Ivo Fencl: Foglar a já
| Autor: Ivo Fencl |
Rubrika: Foglar a já |
Vydáno dne: 14. 1. 2024 |

Když jsem byl dítì, táta mi pøedèítal.
Hochy od Bobøí øeky mi èetl ještì pøed šestým rokem a fungovali: vzpomínka jako by spoèívala v záøi. Záøi slunce i ohòù. Vybavuji si Èervený dolík, jak jsem si jej pøedstavoval. Vybavuji si první setkání s Rikitanem a jistìže lovení bobøíka odvahy. Spár moèálu! Zelená pøíšera mì skuteènì dìsila a muselo mnì být nanejvýš pìt let.
Mladší sestøe byly tedy tøi roky a ještì neposlouchala, ale když táta èetl nahlas Záhadu hlavolamu a román Stínadla se bouøí, to již byla u toho. Jasnì si pamatuji, že jsem tehdy již umìl pøeèíst názvy kapitol, takže táta mohl ètení teoreticky nechat na mì, tøeba bych knihu již zvládl; ale otec to neudìlal a navíc nás trápil: každý „veèír“ uèetl jen pár kapitol a stopnul to.
Skuteènì jsem byl napjatý k prasknutí, co bude dál, ale nedal jinak. Já sám jsem - daleko pozdìji - ty knihy pøeèetl synovi po daleko vìtších blocích, ale zpìtnì chválím tatínka, anžto se do mì pøíbìhy úplnì vpálily. Obì knihy na mì udìlaly skuteènì obrovský dojem a navždy je po právu považuji za geniální. Pøekonaly i Hochy a tìžko øíct, zda to bylo mým vìkem, ale u Hochù jsem se tolik neobíral titulními hochy, spíš pøíbìhem. U Hochù mi možná nìkteøí hrdinové dokonce splynuli; ve Stínadlech to už možné nebylo. Již sám jsem èetl Boj o první místo a Pod junáckou vlajkou a zpìtnì mi pøipadá šokující, že jsem poprvé netušil, že jde o foglarovky. Pøitom… Tøeba verneovky jsem si pùjèoval podle jména autora. Ale Boj a Vlajku mi prostì babièka pøinesla z pùjèovny a v té pùjèovnì za rohem byly knihy peèlivì zabaleny do hnìdého papíru, všechny, takže jsem asi rovnou èetl a nevnímal dokonce ani titulní list…
A k tomu seriál Rychlé šípy. Úèinek byl totální. Zaèátkem sedmdesátých let vyšly postupnì ve tøech známých svazcích a rodièe mi je zajistily. Vzal jsem ty sešity a doslova do pøíbìhu vplul. Vžil jsem se dokonale do svìta tìch obrázkù. Maminka, vzpomínám, se zeptala, kde jsem, a já odpovídal: „Už jsem to pøeèetl.“ Skuteènì to bylo, jako by se pøíbìhy èetly samy. A vracel jsem se k nim. Stále si pamatuji úplný zaèátek. To nezapomenete! Otevøel jsem sešit a èetl titul na první stranì: Rychlé šípy v podzemí. Myslil jsem si, že se název týká celého svazku, dokud jsem neobrátil. Seriálu pomohla magiènost kreseb. Nic proti Marko Èermákovi a jeho umu, ale tady se již vezl na pùvodním GENIU LOCI. A také Písklouna a Tlouštíka (pøíklad) nakreslil pouze jediný muž; nic naplat. Anebo Jeremiášku. Anebo Zavadilku. Noèní mùry! Kolotoèáøe s fezem! Brr. Tam ale bylo strašákù. Foglar je urèitì hororový autor. Ale je pravda, že jedna vìc mi chybìla. Praha. Nežil jsem tam a nikdy jsem si proto nic z foglarovek nespojoval s tímto mìstem.
Zda mají hrdinové tìch knih šanci oslovit také dnešní generaci? Nepochybnì. I tenkrát byly samozøejmì dìti, které neèetly a kterým v rodinì nebylo èteno. Jsou i dnes. Ale dál se najde urèitý poèet vnímavých, kteøí Foglara „poberou“. Komiksového i románového. Zda je jich dnes ménì než roku 1970? Asi. Urèitì jich je ménì než roku 1940. Ale to se nedá nic dìlat, to zaprvé, a zadruhé to vlastnì úplnì jistì nevíme. Tøeba jich je víc. Foglar byl výjimeèný spisovatel a lze najít jemu podobného tvùrce, nicménì byl a je nezamìnitelný. Pøedstavuji si, že bych žil roku 1971 nìkde na Vinohradech a táta by mi poradil, jak ho navštívit. Tøeba bych se dostal do Dvojky. Byl bych dnes o dost jiný. Ale to se nestalo. Naopak. Dílo Jaroslava Foglara mi pøipadalo tak mytické, že jsem ani nezauvažoval o tom, že autor „kdesi“ žije. Natož ho jít navštívit. Uplynulo tak neuvìøitelných pìtadvacet let. Psal se najednou rok 1994 a bylo mi tøicet. Zamiloval jsem se a to jaro se mi svìt promìnil. Poprvé mì napadlo, že bych mohl aspoò nìkolik svých milených spisovatelù navštívit. Jedním z nich byl Zdenìk Karel Slabý a já ani netušil, že se jednalo o èlena Dvojky.
Jak jsem v pøípadì své první návštìvy u Foglara postupoval. Pøedevším jsem se rozhodl, že nepøiberu svou lásku, což byla jedna hereèka. Za druhé jsem našel (teprve, ach, teprve) Foglarovu adresu. Pochopitelnì v telefonním seznamu. Za tøetí jsem mu zavolal. Nic proti návštìvì nemìl, aèkoli jsme se vùbec neznali, a øekl, který den a v kolik, hodin mám pøijít. Vzal jsem si knihy na podepsání. Foglar mi otevøel a nepozval mì dál, ale do sousední klubovny. Bylo to krásné. A pozdìji, po více letech, to již musel být Jestøáb mrtvý, mi øekla má maminka: „To je moc dobøe, že jsi toho Foglara navštívil.“ Je pravda, že jsem se ani nepokoušel se s ním nìjak víc spøátelit a že jsem k nìmu cele vzhlížel jako k neuvìøitelné ikonì. Setkali jsme se pouze tøikrát.
Jestli mi jeho knihy daly nìco do života? Øekl bych, že mi kus života vytvoøily. Úplnì se V NICH dá žít. Svìt nám to neumožní permanentnì, to vím, ale lze do Rychlých šípù i Stínadel opakovanì vstupovat. Foglar mì sice nenauèil táboøit, na to bylo již pozdì, ale „klub“ jsme chvíli mìli a klubovny taky. Rychlé šípy zùstaly v mé pamìti a vše, co jsme dìlali, pozorovali. Jsem za to Foglarovi vdìèný. I za ty hrùzné momenty jeho knih. První èást Chaty v Jezerní kotlinì jsem èetl v sešitech Karavany a musím øíct: PÌKNÌ mì to vydìsilo. A Foglar mi taky „vysvìtlil“ magii dvorkù a mìsta. Nikdo jiný už to pak lépe neudìlal. Jeho kult je naprosto oprávnìný. U nìkterých jiných kultovních autorù má èlovìk obèas pocit, že se do té pozice dostali také trochu náhodou a že si to ani nezaslouží. Dokonce i u Howarda Phillipse Lovecrafta mám ten pocit. U Foglara ne. Foglar jako by dokazoval, že to všechno vèetnì jeho života a díla bylo pøedem dáno a MUSELO se to stát.
V roce 2024 uplynulo neuvìøitelných 25 let od okamžiku kdy Jestøáb vzlétl tam, odkud není návratu. Pøi té pøíležitosti vám nabízíme možnost se zastavit a zamyslet se nad tím, kdy jste se poprvé setkali s foglarovkami nebo nad tím, zda mají foglarovští hrdinové šanci oslovit dnešní mladou generaci. Setkali jste se osobnì s Jaroslavem Foglarem? Co vám knihy Jaroslava Foglara daly do života? Napište nám na info@bohousek.cz. Pøíspìvek pošlete v bìžném textovém editoru (obrázky pak samostatnì) jako pøílohu.
BOHOUSEK.CZ (www.bohousek.cz.cz) - zpravodajský a informaèní servis - Foglar a Rychlé šípy
Adresa èlánku: http://www.bohousek.cz/clanek-2024010008-ivo-fencl-foglar-a-ja.html