Cyklošípologie

Prozkoumávat Rychlé šípy jako sportovce by pomalu vydalo na knihu. Méně to platí u bicyklů. Zase tolik je nepoužívali, anebo o tom nevíme. Ale v seriálu je přesto občas uvidíme.
Tím nejznámějším kolem, s jehož záhadou se střetli, je samozřejmě kolo Tleskačovo. V komiksu o ně ani nezavadíme, ale roku 1947 zveřejnil Vpřed šestidílnou sérii, kde se vynořuje aspoň napodobenina Tleskačova kola: Příběh vycházel mezi 2. zářím a 7. říjnem a bicykl zprvu zahlédneme bez křídel: patří Rychlonožkovi, který ráno co ráno ujíždí v jeho sedle do učení. Tam si kolo zřejmě vždycky jen opře, ale jednou přistihne v jeho blízkosti kolegy z dílny Tyčku, Baga a Strašouna. Rozječí se (v celém článku cituji takřka přesně, ale přesto nepatrně volněji): „Zmizte, to je moje kolo. Ještě by se vám mohlo zadřít za nehet a já bych měl opletačky s úřadem.“

Rychlonožka začne bicykl raději zamykat a odhalí, že trojice sestrojuje vlastní a speciálnější, který snad má létat. Rychlonožka to vyzvoní na schůzce a Mirek rozhodne o tom, že budou hoši sledovat trojlístek povedených vynálezců.
Pak se Rychlonožkovo kolo ztratí. Aby taky ne! V sobotu má být vyzkoušeno v Černém údolí jako napodobenina kola Tleskačova. Ale Šípy nejsou včerejší, a tak číhají v této oblasti a šokovaně sledují montáž křídel a bizarní vrtule.
„Vidíte to krvavé slunce? To je špatné znamení,“ míní Strašoun, který zde malinko asociuje Štětináče, avšak také pověrčivou mentalitu Dlouhého bidla. „Křtím tě jménem Jana Tleskače stínadelskou černou vodou,“ dí Tyčka - a trio losuje, kdo poletí.
Má letět Strašoun: zdrcen si vytáhne černou kuličku. Stává se pokusným králíkem a ocitáme se takřka na půdě hororu, jak to u Foglara není tak neobvyklé. Rychlé šípy šílenému pokusu překvapivě nezabrání a nešťastník se rozjíždí jako neřízená střela k propasti. Zapíná vrtuli a na třech panelech komiksu letí. Ale taky padá - v důsledku fungování zemské přitažlivosti. Ve výrazu jeho tváře (kreslí Jan Fischer) můžeme číst nejprve zděšení, nakonec odevzdanost a smíření se s neodvratným osudem. Naštěstí jím není smrt: zlomí si ruku a Bago posléze Rychlonožkovi slíbí, že mu trojice koupí bicykl nový. Což ještě není konec dramatu! Foglar finále „nastavuje“ dvěma obrázky, na kterých Tyčka velice kajícně běduje: „Ukradli jsme ti kolo, způsobili ti nepříjemnosti - a ty nám všechno odpouštíš! Nejsme hodni z prachu otřít tvoje botky a...“ Rychlonožka rozšafně odvětí: „Dobrá, dobrá, mladý muži. Však toho od vás taky nežádám; čistím si botky každý den sám.“ A Jarka Metelka mudruje: „Tak se mi zdá, že uplyne ještě hodně vody, než bude Tleskačovo létací kolo znovu vynalezeno.“ Tolik k počátkům letectví podle Jaroslava Foglara.
Nicméně bicykly se v seriálu objevily už předtím a poprvé už v šestém pokračování Rychlé šípy mají dobrá srdce, kde Rychlonožka půjčuje to své za padesátník dětem, které se chtějí na čtvrt hodiny projet „kolem ohrady“ (a nikoli jinam). Netušíme, kolik hoch vydělal, ale je očividné, že se takto činil více dní. Kluci si mohli bicykl zamluvit třeba i na zítřek. Původně mělo jít o hotovost na zařízení klubovny (a peníze vydělávají v klubu všichni, ačkoli jen Rychlonožka půjčováním kola), ale nakonec hoši vše věnují českým uprchlíkům ze Sudet.
V příběhu Rychlé šípy na výpravě projeví chlapci kladný vztah k uživatelům bicyklů vysbíráním střepů z cesty, čímž zachrání „mnohému cyklistovi duši před píchnutím“.
V Rychlé šípy chytají zloděje sice bicykl nespatříme, ale mladý sedlák s flintou, jíž míří na zloděje, jasně vyzývá k tomu, aby si někdo z nich půjčil jeho kolo a dojel pro četníky. Je to, pravda, v noci, a tak musíme věřit, že měl jeho bicykl vybavení na podobnou jízdu! Jistě ano. Všichni na kolech se prvně etablují teprve 20. 5. 1939 - v díle Rychlé šípy závodí. Hoši se zde účastní silniční jízdy s klubem Mladého hlasatele Ontario. Rychlonožka prahne po vítězství, „i kdyby měl zavařit kolo“, ale krach přijde odjinud. Srážkou Mirka Dušína s červeným autem. To prchá. Láďa z Ontaria nelení, otočí svůj bicykl a padoucha honí, což je ale kumšt: pirát „otevřel výfuk, aby nebylo vidět číslo“ a díky této bondovské fintě mizí v prachu cest. Ne provždy. Hned úvodem dílu Mirek Dušín je odškodněn se týmy obrací na představitele zákona. Zprávu vytroubí rádio. Auto ujíždělo „na Český Brod“. Tamní klub V jednotě síla se dá do hledání. Hoši se rozptýlí do ulic. Člen Jednoty díky tomu objeví vůz s poškozeným chladičem: v servisu jakéhosi pana Josefa „Vyl…“ Zlého šoféra zadrží četníci a Dušínovu otci přijdou peníze na nové kolo. „Už nikdy nepořádejte závody na silnici,“ káže Mirkovi. Takto polopaticky byla čtenářům předvedena funkčnost sítě čtenářských klubů. Lze ji doslova užít k odchytu lidí.
Trať tohoto závodu měřila tři kilometry, startovalo se ve dvojicích a při střetnutí s řidičem jsem už při prvém čtení v dětství registroval nepřirozené zkroucení Mirkovy nohy. Přišel o kus chodidla? Lekl jsem se!
V jiném dílu Rychlé šípy robí šlapohyb jdou titíž hrdinové do vetešnictví, kde vidíme nejméně čtyři bicykly. V příběhu Rychlé šípy pod vlivem kočičí pracky Rychlonožka poprvé, ale zdaleka ne naposled padá právě z kola. Epizoda Rychlé šípy cvičí sebeovládání je o cyklo-výpravě a na špici Mirkova kola vidíme bedničku s klubovním psem Bublinou. V dalším dobrodružství Rychlé šípy zkoušejí nového člena kreslil bicykl čtyřikrát Václav Junek, později Marko Čermák. Prvně zvíme, že každý člen klubu musí umět jezdit na kole. Tudíž i tlustý Bambus to má zvládnout, když se touží přifařit. Kolo si půjčí od zevlujícího hocha. Prásk! Je to něco jako s ruskými vojáky po válce, anžto končí v prkenné ohradě.
Na další cyklo-výpravě za koupáním se Šípy „stanou svědky neštěstí“. Bublina si opět hoví v bedničce, tentokrát ale nad zadním blatníkem Jindrova či Jarkova kola. Na druhé tabuli příběhu Rychlonožka opět letí na kokos. A u vody? Role bicyklů končí. Naposled jeden zříme na čtvrtém obrázku - a Šípy jsou vystřeleny na venkov, kde dojde k „honbě za pašíkem“. Metelícího bicyklu užije až divošsky Metelka, ale oj žebřiňáku hocha zklidní.
Další cyklo-příběh Nebezpečný sport je ze zimy 1947, z 11. února. Jan Dedků chce zlepšit výkon na zamrzlé louži, již objíždí na kole, a chce rekord 75 vteřin stáhnout navzdory Mirkovu a Rychlonožkovu varování na minutu. „Jděte si radši na Kašpárka, strašpytlové,“ ohradí se. Je to jediná reklama na tohoto hrdinu v Rychlých šípech.
Jenda se bohapustě rouhal a uklouzla mu pneumatika. Po pádu leží v nepravděpodobné poloze, ale tvůrcům ji odpusťme. A dál? Uprostřed příběhu Honba za odcizenou knihou vrhnou jacísi kluci titulní knihu do korby ujíždějícího náklaďáku obchodu se zeleninou pana V. Melichara - a poctivý Dušín si půjčí cizí bicykl se slovy: „Musím dohnat tamhle to auto.“
Zdrží ho strážník řídící křižovatku a Mirka napadne, že šlo Melicharovi zatelefonovat z budky. A happy end? „Velmi jsi nám pomohl, že´s mi kolo půjčil!“ dí Mirek. „Vracím ti je s díky a v pořádku!“ Mrknete-li však do tváře naivního půjčovatele, napadne vás nejspíš: to byl ale vůl! Výraz je totiž jednoznačný. Jinak to však vůl být nemusel, vždyť trochu opakuje to, co už zkoušel s úspěchem Rychlonožka. Kluci si tehdy dost možná navzájem víc věřili - a určitě oprávněně.
Následoval onen příběh kola létajícího a znovu se bicykl vynořil (celkem jde o čtyři obrázky) v dílech Rychlé šípy hledají hocha se žlutým kolem a Rychlé šípy se vzdávají odměny. V Rychlonožkově snu se oproti tomu jedná jen o koloběžku, na níž se indiánským táborem prohání jeho táta. „Kolobrnda“ je, pravda, i v obchodě s hračkami a sportovními potřebami v příběhu Rychlé šípy na kolečkových bruslích. Kola se vynořují i u tří chlapců, kteří chtějí Rychlým šípům vrátit jejich putovní, zápisníkem doplněnou minci (Rychlé šípy sledují oběh koruny). Na svých bicyklech sviští v naději, že je konečně spatří na vlastní oči, aby se - po dvou dnech jízdy - dočkali těžkého zklamání. Dorazí sice k panu Stiborovi, ale ten je zklame, protože je pouze příbuzný jednoho z Rychlých šípů - a hoši údajně žijí „stovky kilometrů daleko“. A známý díl Rychlé šípy jezdí na pětikolu? Prvně byl zveřejněn teprve v dubnu 1971 v časopise Rychlé šípy a samo pětikolo čekalo „celou věčnost v kumbále po panu Tvrdíkovi" u Metelků na dvoře. Zavadili o něj naštěstí při úklidu, tak týden cvičili spanilou jízdu a Rychlonožka sedával vzadu. Párkrát div nesletěl, i tak ale stačil dělat dlouhý nos na Bratrstvo. Na tržišti došlo jedno odpoledne k předvádění umu krotitelů bicyklu, a proč Mirek nechal řídit Rychlonožku, nevíme. Možná však „Ježoun" za katastrofu nemohl a vážně „ruplo“ v řídítkách. Kdo ví. Určitě nebyla vinna babička ve žlutém šátku, jíž Rychlonožka objímá okolo krku během pádu a ještě s tímto pokřikem: „Kilo jablek, ale ať v nich nejsou červi. Rychle, máme fofr.“ Po čemž poněkud bohorovně dodá: „Klucí! Vždyť vy jste mi vzali draka. To jste nemohli chvilku počkat?“ Avšak Šípy leží rozhozeny po tržišti.
Tento příběh, upozorněme, nebyl ani v nejnovějším vydání přejmenován, ač se správně česky má jmenovat Rychlé šípy jezdí na pětikole. Rozverná bujarost Rychlonožkova během onoho pádu je, zdá se mi, až kapánek v rozporu s duchem Rychlých šípů, ale vezmi to čert, stejně už brzdíme před závěrem ságy. V dalším z pokračování Rychlé šípy jedou na přehradu (červen 1971) je kolo pouze ve dvou obrázcích, ne ale nepodstatných. Je totiž napravena dávná scéna ze silničního závodu dvojic a Mirek kárá Rychlonožku: „Hele, koukej zapadnout do řady. Víš, že dvě kola vedle sebe nesmí jet!“
V příběhu Rychlé šípy vidí tajemné světlo z června 1971 (v časopise Rychlé šípy, číslo 9) se Rychlonožka ujímá úkolu nakoupit ve vsi a cestou na kole se zastaví u skupiny cvičících děvčat. Jenom na chvíli je tak zapuzeno tradičně chlapecké pojetí ságy. Kolo se opět objevuje v příběhu Rychlé šípy řeší zamotaný spor, kde na něm sedí Červenáček, a naposled si bicyklů (a všech pěti členů klubu na nich) užijeme v dílu Rychlonožkova krasojízda, který je ovšem poměrně divoký a ne zrovna výchovný. Až po Foglarově smrti byl jeho scénář dopracován Babanem.