Milan Teslevič: Muzeum Jaroslava Foglara je moje dítě

Malíř a ilustrátor Milan Teslevič byl na rozdíl od minulých let při letošním setkání foglarovců v kraji Sluneční zátoky tak trochu v ústraní. 17. června na ledečském hradě však ochotně po celé dopoledne kreslil a maloval do cancáků a podepisoval knihy Jaroslava Foglara, které v minulosti ilustroval (např. komiksy Přístav volá nebo Hoši od Bobří řeky). Jeho chvíle však nastala odpoledne, kdy ruch na nádvoří ledečského hradu utichl a foglarovci, kteří se vraceli ze Sluneční zátoky, se nezapomněli zastavit ve zdejším Muzeu Jaroslava Foglara, které Milan Teslevič od roku 2017 osobitým způsobem buduje a sám jím ve chvílích volna provází. Při té příležitosti jsem s ním měl možnost rozmlouvat i já.

Milane, ty sem vlastně už několik let pravidelně jezdíš a expozicí muzea provádíš...
Jezdím sem pravidelně prakticky jenom o víkendech a to už od roku 2016, kdy tady ještě bydleli lidi a čekali jsme, až se vystěhují. Dnes muzeum zabírá osm místností a přiznám se, že už je mi to tady malé. Mám doma tolik materiálů...

Přemýšlíš o rozšíření expozice?
Vrtá mi v hlavě trochu červíček a přemýšlím o tom, že udělám Muzeum Jaroslava Foglara II a to v Praze. Celé muzeum bylo totiž původně vyprojektováno pro Prahu. Tam jsem chtěl koupit vybydlený dům, a že tam muzeum Foglarovi udělám. Bylo to v době, kdy se v Praze uvažovalo o tom, že by tam vznikl nějaký pomník nebo pamětní deska.

To jsem zvědavý a držím palce, aby se to třeba jednou podařilo. Pojďme se zase vrátit sem do Ledče. Je tady toho mnoho, co jste s Radkem Micopulosem shromáždili a vytvořili...
Muzeum je v podstatě moje dítě. Radek je můj realizátor nápadů na klíč. Když jsem namaloval návrh na vitrínu, tak jemu se podařilo najít firmu, která to takto vyrobila - i s protinárazovým sklem. To samé, když sestrojoval největšího ježka v kleci na světě, tak našel firmu, která vyrobila pláty skla, sešrouboval, nalepil žárovku s ostny, aby to vypadalo jako ježek. Pomáhá mi od začátku hlavně s technickými věcmi a jsem mu za to vděčný. Já jsem kdysi práci zadal jednomu architektovi, ale ten už je starý, takže na tom nyní pracujeme jen oba dva.

Máš spočítáno, kolik už navštívilo muzeum návštěvníků? A jaké jsou reakce?
Statistiku určitě vede ledečský hrad. Pro mě jsou zajímavé zápisy v návštěvní knize. V současné době mám už šestou. Já to dělám jako Foglar. Mám sešity a když jsou sešity popsané, sám si to svážu do krásné bichle. Tam samozřejmě není žádná záporná reakce. Návštěvníci si například stěžují, že je tady tma. Já odpovídám - jasně, tady není zavedená elektřina. Ale pro Stínadla je to dokonalý.

Mezi hovorem společně procházíme výstavními prostory a Milan podrobně komentuje jednotlivé exponáty. Jeho znalosti jsou vskutku encyklopedické. A taky prozrazuje budoucí plány...
Tady přibudou ještě další ježci v kleci. Mám tady různé rarity, třeba prvního ježka v kleci z Ameriky z roku 1896. A samozřejmě největšího ježka na světě, měří 2 metry 40. Teď mi jeden kamarád říkal, že mě trumfne, že udělá třímetrového... A chystám knihu s názvem Jak jsem budoval Muzeum Jaroslava Foglara. Bude tam postupně zachycen ve fotografiích vznik muzea od bílých zdí až po finální stav.

Další informace o Muzeu Jaroslava Foglara najdete na Bohouškovi v Trvalkách - ve zvláštním článku a také v souvisejících článcích.