Zkáza Jezerní kotliny - rozhovor s Petrem Hugo Šlikem

Petr Hugo Šlik napsal klárovskou tetralogii. Jde o knihy Tajemství jeskyně pokladů, Ve staré cihelně se svítí, Po stopách ztraceného syna a Záhada dračího klíče. Jsou určeny dětským čtenářům od 10 let. Knihy doprovodil kresbami Petr Morkes. Následoval titul Olinka a kouzelná truhla tentokráte pro čtenáře a čtenářky od 6 let. Posledním vydaným počinem Petra Hugo Šlika je dobrodružný příběh Ztracený na Nevděku, vydaný v nakladatelství Albatros. 

Navazujeme na náš předešlý rozhovor a položili jsme autorovi několik dalších otázek.

informace a objednávka knihy Petra Hugo Šlika Ztracený na Nevděku

Chtěl jsem děti motivovat k výletu

Ztracený na Nevděku, nová kniha a další dobrodružství ve foglarovské tradici. Vaše knižní tvorba je protknuta příběhy, kdy dětské účastníky vsazujete do děje záhad, pátrání, dobrodružství. Navíc právě poslední titul, kde je problémový žák David Bílek, má i konkrétní místo, kde se děj odehrává: Žlutice. Proč zrovna toto místo? Máte k tomuto místu nějaký vztah? 

Když jsem dopsal klárovskou tetralogii, věděl jsem, že se mi nechce vymýšlet zase nějaký nový vlastní svět / čtvrť / město. Vyzkoušel jsem si to s Klárovem, bylo to fajn, ale cítil jsem, že musím zkusit něco úplně jiného. Myšlenka zasadit příběh do skutečných reálií a těch se co nejvěrněji držet, se vysloveně nabízela, jako opak toho, co jsem dělal předtím.

A proč zrovna Žlutice? Nejsem úplný znalec toho kraje, ale párkrát jsem tam byl na čundru a zaujalo mě, že na to, jak je ten kraj krásný, je vlastně úplně neznámý. Hodně lidí nemá o nějakých Žluticích ani ponětí a to je škoda. Vždyť třeba okolí řeky Střely od Žlutic až někam k Plasům je přece tak nádherné!

Vrch Nevděk je zvláštní i tím, že nás může přivést k nalezení bonusové kapitoly knihy. Co pro to musí čtenář udělat?

Je to jednoduché. Čtenář musí osobně vyrazit do Žlutic (nejlépe vlakem) a vyšplhat na Nevděk. Tam pak (třeba podle plánku, který je ke stažení na www.ztracenynanevdeku.cz) jistě nalezne plechovou schránku, ze které si může jeden výtisk bonusové kapitoly vzít. Je tam i sešitek, kde mi může nechat nějaký vzkaz, bude-li chtít.

Tohle byl vlastně další důvod, proč je děj knížky zasazený na reálné místo. Chtěl jsem děti motivovat k výletu. Proto je také na předsádce knížky mapa okolí Žlutic od Petra Morkese.  

Zkáza Jezerní kotliny

V dětství jste mj. četl knihu od Jaroslava Foglara Chata v Jezerní kotlině a podle informací, které máme, jste napsal pokračování nazvané Zkáza Jezerní kotliny. Je to pravda? Proč tento název, který vyvolává představu, kterým směrem se bude děj knihy odvíjet?

Ano, je to pravda. Knížka snad vyjde letos na podzim. Vy myslíte, že ten název něco prozrazuje? Já doufám, že ne, že spíš naznačuje. Ono je to s tou zkázou trochu složitější… Každopádně s názvy knížek je to různé. Někdy na žádný nemůžu dlouho přijít (což je třeba případ knížky Ztracený na Nevděku) a někdy vím, jak se knížka bude jmenovat ještě dřív, než napíšu její první větu. A to byl zase případ Zkázy Jezerní kotliny.

Co bylo tím hlavním impulsem pro to, že jste se do pokračování Chaty vůbec pustil? A proč do pokračování právě tohoto příběhu?

Vlastně to bylo psaní na zakázku. Oslovil mě Petr Eliáš, který má v Albatrosu na starosti vydávání foglarovek s tím, jestli bych měl zájem napsat nějaké volné pokračování některé Foglarovy knihy. Rozmýšlel jsem se jenom asi deset minut, protože to pro mě bylo zajímavé z mnoha hledisek. Bral jsem to jako velkou výzvu a těšil jsem se. O konkrétním titulu, na který budu navazovat, jsem měl jasno hned. Chatu v Jezerní kotlině považuji jednoznačně za nejlepší Jestřábovu knihu.

Měl jste nějakou představu konkrétního místa, když jste knihu psal?

Ani ne. Dost jsem o tom přemýšlel, ale žádnou vlastní Jezerní kotlinu jsem nikdy neobjevil. Snad by se za ni dalo označit jisté nejmenované údolí v Českém lese, kam jezdím už skoro třicet let a které je pro můj život opravdu důležité. Nicméně toto místo není „moje“. Každé léto se tam na různých táborech vystřídá několik stovek dospělých a dětí. 

Kdy jste knihu začal psát?

Ten první kontakt od pana Eliáše byl v dubnu 2019. Nezačal jsem samozřejmě psát hned, ale od té doby jsem o knížce přemýšlel, což je proces možná důležitější, než samotné psaní.

Kdo bude tentokrát knihu ilustrovat?

Pokud se nic nezměnilo, bude ilustrátorkou knížky Tereza Marianová. Zatím jsem viděl jenom jeden (testovací) obrázek a ten se mi moc líbil.

Víte, kdy by kniha mohla být na pultech knihkupectví a v e-shopech k objednání?

To se budete muset zeptat v Albatrosu. V tuto chvíli (duben 2021) je rukopis hotový, včetně zapracovaných připomínek (velmi podnětných – děkuji!) od Romana Šantory ze Skautské nadace Jaroslava Foglara. Teď zbývá redakce, ilustrace a tisk. Ono se to nezdá, ale tenhle proces bude zřejmě trvat ještě minimálně půl roku, takže zatím neoficiálně avizovaný termín podzim 2021 je podle mě spíše optimistický odhad.

Zpět ke knize Ztraceni na Nevděku. Reálné místo, jedna hlavní dětská postava. Toto je trochu jinak, než co dětští čtenáři sérií knih znají z tajemné čtvrti Klárov. Tam sledujeme děj party dětí z neexistující čtvrti.  Proč jste zvolil do hlavní role potížistu a vsadil děj do konkrétního místa?

Jako se mi nechtělo opakovat schéma vymyšlené čtvrti města, nechtěl jsem ani „zakládat“ další dětskou partu. Chtěl jsem se více zaměřit na hlavní postavu, dát jí víc prostoru se projevit, umožnit čtenáři, aby ji poznal skutečně zblízka... Jedním z důležitých motivů knížky (alespoň pro mě) je také přátelství, které vznikne mezi Davidem a jeho učitelem a při tom by mi další děti spíše překážely. 

A ještě k tomu konkrétnímu místu děje. Mám to rád i jako čtenář. Pamatuju si, že když jsem seděl v Portu Arturu v Kostelci / Náchodě, připadal jsem si úplně jako Dany Smiřický ze Škvoreckého Zbabělců, přestože jsem tam byl asi o půl století později, než kdy se odehrává děj té skvělé knížky.

Pod povrch

Necháváte nahlédnout tedy čtenáře hluboko pod povrch?

Myslíte pod povrch země, nebo do nitra duší literárních postav? Snažím se o obojí, ale nevím, jak se mi to daří…

Určitě si čtenář při četbě všimne, že používáte ve vyprávění symboliku a zároveň necháváte některé věci pootevřené, aby čtenář mohl nalézat. Třeba, když je uvedena nějaká informace, a je možné dohledat k tomu nějaké reálné údaje. Je to záměr?

Ano. Osobně mám jako čtenář rád, když jsem při četbě beletrie autorem nasměrován k nějaké zajímavé události, či místu a mohu si pak dohledat další informace.

Nejednoho čtenáře při četbě dobrodružství Davida Bílka jistě napadne, že tohle by stálo za zfilmování. Přemýšlel jste někdy nad nějakým filmovým námětem?

Film? Na ten bych se podíval moc rád! Zkusím se zeptat na Albatrosu, jestli by neoslovili třeba Stevena Spielberga… Kdysi jsem se podílel na scénáři k filmu Z Ďolíčku na kraj světa, ale to byla hodně specifická práce, nejednalo se hraný film. 

Marta si vzpomíná je knížka o smrti

Na jakou knihu se můžeme těšit dále? Máte něco v šuplíku?

Příští rok by měla v Albatrosu vyjít knížka Marta si vzpomíná, což je taková krátká knížka o smrti. Je to psané pro zhruba stejně staré čtenáře, jako byla Olinka a kouzelná truhla, to znamená pro děti od šesti let. Pro starší čtenáře chci začít něco psát letos v létě. Námět už nosím v hlavě docela dlouho a rád bych se ho konečně „zbavil“. O čem to bude, to samozřejmě neprozradím, ale snad nic nezkazím, když řeknu, že děj knihy se bude opět odehrávat v reálném čase a prostoru. 

Máte nějaký motivační vzkaz pro čtenáře vašich knih, nebo obecně pro děti?

Nikdy neopakujte chyby svých rodičů!