Spíš, než obchod to mezi mnou a Jestřábem byla kamarádská spolupráce dvou letitých skautů, říká Jaroslav Šebek

Kdo ze sběratelů by neznal mladoboleslavské nakladatelství Šebek & Pospíšil s indiánem ve znaku. Jeho krátká éra přesto definitivně skončila právě před třiceti lety. Přitom hned na začátku své činnosti stačilo připravit například první vydání dvoudílného povídkového souboru: Jestřábe vypravuj…

Alespoň v případě Foglarových knih jste vydali poměrně unikátní tituly. Myslím, že i díky tomu je nakladatelství Šebek & Pospíšil mezi znalci dodnes pojmem. Co tě vůbec motivovalo, abyste nakladatelství založili?
Až takový pojem snad ne (s úsměvem). Bylo to prostě něco nového a svobodného. Knihy jsem měl od dětství rád, zvlášť ty Foglarovy. Také jsem od roku 1983 vedl náš pozdější opět skautský vodácký oddíl, tehdy ještě pod názvem Mladí ochránci přírody – Bobří oddíl. Když jsme v listopadu 1989 obnovovali Junáka, věděl jsem, že chci založit nakladatelství a jeho prostřednictvím šířit knihy, které nám byly (tedy nejen mě) totalitním režimem odepřeny. Proto jsem využil možností tehdejší boleslavské tiskárny i vstřícnosti jejího vedoucího Mirka Pospíšila a pak už to šlo poměrně rychle.

Vzpomeneš si na úplně první titul, který u vás vyšel?
Historie českého skautingu slovem a obrazem. Šlo o brožuru ve formátu A4, vydanou u příležitosti IV. junáckého sněmu, který se konal v roce 1990.

Proč zrovna ji?
Měli jsme tehdy sice v přípravě více publikací, ale tuto brožuru bylo nutné vydat už v květnu 1990, kdy se sněm konal. Její vydání navíc popoháněl Miloň Lom, tiskař a skaut z Prahy, který ji připravoval.

Tvoje spolupráce s Jaroslavem Foglarem se datuje ještě před rok 1989. Můžeš přidat podrobnosti?
Vůbec poprvé jsem ho potkal v roce 1970. Tehdy byly s ukončením činnosti našeho tehdejšího skautského oddílu vydány pamětní listy s poděkováním těm, kteří nás na skautské stezce vedli. Ty listy jsme my, starší členové oddílu, postupně předávali různým skautským osobnostem a já si vybral právě Jestřába.
Už tehdy jsem ho vnímal jako legendu, ale naše setkání u něj doma bylo poměrně krátké. Naštěstí to nebylo naposled a když jsem po roce 1983 začal vést naši Osmičku, založenou v roce 1937, tehdejší oddíl Mladých ochránců přírody, staly se moje cesty za Jestřábem častější. Jinak, víc podrobností najdete ve Foglarovském sborníku č. 11.

Zdeněk Čeřovský, Jiří Pavlišta - Lišák, František Ulč - Bobr, Jaroslav Kalina - Long, Vratislav Houštecký, Ivan Vápenka, Pavla Ulčová, Jaroslav Foglar - Jestřáb a Jaroslav Šebek - Bubla.
Zdroj: archiv J. Šebka

Jak hodnotíš nakladatelskou spolupráci s Jaroslavem Foglarem?
Spíš, než obchod to mezi mnou a Jestřábem byla kamarádská spolupráce dvou letitých skautů. Měl jsem s ním skvělý bratrský vztah, nejen přes naše oddíly. Během let jsem mu dokonce vypomáhal doma a později i při jednáních o vydání některých jeho knih.

Kdo vybíral konkrétní tituly určené k vydání?
Především jsem chtěl vydat knihy, co dosud nevyšly a ono to bylo shodou okolností i Jestřábovo přání. Vydání Nováčka Bubáčka si navíc moc považoval a sám si domluvil jako ilustrátora Přemysla Kubelu. To byl starší pán, který kdysi kreslil do Vpředu a později i do ABC (hlavně papírové modely). Jestřáb totiž chtěl, aby ilustrace svým stylem vypadaly jako z doby, kdy text této knihy vznikal. Stejně tak to bylo i v případě povídkového souboru Jestřábe vypravuj, jehož finální název jsem tehdy, jestli to můžu skromně přiznat, vymyslel já.

Jako nakladatelé jste působili v porevolučním kvasu – nedocházelo mezi vámi a dalšími zájemci o vydávání jeho knih například k rozepřím? Vím například o jedné choulostivé situaci, kdy 13. vydání Hochů od Bobří řeky vydala nedopatřením Olympia spolu s brněnským Blokem.
Ne, to vůbec. Alespoň já jsem nic takového nezaznamenal. My jsme navíc ani neměli nějak přehnané ambice. Myslím, že jsme s Blokem byli dokonce první, kdo v roce 1990 od Foglara něco vydal. I když, Blok a Olympia vydávali jeho knihy sporadicky ještě v době před rokem 1989. Spolupráce mezi námi a ostatními nakladateli však byla vždy na přátelské úrovni. Z naší strany snad víc amatérská. Nakonec bylo dobře, že všechno vzali pod svá křídla profíci z Olympie. Rád na tu dobu vzpomínám!
(po chvíli přemýšlení) Snad jen jedna věc. Před rokem 1989 bylo nás, kteří jsme s Foglarem už nějakou dobu spolupracovali, jen pár. Pomáhali jsme mu, protože jsme byli kamarádi. Když se pak o něj po revoluci strhla doslova lavina zájmu, tak jsme se dobrovolně stáhli na druhou kolej.

Nakladatelství Šebek & Pospíšil vydalo celkem osmnáct titulů, jež jsou datovány lety 1990-91. Přitom jste existovali až do roku 1994.
To byla spíš administrativní záležitost. V Boleslavi jsme totiž pod hlavičkou nakladatelství provozovali i knihkupectví. To si nakonec kompletně převzala žena Mirka Pospíšila a tím naše nakladatelství zaniklo i formálně.

Majitelé nakladatelství Šebek a Pospíšil na dobové fotografii

Co tě vlastně vedlo, opustit nakladatelskou profesi?
Jak už to tak bývá, pro neshody se společníkem. Jeden je málo, dva už jsou moc. Ale, aby se mi po vydávání knih tolik nestýskalo, spolupracoval jsem ještě asi tři roky s Milanem Svobodou z nakladatelství LEPREZ. Milan byl můj kamarád od vodních skautů a mimo jiné s námi absolvoval i několik expedic na divokou vodu po Evropě. Mimochodem, býval to československý reprezentant v kanoistice, a dokonce několikanásobný mistr světa.

Součástí marketingu nakladatelství Šebek&Pospíšil bylo avizované setkání čtenářů – sběratelů kuponů ze zadních stránek vámi vydaných knih. Uskutečnilo se někdy?
Sice částečně, ale ano. Během tzv. Setkání tří. To bylo setkání našeho 8. oddílu vodních skautů, Sovího oddílu z Prahy a Pražské Dvojky – Hochů od Bobří řeky. Tehdy přišel i samotný Jestřáb! Promítaly se tam filmy, besedovalo a soutěžilo.

Můžu vědět, kde přesně jste tehdy Mladé Boleslavi sídlili?
Využívali jsme především zázemí tiskárny Tiskařských závodů, s.p. Dnes je ten objekt přestavěn na kanceláře. Jinak, kanceláře a sklad jsme měli v objektu na náměstí Na Kozině.

Firemní automobil ŠKODA Favorit před budovou nakladatelství

Zaujalo mě také, že jste vedle dobrodružných knih pro mládež vydali i knihy, které poněkud vybočovaly z vašeho edičního plánu. Vedle encyklopedie přísloví, to byly především dvě knihy Františka Ringo Čecha.
Ruský týden byl dokonce nákladově náš nejúspěšnější titul! A jestli se ptáš, proč jsme je vydali? Jednoduše proto, že jsem se s Ringem znal a z toho to tak nějak vyplynulo samo.

Neuvažoval jsi v průběhu let se přece jen vrátit k nakladatelské činnosti?
Ne, i když jsem rád, že jsem tu bezvadnou dobu zažil.

Poté co jsi opustil nakladatelství, jsi přešel do úplně jiných oborů. Zároveň se věnuješ i komunální politice. Co tvůj tehdejší obchodní partner pan Pospíšil? Jste v kontaktu?
Mirek si dnes užívá zaslouženého důchodu. V kontaktu sice jsme a občas se spolu sejdeme například na kávu, ale není to nijak časté.

Setkáváš se ještě dnes s ohlasy na vaši nakladatelskou činnost?
(s úsměvem) Občas…

Poslední otázka bude spíš ze současnosti. Jak bývalý nakladatel Foglarových knih, i jeho blízký kamarád, vnímá činnost Albatrosu, který v přímé spolupráci se Skautskou nadací Jaroslava Foglara vydává i takové Foglarovy tituly, o jejichž přínosu pro čtenáře, se vedou poměrně vážné polemiky? Mám na mysli například publikaci Foglarových deníků.
Přiznám se, že jsem tyhle polemiky nikdy nevedl a ani v tomto případě neudělám výjimku. Především proto, že kritizovat umí každý, ale většinou aniž by se například pokusil udělat to lépe. Jsem rád, že Foglarovy knihy dál vycházejí a že je lidé kupují.
A co se týká tebou zmiňovaného přínosu, to nechám na spotřebitelích – čtenářích. Kdo chce, ten si to koupí, a kdo ne, nechá být. Navíc, s Romanem Šantorou – Bobem (SNJF) se osobně dobře znám a myslím, že odvádí skvělou práci.

Děkuji za rozhovor.  

---

Jaroslav Šebek – Bubla se narodil v roce 1955 ve Vejprtech. Dětství prožil v Lomnici nad Popelkou a později v Mladé Boleslavi, kam se v devíti letech přestěhoval. Vyučil se automechanikem na SOU Škoda a následně odmaturoval v oboru strojírenství a elektronika. Po vojně, v roce 1977, nastoupil do Škodovky, kde na různých pozicích setrval až do roku 1989. Pak založil ono legendární nakladatelství Šebek & Pospíšil. Po ukončení jeho činnosti nastoupil v roce 1995 jako vedoucí výroby u firmy Gumorec – Recticel – proseat a od roku 2008 byl obchodním manažerem DRAGON Internet, a.s. V roce 2019 se stal i jednatelem městské společnosti Parkovací domy Mladá Boleslav, s.r.o. a v letech 2018 až 2022 byl radním a zastupitelem v Mladé Boleslavi za hnutí Starostové a nezávislí.

---

Z redakce Bohouška doplňujeme, že v nakladatelství Šebek & Pospíšil vyšly tyto Foglarovky (viz článek Od Atosu k Olympii (1990 - 2017)):
Nováček Bubáček píše deník (1990, 1. vydání)
Kreslené seriály Jaroslava Foglara (1990, sestavil Ivan Vápenka, 1. vydání v této podobě)
Jestřábe vypravuj, I. díl (1990, 1. vydání, 30 000 výtisků)
Jestřábe vypravuj, II. díl (1990, 1. vydání, 35 000 výtisků)
Pátý Zápisník třinácti bobříků (1991, 1. vydání)
Otakar Fuka: Rychlé šípy v televizi (1991, 2. vydání)