Vzpomínání na Vlastislava Tomana

Dovolím si tvrdit, že cokoliv od této chvíle my všichni tři (Alpín, Best, Krizmen) napíšeme o našem kamarádovi Panu Vlastislavu Tomanovi (1929 – 2022) na Bohouška, bude to mít osobní nádech. Pan Vlastislav Toman patřil totiž téměř třicet let do okruhu našich nejbližších kamarádů, přátel a také nadšených čtenářů Bohouška. Sdíleli jsme s ním naše životní osudy a on ty svoje. Cenili jsme si jeho rad do života, jeho optimismu a stále dobré nálady, ale také vzpomínek na dobu minulou, ke kterými přistupoval s nadhledem a neuvěřitelnou otevřeností. Byl pro nás přirozenou autoritou.

---

Se jménem Vlastislava Tomana jsem se poprvé setkal v polovině 80. let, kdy se ke mně dostalo několik čísel tehdy podpultového „ábíčka.“ Se zájmem jsem listoval časopisem plným mnoha zajímavých článků, povídek, vystřihovánek, komiksů. Dodnes si pamatuji tu velkou radost, když mi táta přivezl domů letní speciál „ábíčka,“ který snad vycházel ve vyšším nákladu, a byl tak dostupnější pro běžného smrtelníka. A poprvé jsem se začetl do příběhů Strážců. Možná ve stejné době jsem si v naší obecní knihovně vypůjčil Objevení Sluneční země, Trampoty s kapitánem a Trampoty na pokračování.
Naživo jsem Pana Vlastislava Tomana viděl poprvé v roce 1993, kdy jsme spolu s Alpínem, Bestem a dalšími kamarády v rámci aktivit Pražského sdružení Žlutého kvítku vydávali na cyklostylu foglarovský deník (!!!) s názvem Stín a Světlo. Byl čas premiéry filmu režiséra Petra Kotka Záhada hlavolamu a v rámci doprovodných akcí se konal Den ABC na Letenské pláni, který Vlastislav Toman moderoval. Bylo tam tehdy k vidění nejedno Tleskačovo létací kolo.

Pan Toman (tak jsme ho vždy oslovovali, ačkoliv nám nabízel tykání) se následně účastnil celé řady akcí zmíněného sdružení. Jako novinář – reportér v důchodu například zpracoval reportáž z velké vontské bitvy, která se konala na Cibulkách. Patřil k častým návštěvníkům radlického Orinu, kam si zaskakoval cestou za kolegy do redakce „ábíčka,“ a zde společně se mnou a dalšími desítkami kamarádů „rušil“ Alpína s Bestem od podnikatelských aktivit :-) V těch časech jsme se seznámili osobně a naše přátelství, jak bylo zmíněno výše, přetrvalo až do jeho posledních dní. Jako nadšený foglarovec se Pan Toman stal brzy členem pražské pobočky Sdružení přátel Jaroslava Foglara a svojí účastí, vzpomínkami a náměty přispíval k úspěchu mnoha oblíbených akcí. Nikdy totiž nezkazil žádnou legraci.
Když jsme spolu s Bestem a dalšími přáteli založili v polovině 90. let minulého století Sdružení amatérských novinářů, které sdružovalo redaktory oddílových, klubových a školních časopisů, dokázal při několika besedách předat celou řadu námětů a dobrých rad, jak takový časopis uvést v život a svojí autoritou tak pomohl k rozjezdu sdružení. Velmi úzká spolupráce v té době vyvrcholila při snaze o vytvoření nového celostátního časopisu pro mládež. Byla divoká 90. léta, a tak pokusy vydávat časopisy Kamarád a ZET 21 skončily nezdarem, přesto to pro nás všechny, kteří jsme s Panem Tomanem spolupracovali, byla vyšší škola žurnalistiky.
Byli jsme moc rádi, že jsme mu mohli mnohokrát v následujícím období poděkovat za vše, co pro kluky a holky vytvořil. Pan Vlastislav Toman obdržel ocenění od Sdružení přátel Jaroslava Foglara. V pražské pobočce jsme mu pak udělili speciální vyznamenání Klíč k fantazii, které převzal v roce 2009 z rukou Alpína ve Sluneční zátoce při příležitosti svých 80. narozenin. Pan Toman však stále tvořil, psal, ve svém věku ovládal e-mail, internet, měl svůj facebookový profil, zajímal se o moderní technologie.
V jednom z posledních e-mailů mi Pan Vlastislav Toman napsal: "Co na tom, že léta přibývají. Důležité je, jak člověk žije. Tak se toho drž a žij jak se patří." Pane Tomane, slibuji, že Vašeho doporučení dostojím.

A za redakci Bohouška tam nahoru vzkazujeme:
Pane Tomane, děkujeme za vše a nikdy nezapomeneme!


Ilustrace: Karel Zeman
Foto: Archiv autora