Po stopách Alvareze (Sluneční zátoka 17. června 2023)

Putování Po stopách Alvareze začalo přesně ve 13 hodin ve Sluneční zátoce úvodním slovem hlavního organizátora akce Romana Šantory – Boba ze Skautské nadace Jaroslava Foglara. Bobo s překvapením, s trochou obav ale s radostí v očích uvítal více než šedesátku odhodlaných foglarovkyň a foglarovců. A ve 13 hodin a 13 minut se už dlouhý had účastníků výpravy začal svižným tempem plazit lesní cestou vzhůru k nemocnici v Háji.

Zde nás zastihla pořádná bouřka s prudkým slejvákem. Po rozpuštění mraků jsme pokračovali k hájovně, kde kdysi přebýval přítel Foglarových pan hajný Reichmann a pak dál, k dalším místům spojeným s Táborem Alvareze, který Foglarova Dvojka prožívala v tomto čarokrásném kraji v neradostné době roku 1942. Prošli jsme kolem dnes značně proměněného stavení v osadě Kocanda, ve kterém Dvojka tehdy na palandách „tábořila“ a pokračovali jsme k dalším legendárním místům jednotlivých úseků dlouhodobé hry Po stopách Alvareze.
Navštívili jsme rozcestí, kde se odehrával 1., 4. a 13. Úsek Alvareze, dále místo, kde byla takzvaná dešifrovací stanice, stavení u Křivohlavých ve vesničce Veliká, památný mostek nad Kouteckým potokem, kde se odehrál jeden z nejobtížnějších Alvarezovských úkolů – lovení Kamene Měsíčního. Všechna místa Bobo poutavě okomentoval a své zasvěcené vyprávění vždycky doprovodil četbou většinou legračních autentických zápisů z táborové kroniky.
Předposlední zastávkou byly „Měsíční skály“ v lese nad Kouteckým „Zlatonosným“ potokem, kde jsme se marně pokoušeli nalézti kříž údajně do skály vyrytý, jenž v 17. úseku Alvareze označoval Fernandozův hrob. Kříž jsme nenašli a tak Fernandozův hrob bude dál čekat na svého příštího znovuobjevitele.
A tu nastala závěrečná část výpravy – strastiplné prodírání neproniknutelným porostem zarostlou, nebo zas hlubokými kalužemi podmáčenou cestou údolím Zlatonosného potoka až do míst, kde se tento blíží k cíli svého toku aby se spojil s řekou Sázavou. Zde se tehdy odehrál 6. úsek Alvareze – hledání pouzdra ve vodách hlubokých a zde také skončilo naše putování po stopách Alvareze. Všichni, včetně těch nejmenších nelehkou výpravu obdivuhodně zvládli i přes nepřízeň počasí a s promáčenými botami – ale vždyť přece: „Alvarez potřebuje jen statečné a silné!“
Bobo! Velký dík za báječnou výpravu!!!


Foto: Martin Rosol a Skautská nadace Jaroslava Foglara