům zdar a MD bude vrácen. Z odcizení šlo vytěžit mnohem více než jen prosté zvolání.

Únos pro samotnou hru měl přínos nulový, ba spíše negativní. Pro samotné RŠ to také nic nepřineslo, ale mohlo to mít přínos pro vontské hnutí a Stínadla. Jak to udělat? Nebylo se s kým domluvit, neznal jsem (stále neznám skutečné únosce), ale podezíral jsem Besta, který mi totiž telefonoval ve stejný čas jako správa budov ČVUT, že byl Mirek odcizen.
Začal jsem tedy hrát svoji roli okradeného a postupoval jsem tak, aby únos byl alespoň medializován. Informoval jsem o únosu Staroměstské noviny, které v neděli 6. 12. na Betlémském náměstí zrovna byly na rozsvěcení vánočního stromu Kampanuly. S šéfredaktorem jsem se znal z parníku, kde jsme prvně RŠ představili veřejnosti. Domluvili jsme se tedy, že noviny nyní napíší o únosu Mirka a v dalších číslech o jeho vysvobození atd. - pokud bude dál nějaké nosné téma.
Noviny ale potřebují nějaký děj, akci, senzaci, aby bylo o čem psát. To suché křiknutí Vontům zdar a jednoduché rozmotání únosu naprosto neposkytuje. Zkusil jsem alespoň opatřit posudek z Kriminalistického ústavu PČR, kde jako expert pracuje kamarád, co s námi každoročně jezdí v létě tábořit do teepee. Doufal jsem v oficiální písemný posudek, ale vysmál se mi, že pokud to nemají jako zakázku - tedy není to hlášeno na Policii jako loupež, tak nic Ústav napsat nemůže. Ani jako jednotlivci se k tomu nemohou vyjádřit oficiálně, neboť by to jako soudní znalci museli evidovat, ale že během týdne to kamarád ukáže kolegům a zkusí mi pár bodů neoficiálně napsat. Nakonec mi poznatky tlumočil jenom ústně na ulici, protože neměl čas na jejich sepisování. Dělal jsem si alespoň poznámky a pak jsem se tomu sám snažil dát nějakou "štábní kulturu", kterou jsem četl na Večeru světel.

První článek v novinách měl vyjít na konci hry, ve středu - v papírové podobě, ale PDF se objevilo již v pondělí 15. prosince 2014, odkaz byl hned na Bohouškovi a následně jej Best rozšířil mezi známé a PDF nasdílel, takže o tom věděla celá Stínadla, ale teoreticky i celé Staré Město, protože noviny jsou dosti čtené. To mohlo uškodit hře, takže jsem v roli "okradeného" musel být z předčasného zveřejnění otráven.
Můj text pro tento první článek do Staroměstských novin si v redakci změnili do bulvární podoby, citovali tzv. “moje věty”, které zkrátili na vymezený prostor a doplnili to nadpisy a výkřiky o tápající Policii atd. Vlastně asi nepoužili vůbec nic mého. Byl jsem ale rád, že po 14 letech konečně o hře něco vyšlo i v těchto novinách, takže jsem obsah článku nějak zásadně neprožíval. Neviděl jsem ho před vytištěním - sám bych to psal jinak, ale neuráželo to a text byl v duchu starých článků, kam se celé noviny profilují, takže nakonec jsem byl za ty úpravy rád. Nevyznělo to ani pro RŠ a ani pro Vonty špatně. Napsané to bylo dobře.

Každý oddílák mi jistě dá za pravdu, že po únosu Mirka mohlo následovat jeho osvobozování - plnění úkolů od Vontů, luštění zpráv, spolupráce všech pátračů na jeho záchraně atd. Situace měla větší potenciál než suché vrácení po zvolání. Neměl jsem před Večerem světel dopředu připravené žádné řešení, ale věděl jsem, že se nesmíme podrobit vydírání a dát tak dětem špatný příklad, aby ustupovaly "zlu". Při příchodu na Večer světel jsem u Haštala viděl nachystaného Besta s kamerou, aby mohl zachytit děj, jak si ho (asi) naplánoval. Nechtěl jsem mu natáčení zkazit, ale potřeboval jsem, aby Stínadla nevydala Mirka tak lacino. Nechal jsem tedy účastníky Večera světel hlasovat, co křikneme. Bylo to demokratické hlasováni jak dětí, tak i přítomných dospělých. Žádná manipulace několika dětí, jak někdo prohlašoval v diskuzi.
Aby to alespoň trošku melodicky připomínalo požadovaný pokřik, nenapadlo mě rychle nic lepšího, než slovo zdar zaměnit za zmar. Tím by Best měl pro svou kameru, co potřebuje, my se nepodrobili a navrácení Mirka se alespoň zkomplikuje a třeba ani nenastane. Vontové měli na Večeru dost svých zvědů, aby se jim tato rebelie donesla a Mirka tak snadno nevydali.
Jenže Vontové ze svého naplánovaného scénáře neslevili (scénář neznám, jen to předpokládám) a demonstrovali svoji sílu pouze papírovými míčky, provoláním mluvčího, že do Stínadel nemáme chodit, a pak nám stejně dali lístek, kde najdeme Mirka. Tedy nuda-šeď, ale budiž.

Alpín už na Bohouškovi psal o nesmyslnosti bitvy mezi organizovanou skupinou Vontů a nesourodou skupinou příchozích účastníků Večera světel, kde byla i spousta malých dětí. Možná, kdyby to celé bylo domluveno, mohlo to proběhnout ke spokojenosti všech, mohla být nějaká protiakce - bitva atd., ale ctil jsem nepřipravenost a improvizaci.
Očekával jsem také, že někdo (Best nebo jiný) bude informován a kdyby se předpokládaný děj ubíral jiným směrem, vynasnaží se to napravit. Na Večeru světel ale žádná taková spojka nebyla a děj nezvrátila. Takže Vontové tvrdí, že jsem zkazil hru jim, já zase vím, že zkazili hru oni ostatním tím, že dobře nezareagovali, že nedali nové a přísnější podmínky, když jsme nesplnili jejich požadavky na provolání Vontům zdar.

Ve dvoře při nálezu Mirka jsme si k tomu celému řekli jen pár vět, nevnímal jsem žádný problém a šel si dál po svém adventním programu. Takže jsem neutekl!
V noci jsem napsal pár slov pro Bohouška pouze o návratu Mirka, ale Bohoušek tomu dal nadpis jako bych popisoval celý Večer světel. Do novin lze jednu událost popsat různě - viz příklad Staroměstských novin. Já to pro Bohouška psal svým pohledem a v určité nadsázce v domnění, že třeba alespoň po návratu Mirka bez většího děje, se naše mladá Stínadla vzchopí a unesou třeba ještě zbylé Šípaky. Vždyť jsem na dvoře U zeleného stromu přiznal, že se mi na Policii (v Kriminalistickém ústavu) vysmáli, tak se nemuseli ničeho bát.
Nebo text na Bohouškovi mladé Vonty alespoň vybudí na příští rok k pořádnější odvetě. Místo toho se k tomu strhla webová diskuze, kde se vyjadřovali i staří Vontové, kteří na Večeru ani nebyli, dávno bydlí mimo Prahu natož Stínadla a jen navazovali na předchozí křiklouny na chatu, byť byli všichni “mimo mísu”.

Jsem zastánce ortodoxních Stínadel. Neprozrazovat nic snadno a veřejně, ale jen naznačovat těm, co hledají a chtějí nalézt. Vždycky do Stínadel chodili hledači, někteří nic nenašli, jiní našli, ale nepochopili. Jen ti nejlepší byli Stínadly akceptováni. I já jako oddílák jsem musel řešit, stejně jako před čtvrt stoletím ZHSK, Tussilago a další oddíly, u členů našeho oddílu, jestli "oddíl nebo Město". Podařilo se mi, že zůstalo obojí, takže jsem o svoje kluky nepřišel a následně se díky nim stal obdivovatelem a příznivcem skákání z Mostu na výročí povodně, spanilých jízd, 30. let, podzemních závodů koloběžek, vracenek, velké bitvy atd. Vlastně i ten Únos MD, po zklidnění emocí, jsem zařadil nakonec mezi dobré akce Města. Příčí se mi ale tajemno za každou cenu, jeho roubování na věci obyčejné, a největším trousilem tajemna je právě Best. I to byl vlastně důvod mé původní rozmrzelosti z únosu MD, když jsem za tím tušil Besta a chabý pokus o dobrodružství s banálním rozuzlením.

V dané chvíli nevím, o čem by měly Staroměstské noviny v příštím čísle psát. S mladými Vonty si to nevyříkám, protože nemají čas, když jim navrhnu schůzku před uzávěrkou dalšího čísla novin. V novinách nebude tedy nic - i když vlastně všichni Vontové článek ocenili, protože ukázal sílu Stínadel. Nebýt článku, tak by se to celé odbylo intimně na Večeru světel, což by bylo pro husarský únos škoda.
Zbylé Rychlé šípy už taky nikdo neunese a nesplnění ultimáta Vontů odstartovalo jen kecy a emoce v internetové diskuzi. Mají snad noviny psát o tomto? Logicky se ptám, jestli jsou Vontové stále ve formě?

Předhazování, že lžu buď tam nebo tam, ukazuje, že dotyčný měl jen zprostředkované informace. Já si dával velký pozor, abych říkal vždy pravdu, ale ve Stínadlech se nikdy neříkalo vše najednou, ale vždy jen pravdy část nebo se jen naznačovalo a každý si musel mozaiku poskládat sám. Pokud toho byl schopen...
Policii a Kriminalistický ústav jsem již vysvětlil výše a tak bych mohl pokračovat s každým nesmyslem, který byl v diskuzi přepírán. Číst se mi to ale znovu nechce. Nad zbytečnými a neopodstatněnými útoky jsem mávl rukou, ulpěla mi ale slova, jak přišel jeden pán na Policii, že mu ukradli pravdu. To opravdu vypadám, Cílo, na takového blba? Snad už jsem to taky vysvětlil výše, ale co vůbec netuším, jak naložit s informací, že jsem byl trapný už před 20 roky. To fakt nevím a doufám, že budu mít příležitost si to s dotyčným ve Stínadlech naživo vyříkat. Myslím v těch ortodoxních Stínadlech a ne někde na chatu z Žižkova nebo Polabí.

Hra Hledáme Rychlé šípy bude dál do Stínadel vodit hledače a jestli se něco bude v uličkách dít, záleží na Městu. Až tam totiž ambice moje nebo Pražské pobočky nejdou.

Žlutá je barva naše.

Menhart, 30.12.2014, 1:39 hod