S Rychlými šípy na stezce přátelství, cti, dobrodružství a legrace. V říjnu vyjde jubilejní desátý svazek Klasických komiksů Marko Čermáka

Rychlé šípy – klub Mirka Dušína, Jarky Metelky, Jindry Hojera, Červenáčka a Rychlonožky, pětice nerozlučných kamarádů, kteří mají smysl pro přátelství, čest, dobrodružství a legraci přivedli na svět již před více než osmdesáti lety spisovatel Jaroslav Foglar a kreslíř Jan Fischer. Od té doby jejich klukovská dobrodružství ve městě i v přírodě nenechávají v klidu už několik generací nadšených čtenářů.
Před půlkou století vdechl nový výtvarný život Rychlým šípům tehdy začínající kreslíř Marko Čermák – kterého 14. 2. 2020 na narozeninovém dortu čeká osmdesát svíček – a jejich cesty se již nikdy nerozdělily.
Jubilejní desátý svazek Klasických komiksů Marko Čermáka vychází u příležitosti těchto nedávných či nadcházejících výročí a právě jim je věnován.
Přináší vůbec poprvé souborné vydání všech částí kultovního seriálu, které výtvarník M. Čermák v letech 1968-1971 a 2009 podle scénáře Jaroslava Foglara nakreslil.
Kniha je obohacena originálními ukázkami seriálových scénářů J. Foglara včetně jeho nákresů, Foglarovým nikdy nezveřejněným pojednáním z roku 1970 Jak se dělají Rychlé šípy a je doplněna ediční poznámkou k historii seriálu.
Limitovaná část nákladu navíc obsahuje pamětní list k tomuto prvnímu soubornému vydání podepsaný Marko Čermákem, osm záložek s výjevy ze seriálu a pohlednici Rychlých šípů od téhož kreslíře.
Kniha vychází 1. 10. 2019 v Nakladatelství Václav Vávra.

Nakladatelství již přijímá předobjednávky:
http://www.intercrosse.eu/interkros/eshop/0/0/5/195-J-FOGLAR-M-CERMAK-RYCHLE-SIPY//description#anch1
Cena je 399 Kč.



S Rychlými šípy se čtenáři poprvé setkali 17. 12. 1938 v 7. čísle IV. ročníku dětského týdeníku Mladý hlasatel vydávaného nakladatelstvím Melantrich. Jaroslav Foglar coby autor námětů a scénářů seriálu si k výtvarné spolupráci přizval Jana Fischera, který se na tvorbě seriálu podílel až do dubna 1941, kdy několik posledních příběhů před zákazem vydávání časopisu okupačními úřady ilustrovali Václav Junek a Bohumír Čermák. Poslední číslo Mladého hlasatele vyšlo 17. 5. 1941 a dva připravené příběhy V. Junka jakož i dva B. Čermáka již nemohly být otištěny.

Po vynucené přestávce se další (čtyři) příběhy Rychlých šípů po II. světové válce objevily od 28. 2. 1946 v 13. čísle 28. ročníku časopisu Junák, aby se od pátého pokračování usídlily v týdeníku Vpřed (9. 4. 1946, 18. číslo I. ročníku), kde vycházely do dalšího vnuceného ukončení seriálu 6. 7. 1948 v 45. čísle III. ročníku Vpředu. V tomto období s výjimkou jediného příběhu od Bohumíra Čermáka (nakresleného však ještě v éře Mladého hlasatele) byl kreslířem výhradně Jan Fischer.

Třetí etapa Rychlých šípů pozvolna přišla v druhé polovině 60. let a vyvrcholila začátkem 70. let. Do ní již výtvarně vstoupil Marko Čermák. Čekání čtenářů na nové příběhy však bylo v té době – nikoliv vinou kreslíře – velmi dlouhé a také proto se u ní zastavíme podrobněji.
V regionálním Ostravském kulturním zpravodaji od září 1966 do srpna 1967 jako vkládaná příloha vycházely vždy dva starší příběhy Rychlých šípů. Nebývalý zájem čtenářů přivedl vydavatele PULS Ostrava k vydávání samostatných sešitů Rychlých šípů. První vyšel v listopadu 1967. Sešitová vydání postupně otiskovala starší předválečné a poválečné příběhy.
Mezitím došlo v roce 1968 k obnově organizace Junák a tím i časopisu Skaut – Junák. Jeho nulté číslo z června 1968 nabídlo jeden ze starších příběhů Rychlých šípů, stejně tak jako dvojčíslo 1-2 v září. V něm redakce uvádí: „Narodí se Rychlé šípy?... Snad nejvíce dotazů došlo na Rychlé šípy, čtenářskou lásku malých ale i velkých. Zda se budou opravdu otiskovat, … jestli se vrátíme ke starým příběhům jako Ostravský kulturní zpravodaj, nebo zda Jaroslav Foglar napíše zbrusu nové příběhy...? Největší starostí čtenářů i redakce je otázka, kdo by měl Rychlé šípy ilustrovat, když původní autor-kreslíř dr. Fischer před několika lety zemřel. … Jaroslav Foglar - Jestřáb se jen usmívá: Nestarejte se, nestrachujte se, něco už se zrodilo, hýbe se to doma na poličce ve skříni a je to netrpělivé jako vy. Inu jen ten malíř! Krapítek pohádkové živé vody by to potřebovalo...“ Říjnové dvojčíslo 3-4 předkládá čtenářům k oznámkování ukázky dvou autorů označených jako Alfa a Omegon a píše: „Kouzelné oživování Rychlých šípů pokračuje. Podaří se? Desítky nákresů putují k spisovateli Jaroslavu Foglarovi a na náš redakční stůl. Ani živá voda z pohádek nepomáhá. Náš velký bratr Jestřáb vrtí záporně hlavou a smutně konstatuje 'To nejsou mé Rychlé šípy'.“ A potom už listopadové dvojčíslo 5-6 otiskuje po dvacetileté přestávce zbrusu nový příběh Rychlé šípy pomáhají starým lidem a dodává: „... Jakou známku dáte Čermákovi? Od tohoto malíře jsou dnešní nové Rychlé šípy a my jsme zvědaví, jak je oceníte vedle Alfy a Omegona. Záhady přestávají být záhadami – Rychlé šípy tedy nestárnou. Padesát, sto, sto padesát pokračování? Odpověď dá Jaroslav Foglar a Marko Čermák.“ Ovšem naznačenou odpověď dali Jaroslav Foglar a Marko Čermák až mnohem později a v jiném časopise. Šéfredaktor Skauta-Junáka v jeho dvojčísle 9-10 z ledna 1969 ještě píše: „Žel! Mnoho čtenářů si povšimlo, že jsme neotiskli pokračování nových Rychlých šípů. Nermuťte se, přátelé, a trpělivě vyčkejte na „řádění“ svých sympatických seriálových kamarádů v některém z příštích čísel. Nový kreslíř Marko Čermák je denně připraven, ale autor textů Jaroslav Foglar se vám všem omlouvá za to, že při své časové vyčerpanosti poskytne pokračování až příště. Marko vám zatím nakreslil seriál jiný. Jistě jste jej už našli.“ Tím seriálem bylo Psáno na březové kůře... a Rychlé šípy se v Skautu-Junáku už více neobjevily.
Oproti tomu vydávání sešitů Rychlé šípy v Ostravě i nadále pokračovalo a po vyčerpání všech předválečných a poválečných příběhů z časopisů Mladý hlasatel, Junák a Vpřed došlo konečně i na otiskování nových Čermákových kreseb. Stalo se tak v sešitě č. 2/9 II. ročníku v dubnu 1970.

Tuto kresebně ucelenou sérii v podání Marko Čermáka lze však rozdělit na tři skupiny podle způsobu zadání od scénáristy Jaroslava Foglara.
Jednu skupinu tvoří několik příběhů nově překreslených případně navíc ještě upravených, které původně vyšly v Mladém hlasateli či Vpředu, a Marko Čermák je po svých předchůdcích na pokyn Jaroslava Foglara vytvořil znovu.
Další skupina příběhů vznikla poněkud netradičně. Jaroslav Foglar, v krátkém období úplného uvolnění jeho tvorby mimořádně pracovně vytížený, vzal zavděk přepracováním svého staršího seriálu Kulišáci kresleného Jiřím Kráslem. Ten vycházel v letech 1963-1966 v časopise ABC mladých techniků a přírodovědců. Autor většinu původních příběhů přepracoval a řadu z nich rozšířil.
Poslední skupinu již tvoří příběhy vzniklé na základě nových originálních scénářů.

Nadějná a usilovná spolupráce zavedeného spisovatele a začínajícího kreslíře však netrvala příliš dlouho. Nastupující poměry ve společnosti opět vyřadily dílo Jaroslava Foglara z knihoven a edičních plánů nakladatelství. S příběhy Rychlých šípů se tak čtenáři mohli setkat naposled v červnu 1971, kdy vyšel sešit Rychlé šípy č. 9/16.
Oba autoři měli v té době do tisku připraveno ještě dalších sedm příběhů, ty se však ke čtenářům dostaly až na podzim roku 1986 v malonákladové účelové publikaci Píseň úplňku a to pouze v černobílé reprodukci. Barevného uvedení se těchto sedm stránek dočkalo přesně po dvaceti letech v I. ročníku časopisu Hlasatel v č. 1-7 mezi březnem až červnem 1991.

Změna společenských poměrů v listopadu 1989 umožnila opět bez jakéhokoliv omezení Jaroslavu Foglarovi volně publikovat, čehož přes relativně vysoký věk v rámci svých, nejen tvůrčích, sil využil. Avšak k novým příběhům Rychlých šípů – svému nejslavnějšímu dílu – se již nevrátil. V říjnu 1998 ještě Jaroslav Foglar, narozený 6. 7. 1907, s nadšením pokřtil první souborné knižní reprezentativní vydání Rychlých šípů z nakladatelství Olympia. Dne 23. 1. 1999 autor nejen Rychlých šípů zemřel.

Jednotlivá pokračování příběhů jsou v tomto svazku řazena tak, jaké bylo pořadí při jejich prvním vydání v letech 1970-1971 a 1986 respektive 1991.

V tomto vydání jsou reprodukovány výhradně originály kreseb přesně v podobě odevzdávané před půl stoletím autorem. Pro znalce Rychlých šípů a foglarovské badatele tak může být zajímavé porovnat autorský originál s vytištěnou podobou již v prvních sešitových vydáních v letech 1970-1971, ale souběžně i v III. díle souborného vydání v roce 1971, o dalších vydáních nemluvě, kdy všude ještě docházelo k rozdílným drobným úpravám při předtiskové přípravě. Pozornost zájemců se může soustředit například na některé odlišnosti v barvě názvů příběhů, v barevnosti či nebarevnosti drobných kreseb u názvů příběhů, na existenci uvozovek v názvech příběhů, barevné odlišnosti u některých jednotlivých okének a další detaily.

V roce 1970 Jaroslav Foglar vytvořil pojednání Jak se dělají Rychlé šípy, ve kterém podrobně popisuje způsob vzniku kresleného seriálu a svoji spolupráci s Marko Čermákem. Podle dostupných informací text nikdy nevyšel a čtenáři se tak s ním v originální strojopisné podobě mohou v knize seznámit poprvé.

Do tvůrčí dílny Jaroslava Foglara lze nahlédnout ještě detailněji – v ukázkách scénářů i s jím předkreslenými složitějšími situacemi.

Svůj poslední příběh Rychlých šípů (Rychlé šípy u železničního mostu) Jaroslav Foglar nikdy nespatřil. Jeho scénář v období 1970-1971 zůstal, jako jediný, nevyužit a nenakreslen, založený v deskách se všemi ostatními staršími scénáři. Po dílčích úpravách předlohy Jiřím Stegbauerem a Marko Čermákem byl příběh nakreslen a publikován roku 2009 ve Sborníku nezávislých foglarovců č. 1 z nakladatelství Ostrov. Tím se definitivně uzavřela éra kresleného seriálu Rychlé šípy Jaroslava Foglara tvořená opravdu samotným autorem.


Přes vzdálenost mnoha desítek let od prvního uvedení Rychlých šípů do světa se věrná pětice kamarádů dostává k starším i novým čtenářům opakovaně a vždy jde znovu o milé setkání, protože rychlošípovský smysl pro přátelství, čest, dobrodružství a legraci je inspirující, nakažlivý a věčný.
Snad takovým starým dobrým, nebo i úplně prvním, ale hlavně milým setkáním bude i tato kniha.

Rychlé šípy stojí opět na začátku dlouhé řady svých příhod – přidejme se k nim...