Ilustrátor, autor komiksù a knížek, malíø. A duší indián. Bròan Pavel Èech je držitelem prestižní Magnesie Litery za knížku Velké dobrodružství Pepíka Støechy, každoroènì jsou jeho publikace mezi tìmi nejoceòovanìjšími, pøitom nikdy nechodil na žádnou výtvarnou školu.
(...)
Kdo vás ovlivòoval tím správným smìrem?
Asi autoøi zakázaných knížek, když jsem byl malý kluk. O foglarovkách jsme nevìdìli, kolik jich je a kde je vlastnì sehnat, chodili jsme po antikvariátech a hledali pod písmenem ef a nedocházelo nám, že tam toho Foglara nenajdeme. Mìl jsem kamaráda, který mi Foglara pùjèoval, jeho rodièe ho mìli. Miloval jsem Vernea a obrázky Zdeòka Buriana.
Sbíral jsem Saudka, vystøihoval ze Sedmièky pionýrù Asterixe a obkresloval Nepraktovy postavièky. Až zpìtnì mnì potom došlo, že kdybych žil v záplavì komiksù, jako žijí dnešní dìti, necítil bych asi potøebu si tìch pár, které jsem mìl, obkreslovat a vymýšlet si k tomu svoje vlastní. Takže bych se asi stal nìèím a nìkým jiným. A zcela zásadní pro mì byli Dva divoši Ernesta Thompsona Setona. Hráli jsme si na nì s mým spolužákem Petrem Rùžièkou velmi intenzivnì.
Ale vyrùstal jste v Brnì, ve mìstì, to se na indiány nehraje nejlíp.
Vyrostl jsem v Komínì u lesa, takže tam se dalo bìhat a hrát si na indiány náramnì, i když žijete v paneláku. A Stínadla jsem si pak spíš pøedstavoval, Brno bylo šedivé a oprýskané, tak to nebyl takový problém. Bratranec bydlel na Veveøí ve starém domì a tam mì fascinovalo úplnì všechno – pùda, chodby, sklep. Ale Meyrinkova Praha to nebyla, takže dodnes to mám tak, že když chci uniknout, zaènu si malovat vlastní mìsto, vlastní svìt s køivolakými ulièkami.
Dokáže Foglar nebo Verne ještì oslovit dnešní dìti?
Øešil jsem to mnohokrát v pøípadì mých synù. Je jim devìt a tøináct let. A mají poèítaè. Když jsem vyrùstal, žádné poèítaèe nebyly. Ale dnes nemùžete po dìtech chtít, aby se zavøely pøed svìtem kolem a sedly si do kouta s verneovkou, ve které jsou popisy pøírodních krás na šest stran. Naopak Foglar je podle mì pomìrnì pøenosný do dnešní doby, chlapecké duši rozumìl jako málokdo. I ve svìtì poèítaèù potøebujete nejlepšího kamaráda. A stejnì intenzivnì potøebujete být nìkomu nejlepším kamarádem.
Bez ohledu na internet a další lákadla se kluci stejnì vztahují ke svým hrdinùm, to je poøád stejné. Parta, tajemství, touha být odvážný, dobrý, èestný, odhalovat záhady. Jen asi dnešním klukùm pøijde divné, proè se všichni ti Foglarovi hrdinové vždycky tak složitì domlouvají na èasu a místì srazu, proè si jednoduše nezavolají – tyhle dìti vlastnì netuší, jak fungoval svìt bez mobilních telefonù. A že to mìlo své kouzlo, když èlovìk pøišel vèas a na správné místo a vidìl pak s úlevou kamaráda nebo pozdìji tøeba sleènu opravdu pøicházet.
(...)
Zdroj:
http://brno.idnes.cz/rozhovor-vytvarnik-pavel-cech-z-brna-ds6-/brno-zpravy.aspx?c=A141231_2127592_brno-zpravy_daj
BOHOUSEK.CZ (www.bohousek.cz.cz) - zpravodajský a informaèní servis - Foglar a Rychlé šípy
Adresa èlánku: http://www.bohousek.cz/clanek-2015010004-idnes-cz4-1-2015-z-hasice-uspesny-vytvarnik-vic-casu-jsem-stejne-kreslil-nez-hasil-rika.html