Praha plná strašidel 2018

Legendárního závodu Prahou plnou strašidel jsem se jako čtrnáctiletý účastnil přesně před pětadvaceti lety. Jaké to bude letos? Bude pro mě soutěž, kterou jsem měl po léta spojenou s staropražskými Stínadly, objevováním tajemství stejně dobrodružná jako před lety, kdy jsem se jí jako druhostraník, klubař, čtenář Mladého hlasatele, Duhové planet(k)y, Sedmihlásku, Skauta-Junáka účastnil??? Tyto otázky mnou zmítaly, když manželka (nezávisle na mě a neznalá věci) po objevení této akce na internetu navrhla, že bychom se jí mohli účastnit spolu s našimi dětmi (8 let a 1,5 roku v kočárku) v kategorii veřejnosti. Nadšeně jsem souhlasil a těšil jsem se, jak sobotní odpoledne 13. ledna 2018 prožijeme.

Tak jako jsou se Starým Městem v Praze spojeni Vyzvědači, tak je s nimi už dnes spojen závod Prahou plnou strašidel. Letos se konal již 34. ročník. Start a současně cíl závodu byl stanoven v areálu České obce sokolské ve Všehrdově ulici na Malé Straně. Zde je už po několik let zázemí závodu. Před pětadvaceti lety k tomu účelu sloužilo hřišťátko na Františku. To ale kapacitě závodu nestačilo, o čemž jsme se letos mohli přesvědčit. Na startu byly o mrazivé sobotě stovky nadšených účastníků doslova z celé republiky. Vše bylo perfektně zorganizováno, jak registrace účastníků, tak zajištění občerstvení (a výborného čaje zdarma). Vystáli jsme si dlouhou frontu, zaregistrovali se a vyzvedli materiály ke hře veřejnosti.
Abyste rozuměli, závod spočívá v rychlém vyluštění šifer, nalezení co možná největšího počtu strašidel (jejich místa byla právě zašifrovaná) a vrátit se v časovém limitu zpět. Je přitom potřeba se po vyluštění šifer zorientovat, strategicky promyslet trasu a rychle jí projít nebo proběhnout. My jsme ani tak nechtěli závodit, šlo nám hlavně o nalezení strašidel a zajímavou procházku Prahou, vždyť starší syn si Staré Město dosud neměl šanci pořádně prohlédnout.
Luštění v parku na Kampě nám zabralo asi půl hodiny. Trochu jsem měl obavu, přece jenom, už jsem dlouho nešifroval ani neluštil, ale ukázalo se, že společnými silami se podaří vše. Navíc v kategorii veřejnosti nebyly šifry tak složité jako v dětských kategoriích. Mrzly nám trochu ruce, nevzali jsme si s sebou ani termosku s čajem, ale to k závodu prostě patří, vzpomínal jsem. Vyrážíme směr Karlův most. Kolem nás spousta týmů, dětí, rodičů s dětmi... a tak to bylo po celou dobu závodu. Vrátil jsem se úplně do svých dětských let, kdy jsme po Městě běhali při podobných hrách. Rodiče se zas až tak nebáli, věděli, že si dokážeme poradit. A světe div se, ono to prostě pořád funguje! Dětské týmy - běhají samy Prahou, uličkami, mezi turisty, běhají za strašidly! Starší syn si strašidla vyloženě užívá, nadšeně se dívá na zakroužkovaná místa v mapě, žene nás strašidlo za strašidlem. S kočárkem uháníme staromětskými uličkami, mladší syn vše nevěřícně sleduje...
Postavy ve strašidelných převlecích skutečně straší. Železný muž v Josefské, Domácí duchové na rohu Stříbrné ulice, Vzteklý čert u Haštala, bludný varhaník, nebo Kuplířka s probitým jazykem (na ten jazyk jste si fakt museli sáhnout). Největší pozdvižení bylo u Zvonící jeptišky v Celetné, která se nás mrtvolným hlasem zeptala, zda se modlíme, a když synátor odvětí že ne, odvádí si ho do pekla. Prostě jeptiška je nejlepší (taky jsme pro ní hlasovali v soutěži Miss Huhula). Zajímavá byla i Bojácná Anežka V Kotcích nebo Chlupáč v Kožné. Do toho se začalo stmívat a rozsvěcet lucerny a Město jsme začali vnímat úplně jinak... V polovině cesty jsme neodolali a vydechli na okamžik u báječné horké čokolády ve staropražské čokoládovně. Pak nás opustila slabší část týmu (manželka a mladší syn) a začal souboj s časem. Prostě to musíme dát! Chceme vidět všechna strašidla, přitom osmnáctá hodina, kdy strašidla mizí, se rychle, rychle blížila.
Turek se před námi schovává za autem, a když mu odevzdáváme kupón (a on nám předává pamětní lísteček), pořád doufáme, že všechna strašidla stihneme. Plačící děcko U Obecního dvora pořád pláče, my spěcháme dál, u židovského hřbitova ještě stíháme Jednorukého zloděje, máme od něj poslední lísteček ze všech účastníků hry a spěcháme k Městské knihovně, kde má být poslední strašidlo - Emauzský zvoník.
Už je ale po šesté a na místě potkáváme tři malé světlušky ze skautského střediska Radost, které se v Praze ztratily a potřebují najít cestu k cíli. Našli jenom jedno strašidlo. Bereme je s sebou (a já si říkám, že si aspoň vybarvím políčko Modrého života). Jsou smutné, našly jenom jedno strašidlo, Utěšujeme je a vyprávíme zážitky z cesty. A aby nebyly zas až tak smutné, ukazuji jim po cestě Terezčinu kašnu a na Karlově mostě si všichni sáhneme na Křížek splněných přání. To jsou taková stínadelská tajemství, víte?
A už jsme na Kampě, světlušky předávám vedoucím a organizátoři už nás směřují ke stanu, kam odevzdáváme startovní listinu, počítáme lístečky - máme 28 bodů (chybí jenom dva za poslední strašidlo), ťukají informace do počítače, počítají výsledky, syn přebírá sušenku jako cenu útěchy a připojujeme se ke všem, kteří čekají na vyhodnocení. Tam se zatím na schodišti čtou pověsti k jednotlivým pražským strašidlům.
A za chvilku - dostaví se všichni, včetně Emauzského zvoníka, Zvonící jeptišky, Ducha mastičkáře, či Škrtící židovky. Miss Huhula vyhrává Bojácná Anežka. Jak závod dopadl, není zas až tak důležité.
Mám prostě radost, že některé tradiční akce trvají a trvat budou, a že zazněla opět znělka Strašidel z filmu "Ať žijí duchové". V naší kategorii vyhráli Wětrníci (Lenka a Daniel Haislerovi) s neuvěřitelným časem 1 hodina 34 minut. My jsme skončili na 107. místě s časem 3 hodiny 36 minut. V cíli bylo zaregistrováno 182 týmů... Syn říká: Počkej příští rok, to budeme lepší. Vezmeme s sebou fixky, vymyslíme lepší trasu. (A celou neděli si prohlížíme fotografie z báječné akce.)

Děkuji organizátorům závodu Prahou plnou strašidel z Junáka - českého skauta, 4, přístavu Jana Nerudy za to, že pokračují v tradici a za to, že jsme s rodinou strávili parádní sobotní odpoledne a večer.